Konvenční medicína stojí na předepisování léků a jejich dlouhodobém užívání. Z praxe se téměř úplně vytratily jiné možnosti léčby, zejména úprava stravy, cvičení, zvládání stresu aj. Výrazný vliv farmaceutického průmyslu, celkové provozní nastavení zdravotnictví, ale i očekávání pacientů, to vše vedlo k tomu, že málokterému pacientovi se podaří odejít z ordinace lékaře bez předpisu nějakého léku.

Tento článek nebudu psát pro ty, kterým tento stav vyhovuje. Budu ho psát pro ty, kteří by raději léky nebrali, ale už nějaké berou a nevědí co s tím. Těm, kterým lékaři řekli, že jejich nemoc je nevyléčitelná a léky budou muset brát doživotně.

Léků se často lze zbavit, ale jen za určitých podmínek. Musí se ovlivnit nemoc, na kterou se léky berou, musí se postupovat rozumně, s porozuměním biochemických procesů v pozadí nemoci. Některé léky ale vysadit nelze nebo velmi obtížně. Na tomto místě jednoznačně uvádím, že následující text není návod pro každého, aby vysadil své léky. Kdokoli by tak učinil, činí na vlastní odpovědnost a riziko. Máte-li úmysl léky vysadit, měli byste to ideálně učinit ve spolupráci a za dohledu vašeho lékaře.

Druhy léků

Léky lze rozdělit do několika skupin podle toho, co v těle mají dělat.

Léky substituční nahrazují substanci, kterou organismus nemocného neumí dostatečně produkovat nebo dochází k velkým ztrátám, které je nutno kompenzovat. Do této skupiny patří substituce životně důležitých hormonů v případě nedostatečné funkce žlázy (inzulín u diabetika 1. typu, hormony štítné žlázy, kortizol při nedostatečnosti nadledvin, hypofyzární hormony při poškození hypofýzy, pohlavní hormony, některé enzymy apod.) nebo dodávání např. železa při jeho ztrátách.

Pak máme léky potlačující symptomy, které jsou hlavním arzenálem konvenční medicíny. Jsou to všechny léky, které se označují „anti-“. Jejich úkolem je tlumit nebo blokovat nějakou biochemickou reakci, zabránit tělu něco provádět. Například léky snižující produkci tělu vlastních látek (cholesterol, kyselina močová, imunitní působky), léky ovlivňující funkce na buněčné membráně (blokují receptory, vytěsňují z nich originální molekulu, zasahují do přenosu neurotransmiterů apod.).

Jak léky působí

Obecně řečeno, konvenční léky buď blokují nějakou metabolickou nebo imunitní funkci, blokují nějaké receptory, ovlivňují funkce buněčné membrány, nebo nahrazují látky, které tělo nemocného neumí vyrobit. Podstatné je, že téměř nikdy neřeší příčinu nemoci. Jejich dlouhodobé užívání mění homeostázu, tělo na podávání léků reaguje přizpůsobením svých funkcí, aby se dostalo do nového rovnovážného stavu. Tělo léky nechce, vše co dělá (včetně „příznaků“) je jen snaha udržet se v rovnovážném stavu, vyrovnávat vlivy z vnějšku. Při delším užívání léků se vytvoří nová rovnováha.

Laici a bohužel i lékaři zapomínají, že tělo nedělá nic náhodou, ani omylem. Všechny funkce, i když jsou v daný okamžik dysfunkční, patologické, jen reagují na vnější vlivy. Tělo se prostě jen snaží přizpůsobit, najít optimální rovnovážný stav, optimální fungování za daných podmínek. Jenže tohle se v konvenční medicíně zcela ignoruje a jen se potlačují funkce, které jsou mimo normu.

Z tohoto faktu vyplývá první základní pravidlo, které platí až na malé výjimky: náhlé vysazení léků vede k narušení rovnováhy a přestřelení na druhou stranu. Anglicky se tomu říká „rebound fenomen“. Představte si kyvadlo, které držíte na jedné straně a pak pustíte: přestřelí na druhou stranu. Biologická funkce, která byla lékem potlačovaná, náhle potlačovaná není a protože nebyl odstraněn důvod, proč ji organismus prováděl právě v té intenzitě, která vedla k předpisu léku, bez brždění lékem má volnost a dojde ke zhoršení původních příznaků. Zhoršení lze zabránit pomalým vysazováním, ale stále zde máme původní nemoc. Původní příčinu, která vedla k příznakům a která nezmizela.

Druhým pravidlem pro vysazení léků je vyléčit původní nemoc, aby se normalizovaly tělesné funkce a nevrátily se příznaky. Některé příznaky jsou hodně nepříjemné, někdy i nebezpečné a není rozumné prostě vysadit léky a neudělat nic jiného. Bohužel vliv alternativních metod léčení vede některé nemocné k názoru, že všechny léky jsou špatné, všechno je „chemie“ a oni pak léky svévolně vysadí, aniž tuší, co dělají. Někdy vylejí s vaničkou i dítě a ublíží si.

Rebound fenomén

Jedním z mechanismu rebound fenoménu je změna citlivosti a četnosti buněčných receptorů, na které se lék váže. Náhlé vysazení s rovnováhou velmi zamává. Ukažme si to na příkladu nervové synapse v mozku. Vysílající neuron vypustí do synaptické štěrbiny např. serotonin, který se naváže na receptor v membráně přijímajícího neuronu. Výsledkem je vzruch v přijímacím neuronu, který vnímáme jako klid, pohodu a spokojenost. Jestliže někdo začne užívat antidepresiva, která dnes fungují převážně jako blokátory zpětného vychytávání serotoninu (tj. molekuly serotoninu zůstávají v štěrbině déle a ve větším množství), zvýší se počet molekul ve štěrbině a jejich nabídka receptorům na membráně přijímajícího neuronu).

Jenže deprese není prostý nedostatek serotoninu v synaptické štěrbině. 90% se ho tvoří ve střevním nervovém systému. Možná je jeho nedostatek důsledkem deprese, ne příčinou. Užívání antidepresiv vede ke snížení počtu a citlivosti receptorů na přijímajícím neuronu, který tím kompenzuje zvýšenou nabídku, protože ta „snížená“ hladina má nějakou příčinu a důvod! Podobně dochází ke snížení citlivosti inzulínových receptorů při nadbytečné nabídce glukózy, kterou buňky nechtějí přijmout, a k rozvoji inzulínové resistence. Tento mechanismus působí všude, kde lék naruší rovnováhu mezi signální molekulou a membránou. Naše tělo nedělá nic zbytečně. To, co vnímáme jako nemoc a její příznaky, je jen snaha o nastolení nové homeostázy, když ta stará není udržitelná.

Co se stane, když někdo náhle vysadí antidepresiva nebo jiné léky, které vedou k resistenci receptorů? Objeví se původní příznaky, náhle a prudce. Neznamená to, že ten lék byl potřebný nebo že by dokonce něco „léčil“, ale že při resistenci receptorů snížené množství signálních molekul nestačí na zabezpečení normální funkce. Proto je u mnoha léků nutné vysadit postupně, během dnů, týdnů, někdy až měsíců, aby vaše tělo mělo čas nastolit původní zdravou rovnováhu mezi receptory a molekulami.

Vysazení kompenzačních léků

Tady musí být jasno: často to není možné. Když je orgán zničen, fyzicky odebrán nebo funkčně nedostačuje, pak nemocný musí brát kompenzační léky do konce života. Platí to bez výjimky pro všechny žlázy s vnitřní sekrecí. Také pro vitamín B12 u perniciózní anémie.

Jestliže někdo užívá tyto léky (nejčastěji jde o hormony štítné žlázy a inzulín), pak existuje možnost jejich vysazení POUZE za předpokladu, že nemoc netrvá moc dlouho, žláza nebyla zničená a je schopná se obnovit a bude zastaven proces její destrukce (autoimunitní zánět). Až po zastavení destrukce je možné začít snižovat dávky a sledovat, kam se dostanete.

Musíte ale postupovat opatrně, funkci žlázy podpořit např. bylinami, homeopatiky, stopovými prvky apod., aby se zvýšila šance na její obnovu. V každém případě, jestliže byl příčinou nedostatečné funkce štítné žlázy autoimunitní zánět, je vždy lepší pouze nahrazovat funkci žlázy po zvládnutí zánětu, než ho nechat v těle řádit dál. Je-li žláza zničená nebo dokonce odstraněná, pak nemocný musí užívat substituční léčbu do konce života. Jiná možnost v takovém případě není.

Vysazení „anti-“ léků

Než o tom budete uvažovat, je třeba se zamyslet nad důležitými otázkami. Proč byl lék vůbec nasazen? Na jakou nemoc nebo potíž? Bylo to vůbec nemoc? Nebylo to náhodou jen něco přirozeného, způsobeného životním stylem? Trvá to ještě? Divili byste se, kolik léků lidé berou ze setrvačnosti, protože jim je kdysi kdosi předepsal, přestože důvod k předepsání dávno pominul.

Např. antidepresiva předepsaná na psychické problémy v rámci složité životní situace, která je ale dávno minulostí. Léky na různé civilizační nemoci (zažívací potíže, vysoký cholesterol, tlak apod.), které by se měly řešit úpravou životosprávy. Hormony, aniž by bylo vůbec zjištěno, jestli chybí. Analgetika bez řešení příčiny bolesti. A tak dále…

Lékaři (až na výjimky) s pacientem neřeší jeho životosprávu a další možné faktory, přispívající nebo přímo způsobující jeho nemoc. Rovnou píšou léky. Pálí vás žáha? Dostanete léky na snížení produkce kyseliny solné v žaludku, přestože nikdo nezměří, kolik jí váš žaludek vůbec produkuje! Velmi často je pálení žáhy způsobeno nedostatkem kyseliny, ne přebytkem. Narušení produkce kyseliny solné spustí kaskádu dalších zažívacích problémů, například SIBO (small intestine bacterial overgrowth, přerůstání bakterií v tenkém střevě), které se pak léčí dalšími léky, přidají se léky na bolesti břicha, poruchy stolice… a během celé té doby se pacienta nikdo nezeptá, co jí. Totéž platí pro cukrovku, nadváhu, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak a jiné civilizační neduhy. Žádné léky je neléčí! Žádné léky neprodlouží kvalitní život, často naopak.

Nemocný, který se rozhodně vysadit alopatické léky, by rozhodně měl vědět, co dělá. Měl by vědět, co jeho léky ovlivňují, jaké biologické funkce, jestli může dojít k rebound fenoménu, měl by vědět, jak bude monitorovat změnu v průběhu své nemoci, měl by vědět, jak rychle si může dovolit léky vysadit. Vždy je lepší postupovat pozvolna, sledovat, jak tělo reaguje. Je-li vaše nemoc měřitelná, např. krevní tlak, laboratorní nálezy, můžete monitorovat pokrok. Když ale není měření možné, musíte se spolehnout na svůj subjektivní pocit a tělesné funkce. V každém případě byste měli mít představu o tom, jak lék účinkuje, co ovlivňuje a co můžete očekávat. Podpořte své tělo při detoxikaci od léků, kvalitně ho živte, celkově zdravě žijte. Současně pracujte na skutečném vyléčení své nemoci.

Jestliže užíváte léky a vlastně nevíte proč, nemáte původní příznaky, pak nic nebrání jejich opatrnému vysazení. Příkladem může být reaktivní deprese, když už důvody a projevy pominuly. Nebo vymizení zažívacích potíží po úpravě stravy. Výrazné zlepšení až vymizení alergických projevů v nové sezóně. Divili byste se, jak často mi pacienti neumějí říci, proč lék vlastně užívají. Prostě jim ho někdo kdysi předepsal, prý napořád…

Přestože konvenční léky nic neléčí, mají své účinky a mění fungování organismu. Tento článek budiž hlavně podnětem k přemýšlení a prohlídce lékárničky.

Statiny

Léky na cholesterol (statiny) jsou jedny z nejčastěji předepisovaných léků. Jsou předepisovány preventivně i mladým lidem a dle stávajících názorů se mají užívat doživotně. Jsou automaticky předepisovány diabetikům a pacientům s ischemickou chorobu srdeční i přesto, že hladinu cholesterolu vždy měli v normě.

Mnoho lékařů je předepisuje automaticky podle výsledku vyšetření krve: hodnoty jsou třeba jen lehce nad horní hranici normy a lékař bez dalšího přemýšlení předepíše statiny, aniž vyhodnotí životní styl pacienta a reálné riziko. Popsané postupy jsou běžné a „lege artis“, ale jsou skutečně ku prospěchu pacientů? Odpovídají vědě? Je opravdu vhodné, aby lidé užívali statiny?

Proč lidé vůbec užívají léky za účelem prevence nemoci, když každý lék má i vedlejší účinky? Logicky z jediného důvodu: předpokládají, že se vyhnou riziku většímu, než jsou vedlejší účinky a tak si zvýší šanci na zdraví a delší život. Statiny snižují riziko srdečního infarktu. Lékaři je předepisují a lidé je užívají s vírou, že snížení rizika infarktu CELKOVĚ zvýší šanci na přežití a dožití se vyššího věku. Nepřemýšlejí nad tím, jestli život naopak nezkrátí nežádoucí účinky statinů. Je logické, že když dělám něco jako prevenci, chci snížit nějaké riziko, ale nechci ho vyměnit za jiné, které moje šance na zdraví a dlouhý život podkopají.

Protože o statinech píšu v článku o tom, jak se zbavit léků, asi tušíte, že statiny život neprodlouží. Neměl by je brát prakticky nikdo, protože jsou zbytečné a škodlivé. Překvapeni? Nedivím se.

Iluzorní víra v lékaře

Věříte svým lékařům, že mají v malíčku poslední vědecké poznatky, že vědí, co dělají a chtějí vaše dobro (čtěte: zdraví a dlouhý život). Ale lékařská praxe má za vědou zpoždění asi 20 let. Celou jednu generaci trvá, než se nový poznatek dostane z vědeckých laboratoří k doktorovi Novákovi v Dlouhé Lhotě. Platí to zejména v případě, že Dr. Novák neovládá žádný světový jazyk (což bohužel platí pro většinu lékařů středního a vyššího věku), nemá ve zvyku hledat si sám od sebe informace na internetu a průběžné vzdělávání si doplňuje jen na kurzech akreditovaných ČLK (což také platí pro většinu lékařů). Lékař je tak odkázán na to, co se mu přefiltruje na kurzech, které bývají ovlivněny farmaceutickým průmyslem. I kdyby farmaceutické firmy neměly prsty v obsahu kurzů, doktoři neradi přiznávají, že se mýlili, zejména v něčem tak profláknutém, jako je cholesterol v roli zabijáka.

V případě statinů je změna brzděna i skutečností, že statiny jsou miliardový byznys. Výrobcům nepřekáží, že za ta dlouhá desetiletí boje proti cholesterolu nebylo prokázáno, že by zvýšená hladina cholesterolu v krvi způsobovala ucpávání cév a snížení jeho hladiny prodloužilo život. Když budete mít v něčem miliardy, postaráte se, aby se udržel názor, který podporuje prodej. Nerada beru lidem iluze, ale domnívat se, že váš lékař drží krok s vědou a že vás chce zdravé, je iluze velmi nebezpečná. Kdo nevěří, nechť si přečte knihu „Smrtiace lieky a organizovaný zločin“ od Petera C. Gøtzscheho. Podrobně mapuje, jak farmaceutické firmy ovlivňují všechny oblasti zdravotnictví, včetně pacientských organizací.

Rizika statinů

Takže co s těmi statiny? Patří mezi léky, které bych nevzala do úst a nedopustila, aby je bral kdokoli z mých blízkých. Důvod je jednoduchý: rizika vysoce překračují prospěch. Neprodlužují život, naopak. Jejich nežádoucí účinky jsou děsivé a vážné. Narušují opravu DNA, oslabují imunitu, zvyšují riziko infekcí, rakoviny, deprese, demence, cukrovky, ledvinového selhání, srdečního selhání, narušují tvorbu hormonů, poškozují svaly a nervy, způsobují dokonce tzv. globální transitorní amnézii (GTA), kdy se vám doslova vymažou roky života.

Dr. Duane Graveline, bývalý astronaut a lékař, to zažil dvakrát, pokaždé již během prvních týdnů užívání statinů. Popisuje to ve svých knihách (jedna z nich má výmluvný název „Lipitor — zloděj paměti“) a jeho osobní devastující zkušenost se statiny ho motivuje psát, zkoumat, upozorňovat a sbírat případy. V jedné epizodě amnézie se mu vymazalo vše od puberty. Nevěděl, že vystudoval medicínu, že je astronaut, že je ženatý… Naštěstí to po pár hodinách přešlo a paměť se mu vrátila. Je děsivé pomyšlení, že např. pilot letadla, kterým letíte, užívá statiny a postihne ho GTA…

Každý, kdo je užívá, by měl také vědět, že on sám osobně — i kdyby měl štěstí a neměl vedlejší účinky — nemusí mít ze statinů vůbec žádný prospěch. Účinnost léků měří tzv. NNT (number needed to treat), které uvádí, kolik lidí musí být léčeno, aby jeden z nich měl z léku užitek. Užívání léku totiž neznamená, že pro vás něco skutečně udělá! Ani u analgetik není NNT rovno 1. NNT statinů je 80!!! To znamená, že je cca 80 lidí musí užívat několik let, aby se zabránilo jedinému infarktu! Zbývajících 79 uživatelů z nich nemá žádný užitek, protože by žádný infarkt stejně nedostali, ale riskují nežádoucí účinky. Řekl vám tohle váš lékař? Obtěžoval se vyhodnotit, jaké může být vaše osobní riziko infarktu?

O cholesterolu

Statiny vám byly nejspíše předepsány, protože máte vyšší cholesterol, obvykle bez ohledu na to, jaký je poměr HDL a LDL a jaká je hladina triglyceridů. Brát ohled jen na celkovou hladinu cholesterolu je postup zastaralý desítky let, přesto ho lékaři stále používají. Ale i hodnocení celkového LDL je zastaralé. LDL není „zlý“. Proboha, vždyť ho vyrábějí naše játra z dobrého důvodu, rozhodně nám nechtějí ucpat cévy! LDL je transportní molekula pro transport v tucích rozpustných látek v krvi. Nepřenáší jen cholesterol, ale i triglyceridy (vzniklé mj. z glukózy a fruktózy), vitamíny rozpustné v tucích, cholin, lecithin apod.

LDL sám o sobě není rizikový. Problematickým se stane, jen když se poškodí: oxiduje nebo glykuje. Oxidaci způsobují zejména polynenasycené a trans-mastné kyseliny, tedy obyčejné rafinované rostlinné oleje (průhledná láhev se slunečnicí nebo řepkou na obale, žlutavý obsah bez chuti a zápachu, cena lidová), dále margaríny a vše s nimi připravené, všechny trvanlivé výrobky, jídla připravená v rychlém občerstvení a restauracích, školních a závodních jídelnách, nemocnicích…). Glykaci způsobuje nadbytek glukózy a fruktózy v krvi. Stačí jedno „normální“ jídlo s běžnou dávkou sacharidů.

LDL částice mají různé velikosti. Rizikové aterogenní jsou pouze malé, husté částice. Počet aterogenních LDL částic se zvyšuje při vysokém příjmu glukózy a metabolickém syndromu. Jejich počet paradoxně zvyšují i statiny! Nasycené tuky, žloutek, olivový a kokosový olej naopak zvyšují poměr velkých lehkých LDL částic, které jsou neškodné. Existují testy, jak určit množství LDL částic, ale běžně se nedělají. Vzpomeňte si: 20 let zpoždění…

Metabolický syndrom

Mnoho lidí užívá statiny současně s jinými léky na metabolický syndrom (MS). Metabolický syndrom má pět znaků: obezitu břišního typu (muži více než 94 cm v pase, ženy více než 80 cm), vysoký krevní tlak, zvýšenou glykemii/diabetes, nízké HDL a zvýšené triglyceridy (tri-acyl-glyceroly = TAG).

Teď se soustřeďte: lékaři předepisují statiny na snížení LDL cholesterolu u lidí s metabolickým syndromem, přestože zvýšená hladina LDL NENÍ symptomem metabolického syndromu. Lidé s MS mají sníženou hladinu HDL a vysoké triglyceridy, ale ani jedno z toho statiny neovlivní! Máme zde pěknou díru v logice: metabolický syndrom je prokázaný rizikový faktor ischemické choroby srdeční, jeho kritériem není zvýšení LDL, přesto se „léčí“ léky na snížení LDL, ale neovlivňuje se skutečná příčina snížení HDL a zvýšení triglyceridů. Podle toho vypadají výsledky této „léčby“.

Pacient, který má všechny příznaky metabolického syndromu, dostane léky na vysoký tlak, cukrovku a statiny. Lidé tuto kombinaci léků poctivě užívají ve víře, že jsou „léčeni“. Opakuji: proč užívat léky na civilizační nemoci? Přece proto, že věříme, že sníží riziko předčasného úmrtí, které tyto nemoci přinášejí! Ale ani jeden z vyjmenovaných typů léků to nedokáže!

Vědecké studie

Věda je neúprosná: všechny pořádné studie, které se snažily prokázat, že snížení cholesterolu sníží celkovou úmrtnost a prodlouží život, selhaly. Jednou z těch známějších je studie ACCORD. Sledovala pacienty s metabolickým syndromem, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Kontrolní skupina byla běžně léčena, aniž se snažili dosáhnout ideálních hodnot krevního tlaku, glykemie a cholesterolu. Intervenovaná skupina byla léčena „agresivně“, lékaři se snažili léky dávkovat tak, aby pacienti měli ideální hodnoty krevního tlaku, cukru i cholesterolu. Výsledek? Studie musela být předčasně ukončena, protože pacienti v intervenované skupině víc umírali. Ani jeden z používaných léků totiž neovlivní příčinu metabolického syndromu, kterou je prostě a jednoduše chronický nadměrný přísun sacharidů a z toho vzniklá inzulínová resistence se všemi důsledky.

Různé studie (včetně známé Framinghamské studie) naopak zjistily, že lidé s vyšší hladinou cholesterolu žijí déle, méně umírají na rakovinu, infekce, méně trpí demencí a depresí. Ženy s hladinou cholesterolu kolem 6 mmol/l žijí nejdéle, souvislost mezi rizikem infarktu a cholesterolem u žen nebylo nikdy prokázáno, dokonce ani výrobci statinů je nedoporučují ženám nad 70 let.

Boj proti cholesterolu byl pomýlený od začátku a během let pozabíjel víc lidí než cholesterol. Naše babičky měly jen sádlo a máslo, neznaly rafinované rostlinné oleje, nedržely diety, a přesto se na infarkty umíralo vzácně — v době kdy lidé běžně snídali vejce na slanině a vše smažili na sádle. Epidemie cévních nemocí přišla až se zavedením rafinovaných rostlinných olejů a margarínů do lidské stravy.

Vysazení statinů

Jestliže jste dospěli k názoru, že statiny užívat nechcete, můžete je samozřejmě vysadit na vlastní odpovědnost — stejně jako jste je na vlastní odpovědnost užívali. Dávky je třeba snižovat po 1–2 týdnech až na nejnižší, pak vysadit. Ihned, tj. dnes, začněte užívat koenzym Q10 v dávce 200–300 mg denně (CoQ10 rozhodně užívejte i v případě, že statiny chcete brát dál!).

Cholesterol vám půjde nahoru, možná docela dost, ale nepanikařte. Nezajímá vás jeho celková hladina, ale poměr LDL ku HDL. Když ta dva čísla vydělíte, výsledek by měl být nižší než 3. Jestliže tomu tak je a máte normální hladinu triglyceridů, buďte v klidu. Skutečnými rizikovými faktory je zvýšená hladina glukózy na lačno (cokoli nad 4,9), zvýšený HbA1 (nad 40), zvýšené CRP nad 1, zvýšené triglyceridy nad 1,7, zvýšený homocystein nad 10. Také kouření, nedostatek pohybu, spánku, sociální izolace, stres, konzumace rafinovaných rostlinných olejů a margarínů, pšenice (Čínská studie ve skutečnosti našla výraznou pozitivní korelaci mezi ICHS a pšenicí a rostlinnými oleji, nikoli živočišnými potravinami).

Koenzym Q10 berte dlouho i po vysazení statinů. Musíte doplnit jeho zásoby a pomoci tělu napravit škody. Jezte spoustu zeleniny jako hlavní přílohu. Jezte pouze přirozené tuky (tj. které vyrobila příroda, ne člověk), jezte vejce, ryby, maso z volne se pasoucích zvířat, ořechy, semena. Výrazně omezte nebo nejezte nic z běžné mouky, velmi omezte jiné obilniny, brambory a rýži, cukr, ale i umělá sladidla, uzeniny a jiné moderní (p)otraviny.

Taky se začněte hýbat! Pro totální gaučové povaleče: začněte chodit, běžte na svižnou procházku, to je váš aerobik. Více sportovně zdatní přidají sprinty a HIIT. Naopak hodně sportující s vysokým cholesterolem by měli ubrat. Stres z nadměrného cvičení zvyšuje cholesterol v důsledku zánětu.

Jestliže již máte nežádoucí účinky statinů (svaly, nervový systém, imunita…), budete potřebovat intenzivnější protokol. Užívejte antioxidanty, zinek, karnitin, kyselinou alfalipoovou, B komplex, magnésium, kyselinu listovou, fosfolipidy, cholin, prekurzory glutathionu (N-acetyl-cystein). Mechanismus nežádoucích účinků statinů je poškození buněčných membrán a jejich lipidových raftů, ve kterých jsou receptory, poškození mitochondrií (včetně jejich DNA) oxidativním stresem a poškození DNA buněk. Napravit to dá práci, ne vždy se to podaří, ale kdo nechce zbytečně trpět, musí udělat, co se dá.

Jedinou skupinou pacientů, kteří by mohli mít prospěch ze statinů, jsou lidé s familiární hyperlipidemií, kteří neumí cholesterol vychytávat z krve (genetická porucha receptorů). Pro ně by pečlivě regulovaná tvorba LDL cholesterolu mohla mít prospěch, ale musí užívat koenzym Q10 a další suplementy na omezení nežádoucích účinků statinů.

Léky na metabolický syndrom (MS)

Kromě zvýšení triglyceridů a snížení HDL cholesterolu jsou dalšími příznaky metabolického syndromu zvýšená hladina krevního cukru nebo již cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak, obezita typu jablko a zvýšená hladina kyseliny močové.

Jak jsem již opakovaně v minulých článcích zmínila, metabolický syndrom včetně jeho důsledků fakticky není „nemoc“. Je to prostě a jednoduše nevyhnutelný důsledek přetěžování metabolismu dlouhodobou nadměrnou konzumací sacharidů (včetně údajně „zdravých“ celozrnných obilovin a ovoce) a nedostatku pohybu. Je třeba se přestat klamat: máte-li nejméně jeden z příznaků MS, jíte bezpochyby víc sacharidů, — ať už „zdravých“ či „nezdravých“, rychlých či pomalých, — než vaše tělo toleruje. Prostě a jednoduše víc, bez ohledu na to, kolik a z jakých zdrojů jsou.

Metabolický syndrom nepotřebuje „léčit“ chemickými léky, protože jeho příčinou i léčbou je výhradně výživa. Právě u MS se v plné nahotě ukazuje závislost konvenční medicíny na lécích a její neschopnost účinně upravit životní styl pacientů. Jestliže užíváte léky na symptomy MS (tj. cukrovku, vysoký tlak, kyselinu močovou a cholesterol), pak vězte, že ve skutečnosti nejste vůbec léčeni. Není léčena příčina vašich příznaků MS, jsou jen potlačovány.

Léky na cukrovku

Léky na cukrovku se zaměřují na snížení hladiny cukru, ale neřeší příčinu jejího zvýšení: příliš konzumované glukózy a inzulínovou resistenci. Uvažujme logicky: VŠECHNA glukóza ze stravy (obilniny, luštěniny, ovoce, zelenina, brambory, přidaný cukr, limonády, sladkosti apod.) která se dostane do těla, se musí nějak zpracovat. Nevypaří se ani jinak kouzelně nezmizí. Jakmile ve vás jednou je, vaše tělo se s ní musí vypořádat. Bude se snažit dostat ji rychle z oběhu, protože její i jen mírně zvýšená hladina poškozuje cévy i jiné tkáně. Po konzumaci glukózy se vyplaví inzulín, který nacpe glukózu do všech buněk ochotných ji přijmout. V nich pak slouží jako zdroj energie a její přebytek se uloží jako tuk. To znamená, že při pravidelné konzumaci glukózy (zejména „rychlých“ sacharidů, což jsou hlavně potraviny obsahující zpracovaný škrob, tj. mouku) ji spalujeme i při činnostech, při kterých bychom měli spalovat tuk, tj. činnostech aerobních. Kdo se nakrmen pustí do aerobního cvičení za účelem spálit část svých tukových zásob a tak zhubnout, spaluje glukózu a na vlastní tuk ani nesáhne. Mohl klidně zůstat na gauči. Spalování glukózy je také hlavním zdrojem oxidativního stresu, volných radikálů a stárnutí. Sportování poháněné glukózou tento proces zrychlují, cukrovka taky.

Dalším problémem je, že játra a tuková tkáň mění nadbytečnou (tj. okamžitě nespálenou) glukózu na tuk. Ze sacharidů se tloustne, ví to každý chovatel dobytka. Když se budeme chovat jako ten dobytek, cpát se sacharidy a moc se nehýbat, vykrmíme se stejně jako on. Když se do těla sacharidy cpou dlouho a příliš (čtěte: běžný člověk konzumující „normální“ stravu, ale i makrobiotici, vegetariáni a vegani), buňky je už nechtějí a stanou se rezistentními na inzulín, neodpovídají na něj. Glukóza zůstane v krvi, slinivka vyrobí víc inzulínu, ten do buněk natlačí trochu víc glukózy, buňky se stanou o trochu víc rezistentními a začarovaný kruh se roztáčí. Člověk s MS tloustne, má stále hlad a časem „dostane“ cukrovku. Jenže cukrovku nikdo „nedostane“, cukrovku si každý hezky vyrobí sám. Chcete vidět osobu odpovědnou za vaši cukrovku? Koukněte se do zrcadla! MS a cukrovka je prostě a jednoduše nemocí z nadbytku sacharidů. Tečka. Logické řešení je snížit přísun sacharidů tak, aby se tělo dostalo zpět do rovnováhy a obnovila se citlivost buněk na inzulín.

S léky na cukrovku máme velký problém, některé nutí slinivku vyprodukovat víc inzulínu, což dočasně sníží hladinu cukru v krvi, ale za jakou cenu? Glukóza se nacpe násilím do tukových buněk a pacient tloustne, navíc se slinivka časem vyčerpá. Je to jako bičovat unaveného koně. Jiné léky zvyšují citlivost buněk na inzulín, což má stejné důsledky. Již zkonzumovaná glukóza se nevypaří, musí se spálit, proměnit na tuk nebo při opravdu vysokých hodnotách (nad 12 mmol/l) se začne vylučovat močí. Nedávno jsem zaznamenala, že se zkouší nový typ léku na cukrovku, který snižuje hladinu glukózy právě podnícením jejího vylučování močí. Dovolím si předpovědět, kde to pohoří: diabetikům začnou selhávat ledviny. Všechny léky na cukrovku se zaměřují na snížení hladiny cukru. Neřeší příčinu, neřeší hladinu inzulínu.

Inzulín a antihypertenziva

Vrcholem absurdity je dávat diabetikovi 2. typu inzulín. To je jako přilévání oleje do ohně, jen se tím udržuje začarovaný kruh. Diabetik 2. typu má inzulínu na rozdávání, potřebuje jeho hladinu i produkci snížit, ne přidávat další! Potřebuje zvýšit citlivost svých buněk na inzulín, ne přiživovat inzulínovou resistenci. Dělá se to jen proto, že doktoři neumějí poradit skutečně efektivní dietu. Je ubohé, že naše moderní, údajně na důkazech založená medicína, se musí uchylovat k něčemu tak absurdnímu, co nemocným ani nezvýší kvalitu života, ani je neochrání před komplikacemi nemoci (ba právě naopak) a ani jim neprodlouží život.

Zvýšená hladina inzulínu při MS stojí i za zvýšením krevního tlaku. Při zvýšené hladině inzulínu ledviny zadržují sodík a vodu. Navíc mají nemocní zvýšenou hladinu kortisolu a dalších stresových hormonů, což také vede ke zvýšení tlaku. Léky na vysoký tlak (antihypertenziva) zasahují v různých biochemických reakcích, např. blokují adrenergní receptory, renin-angiotensinový systém, podporují vylučování vody a minerálů, blokují kalciové receptory v cévách apod. Podle svého hlavního účinku mají odpovídající vedlejší účinky, protože mají vliv i na jiné tkáně. Avšak léky na vysoký tlak skutečně prodlužují život. Než byly k dispozici, byla očekávaná délka života nemocného s těžkou hypertenzí zhruba půl roku. Vysoký tlak v kombinaci se zkornatěnými nepružnými cévami (zkaramelizovanými = glykovanými díky glukóze) může vést k mrtvici, infarktu, krvácení do jiných orgánů. Velmi zatěžuje srdce a vede k srdečnímu selhání, poškozuje také ledviny.

Kyselina močová

Zvýšení hladiny kyseliny močové (KM) je dalším symptomem MS. Dně se říkalo nemoc králů, trpěli jí zejména bohatí lidé, kteří si dopřávali hodně masa. Traduje se, že hladinu kyseliny močové zvyšuje právě konzumace masa, vnitřností a luštěnin, které jsou bohatým zdrojem purinů. Oficiálně doporučovaná dieta při dně je převážně ovolaktovegetariánská, navíc s omezením luštěnin a kakaa.

Ale je to trochu jinak. Průměrná hladina kyseliny močové v posledním století v rozvinutých zemích postupně stoupá, v posledních desetiletích dokonce rychleji, přestože se lidé řídí výživovými doporučeními omezujícími konzumaci masa. Ukazuje se, že hlavním faktorem zvyšující KM je fruktóza. Čím víc se jí konzumuje, tím vyšší KM. Hlavním zdrojem fruktózy jsou slazené limonády a jiné zpracované potraviny, agáve sirup, ovocné šťávy apod. Studie, porovnávající hladinu KM u lidí s různým způsobem stravování, zjistila, že nejvyšší hladiny KM mají vegani (konzumace luštěnin a ovoce, agáve sirupu, nejedí mléčné výrobky), pak konzumenti masa, nižší měli konzumenti ryb a mléčných produktů, které podporují vylučování KM. Hladina KM záleží také hodně na BMI (body mass index), vyšší ji zvyšuje a lidé s MS mívají nadváhu.

Zvýšení hladiny KM je způsobeno její zvýšenou tvorbou v organismu a/nebo snížením jejího vylučování ledvinami. Zvýšení produkce způsobuje vyšší příjem purinů a fruktózy. Fruktóza stimuluje produkci KM z aminokyselin. Vyšší příjem bílkovin zvyšuje vylučování KM, fruktóza naopak vylučování KM snižuje. Ketóza dočasně hladinu KM zvýší, protože ketony s KM soutěží o stejný transportní kanál v ledvinách, ale po dokončení ketoadaptace se vylučování KM vrátí k normálu. Je logické, že hladinu KM musí ovlivňovat stejné faktory jako ostatní projevy MS, tedy nadbytek sacharidů, v tomto případě fruktózy. Léky na KM sice omezí její produkci, ale neodstraní příčinu jejího zvýšení. Je-li tou příčinou fruktóza, může dále páchat škody (glykace, oxidativní stres). Fruktóza má dokonce vyšší glykační schopnosti než glukóza. Doporučovat diabetikům jako sladidlo fruktózu na základě toho, že nezvyšuje glykémii a nepotřebuje inzulín, je projevem zásadní neznalosti metabolismu.

Vysazení léků na metabolický syndrom

Takže máte metabolický syndrom: nadváhu, vyšší glykemii, vyšší KM, vyšší krevní tlak a cholesterol. Váš lékař vám předepisuje léky na cukrovku, tlak, kyselinu močovou a cholesterol, pravděpodobně držíte konvenční nízkotučnou redukční dietu. Poslušně polykáte léky, ale je to řešení? Máte-li pocit, že ne a rádi byste problém skutečně vyřešili, musíte začít na svém talíři.

Jíte příliš mnoho sacharidů, musíte ubrat. A to opravdu hodně. Úvodní fáze Atkinsonovy diety má jen 20 g sacharidů na den, zvyšuje se až po dosažení cíle. Kdo má za sebou desetiletí překrmování sacharidy a silnou inzulínovou resistenci, bude muset jít na dlouhou dobu, možná doživotně hodně nízko, zcela určitě pod 80-100 g sacharidů denně (mladší, větší a fyzicky aktivní člověk), pravděpodobně na 50 g a méně (starší, menší a neaktivní člověk, s již vypuklou cukrovkou nebo silnou inzulínovou resistencí). Podrobnosti viz mé minulé články na toto téma („Hořký sladký život“, „Vliv sacharidů na hormonální regulaci“, „Proč vzniká cukrovka?“, „Na jaké palivo jedete?“, „Hormony a zima“, „Hormonální chaos“).

Nízkosacharidová, vysokotučná strava s přiměřeným množstvím bílkovin (0,8–1 g na 1 kg ideální (štíhlé) tělesné hmotnosti a den), která bude současně nízkokalorická (musíte použít své vlastní sádlo jako palivo, jinak se ho nezbavíte), plus pohyb, zabije všechny metabolické mouchy jednou ranou a vyřeší všechny symptomy metabolického syndromu. Opravdu to je tak jednoduché. Léky se časem vysadí.

Naštěstí v tomto případě to lze udělat snadno a bezpečně, lze se řídit měřitelnými hodnotami. Ale pozor, může to trvat dlouho! Změna stravy musí změnit vaše hormonální naladění, musí se obnovit inzulínová citlivost a normální hladiny inzulínu, leptinu a kortisolu. Jak rychle to půjde, záleží na tom, jak dlouho MS máte, jak moc sacharidů konzumujete, na kolik to stáhnete, jak moc se hýbete, jak dobře spíte a kolik máte stresu. Existují případy, kdy se diabetici zbavili léků i inzulínu do měsíce, když šli třeba až na max. 20 g sacharidů denně, hýbali se a dělali vše poctivě. Jiní zápasí déle a mají relapsy v důsledku nedostatečného dodržování režimu.

Léky na cukrovku se vysadí postupně podle klesající glykémie. Diabetik by se měl v začátcích změny stravy častěji měřit a léky podle výsledku upravit až vysadit. Inzulín bude první, kterého je třeba se zbavit. Budete-li mít před jídlem slušnou hodnotu glykemie (do 7-8 mmol/l) a chystáte se sníst jídlo s malým obsahem sacharidů (max. 15 g), možná zjistíte, že si píchnout nemusíte. Dokonce diabetici 1. typu, kteří mají absolutní nedostatek inzulínu, si na takové stravě často přestanou píchat k jídlu, někteří nepotřebují inzulín vůbec, jiným zůstane malá dávka dlouhodobého inzulínu. Mám pacienty s cukrovkou 1. typu, kteří šli např. z 35–40 jednotek inzulínu denně na 5 jednotek bazálního inzulínu a k jídlu si píchat nemusejí, glykemii mají v normálním rozmezí. Když si bez inzulínu vystačí člověk, který ho má málo, pak si bez něj musí vystačit i ten, kdo ho má dost, stačí hodně omezit sacharidy.

Léky na tlak by se měly brát, pokud vysoký tlak trvá. Jak budete hubnout a dávat si metabolismus do pořádku, tlak bude postupně klesat a dávky léků se budou adekvátně snižovat, až se vysadí. Když nemocný zhubne, zbaví se MS, obvykle velmi rychle zmizí i vysoký tlak. Tlak někdy klesne významně již po zhubnutí prvních 10–20 kg přes trvající nadváhu, jindy později.

Léky na kyselinu močovou se také vysadí dle jejích hodnot. Nedoporučuji je vysazovat na začátku přechodu na nízkosacharidovou dietu, kvůli přechodnému zvýšení hladiny KM. Dokonce je doporučuji přechodně užívat, jdete-li do této změny s vyšší hladinou KM. Dnavý záchvat není nic příjemného.

Metabolický syndrom není nemoc, jen důsledek životního stylu, kdy se člověk chová jako dobytče určené k výkrmu. Než se projeví jeho důsledky, pracujete na něm i několik desetiletí. Jste jeho výhradním tvůrcem a tím i výhradním léčitelem. Léky jsou odpustky, navozující falešný pocit bezpečí, jste přece odborně „léčeni“, že? Podívejte se kolem sebe, jak se vede jiným, kteří jen pasivně polykají prášky a delegují své zdraví na doktory.

Jak se zbavit hormonálních léků?

Hormony jsou široce užívány, v některých specializacích medicíny jsou něco jako panacea — všelék na vše.

Princip hormonální antikoncepce (HAK) vychází z pozorování, že těhotná žena neovuluje. Pilulky imitují těhotenství, uměle zvýší hladinu hormonů a tak vypnou signalizaci z hypofýzy k vaječníkům, které pak přestanou uvolňovat vajíčka. Je velmi důležité, aby si uživatelky HAK uvědomily, že po celou dobu jejího užívání vypínají celou hormonální osu hypothalamus-hypofýza-vaječníky. Neovulují, protože hypofýza „spí“ a vaječníkům nedává přirozené signály. Krvácení, které každý měsíc absolvují během pauzy užívání HAK, není menstruace, ale tzv. krvácení ze spádu (prudkého poklesu hladiny hormonů).

Důsledky dlouhodobého užívání HAK (někdy i v délce 15–20 let) jsou nasnadě. Jak se říká anglicky „use it, or lose it“, „používej to, nebo to ztratíš“. Když se na dlouhé roky vypne precizně vyladěný hormonální systém, zejména u mladé dívky, kde sotva začal fungovat, nemusí už znovu naskočit. Setkala jsem se s nejednou mladou ženou, která již od 14–15 let užívala HAK až do 30 let nebo déle, než se rozhodla mít děti. HAK vysadila, když byly děti v plánu, ale vůbec nedostala menstruaci, někdy i 1–2 roky. Asi tušíte, jak to řeší gynekologové: dalšími hormony!

Endometrióza byla v 80. letech, kdy jsem studovala, podivnou a vzácnou nemocí. V našich skriptech jí byla věnována pouze poznámka pod čarou! Dnes je velmi častá. Jsem přesvědčena o tom, že je způsobena z velké části užíváním HAK. Anamnézy žen, které ke mně přijdou, jsou jak přes kopírák: od puberty užívají HAK, postupně začnou různé potíže, bolesti v břiše a buď ještě při užívání nebo po vysazení se objeví cysty a endometrióza. Řešením jsou další hormony, které dívku uvedou do umělé menopauzy, někdy se operuje a často musí skončit na umělém oplodnění, jestliže se chce dočkat potomstva.

Zbavit se HAK v případě, že je užívána výhradně jako antikoncepce, je jednoduché. Prostě se vysadí. Některé ženy ji ale užívají kvůli akné, bolestivé nebo nepravidelné menstruaci, cystám apod. a zdráhají se jí vysadit z obav, že se jim jejich problémy vrátí. Bohužel se tomu nedá úplně zabránit, ale existují postupy, jak to zmírnit. Jinými případy jsou dámy, které z užívání HAK přejdou plynule k hormonální substituci v klimakteriu. I když vlastně ani ony, ani jejich gynekolog vlastně netuší, jestli klimakterium vůbec nastalo. Nedávno mi přišly dvě takové, obě přes 50 let, jedna dokonce dlouho bez sexuálního partnera. Hormony braly déle než 20 let. Ani nevěděly proč, pan doktor říkal, že to je dobré… Říkám jim, hodláte to brát do smrti?

Pohrávání si s delikátním ženským hormonálním systémem si vybere svou daň. Vysadit HAK je snadné, ale ženy se musí vypořádat s následky. Záleží velmi na tom, v jakém věku a jak dlouho je žena užívala a také jestli je užívala jen jako antikoncepci nebo se jimi snažila řešit nějaký zdravotní problém.

Co lze po vysazení HAK čekat?

Některé ženy mají štěstí: pilulky vysadí, začnou bez problému menstruovat a počnou dítě. Jiné si hormonální systém vypnuly. Menstruace se nechce dostavit, tj. nedojde k ovulaci a logicky ani k těhotenství. Jiným se po vysazení objeví cysty a nepravidelnosti cyklu, jako známka rozladění hormonální osy. Častým následkem je propuknutí akné, které bylo užíváním HAK potlačeno. Vrací se také bolesti při menses, může to být dobré znamení (dochází k ovulaci), nebo to může být špatné znamení (příznak endometriózy). Ženy v menopauze, které užívaly hormony k potlačení návalů, mohou logicky očekávat jejich návrat. Předem nelze říci, jak bude která konkrétní žena reagovat. Musí si sama zvážit rizika a v případě vysazení musí být připravena projít obdobím zhoršení. Naštěstí existují postupy, jak podpořit organismus, aby změnu snesl lépe.

Důvodem potíží po vysazení HAK mohou být nedostatky ve výživě, narušení detoxikace v játrech, narušení HPA osy, stres a jiné. HAK vyčerpává v těle některé živiny, klíčové jsou zinek, vitamíny B2, B6 a B12, kyselina listová (vitamín B9), vitamín C a E, hořčík, selen a zinek. V oblasti makroživin to je obecně moderní strava příliš bohatá na sacharidy, málo bílkovin, málo tuku, zejména nasyceného a cholesterolu, málo zeleniny.

Ženy, které při užívání hormonů nabraly kila navíc, se je snaží zhubnout, bohužel často příliš hladovou dietou a příliš intenzivním sportem. Vysílají tím svému tělu signál, že hladoví a je v nebezpečí. To není vhodná situace pro rozmnožování a hypofýza stopne ovulaci.

Druhým extrémem jsou ženy, které jedí nekvalitní stravu plnou sladkého, rafinovaných sacharidů s nedostatkem živin.

Jak na to?

Pro obě skupiny platí jíst dost bílkovin, přednostně z živočišných zdrojů, včetně jejich přirozeného tuku. Jako přílohu hlavně zeleninu, pokud jde o ovoce, obilniny, luštěniny a hlízy, lze je jíst, ale ne jako jedinou přílohu. Dávka těchto koncentrovaných sacharidů by neměla být víc než malá hrst v jednom jídle. Nešetřete tuky, ale kvalitními. Pohlavní hormony tělo vyrábí z cholesterolu, takže potraviny na něj bohaté obnovují plodnost. Dr. Weston Price při svém cestování po světě pozoroval, že domorodé populace dávali budoucím rodičům speciální stravu bohatou právě na cholesterol, vitamín D, A a K2, tj. živočišné tuky a bílkoviny.

Neměly byste jíst průmyslově zpracované potraviny, cokoli v krabičce s podivnými ingrediencemi. Neměly byste jíst umělé tuky, obyčejné oleje, tedy nejíst v levných jídelnách, fast foodech apod. Neměly byste jíst cukr, pít limonády, opatrně s kávou.

Některé studie ukazují, že ženy užívající HAK mají nižší hladiny zinku v krvi, proto mají vyšší potřebu tohoto minerálu důležitého pro plodnost. Potraviny s vysokým obsahem zinku jsou škeble, ústřice, červené maso, dýňová semínka a drůbež, ale je vhodné ho také doplňovat v dávce cca 30 mg denně. Produkty z obilí, které nejsou připraveny tradičním dlouhým kvašením, tělo o zinek ochuzují, váže se na kyselinu fytovou. Jde o všechno běžné pečivo vyrobené s droždím nebo práškem do pečiva, cokoli z běžné mouky, ale i kaše apod. z obilnin, které nebyly předem důkladně namočené nebo ještě lépe naklíčené. Tyto potraviny je třeba významně omezit nebo vůbec nejíst.

Hořčík je dalším minerálem, který v moderní stravě často chybí. Je ho málo v půdě, tedy i v rostlinách, navíc mizí při zpracování potravin a je spotřebováván při spalování glukózy. Metabolismus jedné molekuly glukózy spotřebuje přes 30 atomů hořčíku. Berte 200–400 mg denně, v chelátové formě. Snížení množství glukózy ve stravě (škroby) je velmi vhodné i z důvodu snížení kolísání hladiny krevního cukru během dne.

Vitamín B6 je velmi užitečný při obnově menstruačního cyklu u žen s potížemi po vysazení HAK, protože HAK jeho hladiny v krvi snižuje. Jeden typ amenorey (ztráty menstruace), způsobený zvýšenou hladinou prolaktinu, byl úspěšně léčen suplementací B6. Vitamín B6 je obsažen v mnoha potravinách a je bezpečné do dodávat v dávce do 100 mg denně. Předávkování je nepravděpodobné, protože přebytek se z těla vyloučí.

Dalším vitamínem, který v dnešní době mnoha ženám chybí, je vitamín A. Nepleťte si ho s rostlinnými karotenoidy, vitamín A je pouze v živočišných zdrojích a chybí tedy hlavně vegetariánům, ale i všežravcům, protože potraviny na něj bohaté byly v poslední době na indexu. Jde o játra, maso a žloutky. Dále často chybí vitamín D díky vyhýbání se slunci. Oba vitamíny je možné dobře doplnit buď porcí jater jednou týdně nebo ve formě oleje z tresčích jater.

Spánek a biorytmus

Při snaze o nastartování HPA osy musíme začít úplně nahoře, v epifýze, která řídí všechny biorytmy. Základním faktorem, který ovlivňuje řízení hormonů je střídání světla a tmy. Ve dne má být světlo a v noci tma. Náš moderní svět je osvětlen non-stop. Večerní zírání do obrazovek, umělé osvětlení, ponocování, ranní vyspávání apod. rozhodí všechny biorytmy.

Hormonální osa řídí v 24-hodinových cyklech vylučování všech hormonů, včetně melatoninu, kortizolu, TSH, růstového hormonu, prolaktinu, folikulostimulačního a luteinizačního hormonu (FSH a LH), inzulínu i leptinu. Klíčové pro menstruační cyklus jsou prolaktin, FSH a LH, jejich hladina a cyklus by měly být vyšetřeny při ztrátě menstruace. Je-li jejich vylučování narušeno a neprobíhá ve správnou dobu, reprodukční systém nedostává správné signály ve správný čas, důsledky se projeví jako nepravidelná, bolestivá nebo neexistující menstruace, cysty a endometrióza.

Ženy jsou velmi citlivé na narušení biorytmů a nedostatek spánku. Chcete-li dát do pořádku všechny svoje hormony, musíte začít u světla a spánku. Správné světlo znamená dost přirozeného světla ve dne (vylezte ven, nebo aspoň k oknu, a otočte obličej ke slunci) a k večeru respektovat soumrak. Ztlumit světla, blokovat modré světlo na obrazovkách buď speciální aplikací nebo brýlemi. Jestliže není možné využít denní světlo, uvažujte o lampách pro světelnou terapii. Spánek musí být samozřejmě prioritou. Snažte se spát 8 hodin denně, něco z toho před půlnocí.

Cvičení, stres, detox, střevní mikroflóra

Co se týče cvičení, při hubnutí je jeho role vedlejší, 80% úspěchu při hubnutí je jídlo. Hýbejte se, ale s mírou. Dámy, které nesportují, by měly začít. Denně přirozený pohyb, chůze, kolo apod., 2–3x týdně intenzivní posilování celého těla, hezky se zapotit a zadýchat. To stačí. Naopak sportovní nadšenkyně by měly přibrzdit. Trénovat na maratón není to nejlepší, když si chcete obnovit menstruaci.

Stres je dalším zabijákem ovulace. Stres není to, co se děje, ale jak na to reagujeme. Chronický stres narušuje HPA osu a může vést k únavě nadledvinek. Chronický stres říká tělu, že není vhodná doba na rozmnožování, hypofýza zablokuje ovulaci. Stresem ale nejsou jen psychické vlivy, ale i chronický zánět, špatná strava a toxická zátěž. Stres se dá omezit důrazem na spánek, kvalitní jídlo, suplementy, relaxačními technikami, zajištěním si volného času, tvůrčí činností apod. Skutečně stresující závažné životní situace by se měly pokud možno vyřešit nebo najít jiný postoj.

Podpora detoxikace je dalším důležitým krokem. Všechny ty hormony se musí zmetabolizovat a vyloučit. Játra podpoříme určitými potravinami: zelenina z čeledí křížnatých (brokolice, květák/karfiol, zelí/kapusta, kapusta/kel, řeřicha/žerucha, hořčice…), cibuloviny, všechna barevná zelenina, bobulové ovoce. Dostatek bílkovin zajistí hladce probíhající druhou fázi detoxikace. Ze suplementů je vhodný ostropestřec, vitamíny skupiny B, N-acetyl cystein, koenzym Q10, hořčík, selen a zinek. Je třeba dbát na vylučování žluči, kterou se hormony vylučují z těla ven. Pravidelné jídlo (stačí 3× denně), dostatek tuku v každém jídle, eventuálně prostředky podporující vylučování žluči, i káva se postarají, aby vše teklo, jak má.

V neposlední řadě se ženy, užívající HAK, musí zaměřit na obnovu své střevní mikroflóry, která dostala značně zabrat. Zdravá flóra mj. pomáhá detoxikovat hormony. Probiotika v dostatečné dávce (nejméně 60 mld denně) ve formě doplňků a kvašené zeleniny (popř. kefíru a jogurtu), vývary z masa a kostí, kokosový olej, zelenina by měly být denním základem.

Jestliže mladá žena nezačne po vysazení HAK menstruovat, musí být vyšetřena. Měly by se vyloučit cysty, endometrióza, zjistit hladiny hormonů, včetně hypofyzárních. Výše uvedená opatření by ve většině případů měla stačit. Výborně funguje homeopatický detox HAK, také konstituční homeopatie, tradiční čínská medicína, biorezonance. V každém případě řešením není předpis dalších hormonů! Váš gynekolog je užitečný při vyšetření, ale už ne moc při léčbě.

Hormonální antikoncepce je dvojsečný vynález. Na jednu stranu ženy do značné míry osvobodila a umožnila jim rozhodovat o tom, kdy a jestli budou mít děti. Ale vybrala si velmi vysokou daň. Až dnes se na první generaci, která ji užívala dlouhodobě od velmi mladého věku, ukazuje, co vše HAK může způsobit. Její vysazení je mimo jiné ukazatelem celkového zdraví ženy. Má-li po vysazení HAK problémy, můžou to být její původní problémy, které HAK jen zakryla, nebo problémy nové, HAK způsobené. V obou případech náprava vyžaduje přijetí odpovědnosti za sebe sama a práci na obnově svého zdraví.

Léky na žaludeční reflux, překyselení žaludku,
střevní potíže a nemoci, zácpu, průjem a pod.

Jsou to jedny z nejzbytečnějších léků, protože prakticky všechny problémy se zažíváním pramení z nevhodné stravy.

V této oblasti opět vyniká absurdnost konvenční medicíny. Opakovaně vidím pacienty s chronickým onemocněním GIT (gastro-intestinálního traktu = trávicí soustavy) a vždy se jich ptám, co jim jejich odborní lékaři řekli o jídle. Až na vzácné výjimky je odpověď stejná. Buď se ani nezeptali, co pacienti jedí, nebo jim řekli, aby jedli, co chtějí a snesou. Pokud dostali nějakou konkrétnější radu, byly to obvykle instrukce k nesmyslné „šetřící“ dietě. Někteří odborníci dokonce svým pacientům řekli, že jejich nemoc GIT s jídlem vůbec nesouvisí, mohou jíst vše, co snesou. Nejsem schopna pochopit, proč pacienti s nemocným GIT dostávají tak nesmyslné a škodlivé informace. Jak si někdo může myslet, že je jedno, co jíme a co putuje naším zažívacím systémem a že nic z toho nemůže náš zažívací systém poškodit nebo narušovat jeho funkce?!? Je to stejně absurdní, jako kdyby se těžký kuřák dozvěděl, že si klidně může hulit dál, že to s jeho chronickou bronchitidou nebo dokonce rakovinou plic vůbec nesouvisí!

Když tedy je jedno, co jíme, pročpak máme speciální diety při nemocech jater, slinivky nebo akutním průjmu? Střevo a žaludek mají být výjimkou? Vlastně výjimkou nejsou, je jim určena tzv. šetřící dieta, která je z hlediska správné výživy totálně mimo mísu a stav nemocného zhorší. Obvyklé lékařské rady, jak vykrmit hubené, špatně trávící pacienty (včetně onkologických a rekonvalescentů) jsou šílené. Pacient nebo jeho blízcí dostanou radu, aby mu dali i sladké, pribináčky, kaše apod., cokoliv, když nic jiného nechce. Komentovat výrobek Nutridrink z hlediska jeho složení a užitečnosti raději ani nebudu. Stačí si přečíst etiketu a každému člověku, aspoň trochu znalému zdravé výživy, bude jasné, že je třeba se mu vyhnout a k nabrání hmotnosti raději použít skutečné jídlo.

Když si špatnou stravou poškodíme zažívání, „léčbou“ prý není správná strava, ale prášky. Budu naprosto upřímná a jednoznačná: stejně jako metabolický syndrom je výhradně důsledkem životního stylu, tak i jakékoli problémy se zažíváním jsou způsobeny tím, co jíme, jak jíme a jak žijeme. Není třeba v tom hledat nic složitého.

Trávení začíná pomyšlením na jídlo

Probereme od předního k zadnímu konci zažívacího systému, jak má fungovat zažívání, co běžně předepisované léky dělají a jak ho paradoxně často narušují, místo aby léčily. Trávení je proces, řízený nervovým systémem, z velké části vegetativním, který vědomě nekontrolujeme. Trávení bychom s výjimkou hladu, vnímání chuti a vůně jídla a pak potřebě jít na stolici neměli vůbec vnímat a cítit. Zdravý zažívací systém je takový, o kterém vůbec nevíme.

Trávení začíná pomyšlením na jídlo, pohledem na něj a vnímáním jeho vůně. Již při pomyšlení na jídlo se naše tělo začíná chystat na příjem potravy. Začínají se vylučovat sliny, zvyšuje se produkce kyseliny solné (chlorovodíkové) v žaludku, slinivka chystá trávicí šťávy. Očekávání příjmu potravy (zejména obsahující sacharidy) stimuluje vychytávání glukózy z krevního oběhu, připravuje se produkce inzulínu.

První zastávkou jídla jsou ústa. Nedostatečné žvýkání přenáší část práce se zpracováním potravy na další části GIT, protože špatně rozkousaná a se slinami nedostatečně promísená potrava zatěžuje žaludek. Prvním krokem k dobrému zažívání je proto jíst v klidu, v příjemném prostředí a dobře žvýkat. Máte-li problém se zuby a nemůžete pořádně žvýkat, musíte si pomoci stejně, jako se pomáhá miminkům: do měkka uvařit a/nebo rozmixovat. Problém se zuby není důvodem nejíst zeleninu, maso a jiné běžně na žvýkání náročné potraviny. Vše se dá upravit tak, aby to mohl sníst každý i bez silných zubů. V ústech se potrava rozmělní a promíchá se slinami, které obsahují zejména enzym amylázu, štěpící škroby.

Žaludek a kyselina solná

První zastávka jídla po spolknutí je až v žaludku. V žaludku produkujeme kyselinu solnou, pH klesá až na 1,5. Kyselinu máme v žaludku z velmi dobrých důvodů. Zaprvé umožňuje trávení bílkovin a je potřebná ke vstřebávání některých živin, například vitamínu B₁₂ a železa. Nedostatek kyseliny zvyšuje riziko potravinových alergií, protože nedostatečně natrávené molekuly bílkovin se při propustném střevě mohou dostat skrz střevní stěnu a dráždit imunitní systém. Při nedostatku žaludeční kyseliny se snižuje i využitelnost bílkovin. Kyselina je nutná pro dobrou aktivitu enzymů, štěpících bílkoviny, ale i pro funkci tzv. vnitřního faktoru, který umožňuje vstřebávání vitamínu B₁₂.

Druhým důvodem pro kyselost žaludku, která se blíží kyselosti u šelem, je dezinfekce! Jídlo není sterilní a s každým soustem přijímáme spoustu mikrobů. Kyselina je má zlikvidovat. Nedostatečná kyselost žaludku tedy umožňuje průnik infekce dále do střeva a narušení střevní mikroflóry. Dochází ke stavu, kterému se říká přerůstání bakterií v tenkém střevě (SIBO = Small Intestinal Bacterial Overgrowth). Nedostatek žaludeční kyseliny také umožňuje přemnožení Helicobactera pylori.

Jakými příznaky se projeví nedostatek kyseliny? Pocitem špatného trávení, tíhou v žaludku, plynatostí krátce po jídle, zejména obsahujícím bílkoviny. Ale také refluxem a pálením žáhy! Nejčastější příčinou refluxu je právě nedostatek žaludeční kyseliny, ne její přebytek! Koncentrace kyseliny klesá s věkem, je narušená při hypofunkci štítné žlázy, při stresu, snižuje ji klasická kombinace bílkoviny a škrobové přílohy. Zkušenost mnoha lidí, že jídlo s masem je těžké a špatně se tráví, platí — ale pouze pro kombinaci maso plus klasická škrobová příloha! Na vině není maso samo o sobě, ale ta kombinace. Škroby totiž v žaludku kvasí a zpomalují trávení.

Jak vzniká reflux?

Jídlo se má v žaludku zdržet jen určitou dobu a trávenina musí být dostatečně kyselá, aby se mohla posunout dál. Dostatečné množství kyseliny a pořádné natrávení bílkovin vede k vyslání hormonálního signálu slinivce, že se žaludek chystá do dvanáctníku vypustit velmi kyselý obsah. Slinivka začne produkovat zásadité trávicí šťávy a když je připravena, vyšle zpět hormonální signál žaludku, že může vypustit obsah do dvanáctníku, kde je neutralizován zásaditými pankreatickými šťávami.

Právě z nedostatku kyseliny vzniká problém. Žaludek je po dobu zpracování potravy uzavřen nahoře i dole svěrači. Neměly by se otevřít, horní vůbec a dolní až po signálu ze slinivky. Jenže když je málo kyseliny, jídlo v žaludku leží déle, protože není pořádně natrávené, jenomže tam nemůže být věčně. Dolů nemůže, proto se pootevře horní svěrač a jídlo se vrací do jícnu, kde pálí a leptá sliznici. Druhým důvodem pro reflux je kvašení žaludečního obsahu, tvorba plynu, který se uvolní (někdy spolu s obsahem) do jícnu. Sliznice jícnu není odolná vůči kyselině, snadno se poleptá a to samozřejmě bolí.

Řešením konvenční medicíny je předepsat léky, které snižují produkci kyseliny solné v žaludku, tzv. inhibitory protonové pumpy (PPI). V době, kdy jsem studovala, se tyto léky podávaly pouze pacientům s akutním žaludečním vředem nebo zjištěnou nadprodukcí kyseliny! Dnes se dají volně koupit v lékárně a jsou na ně reklamy, ve kterých se rodinka při obědě přecpe, zobnou si léky a je jim fajn. Připadá mi, že je gastroenterologové předepisují i jako placebo, komukoli, komu se podívali do žaludku, i když nenašli žádný patologický nález. A produkci kyseliny už vůbec neměří! Je třeba si uvědomit, že užívání PPI sice může dočasně ulevit (méně kyselý obsah pochopitelně méně pálí), ale z dlouhodobého hlediska si zaděláváte na velké problémy. Narušíte si trávení, vstřebávání živin, zvýšíte riziko potravinových alergií a autoimunity, riskujete SIBO a narušení střevní flory, dokonce se zjistilo, že tyto léky zvyšují kardiovaskulární úmrtnost!

Reflux znamená, že blbě jíte a narušujete si řádnou funkci žaludku. Oproti běžnému názoru, jaké jídlo je vhodné pro člověka s nemocným žaludkem, je tím hlavním problémem kombinace bílkoviny se škrobovou přílohou. Dělená strava má svou logiku, naši dávní předkové přílohy nejedli. Jako první krok zkuste oddělit maso a jinou bílkovinu od přílohy, jezte ji jen se zeleninou a tukem. Dále zkuste vůbec nejíst obilniny, hlavně lepek. Jen tento krok často dokáže zázraky. Nedávno jsem měla případ jedné paní: byla vyšetřená horem dolem, brala léky, na jídlo se žádný z jejích lékařů samozřejmě nezeptal. Prý to má ze stresu. Stres samozřejmě měla, ale taky špatně jedla. Přestala jíst lepek, udělala pár dalších úprav, přidala enzymy a voilà! Do dvou týdnů byly její obtíže pryč.

Koření je zdravé

Pro dobré trávené si jídlo okořeňte! Koření je zdravé, jeho původní účel je zlepšení stravitelnosti. Některá koření neutralizují škodlivé látky v jednotlivých potravinách, jiná podporují produkci trávicích šťáv a žluče, jiná účinkují jako dezinfekce. Zázvor, bylinky, česnek, chilli, to vše podporuje trávení! Hořčiny z bylin jsou také velmi vhodné: podporují tvorbu kyseliny solné, kterou většina lidí potřebuje přidat, ne ubrat. Dobře funguje také jablečný ocet před jídlem. K čemu je asi aperitiv? Zvyk jíst vývarovou polévku jako první chod také podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Jídlo byste také měli zjednodušit, neplácat jedno přes druhé. Jíst jen jeden, maximálně dva chody, z nichž jeden bude polévka.

Pozor, PPI nelze jen tak vysadit, dělají rebound fenomén, dočasně zhorší stav. Prvním krokem musí být úprava stravy, po vymizení potíží začněte snižovat dávku a můžete dočasně přejít na starší generaci léků, famotidin, který nedělá rebound reakci.

Další příčinou refluxu bývá nadváha. Jednoduchý mechanický důvod: tuk v břiše tlačí na žaludek, vytlačuje ho nahoru a tak narušuje jeho správnou funkci. Pomoc je jednoduchá: zhubnout! O to byste se měli snažit jako první krok, jestliže máte nadváhu a reflux.

Stres a nervy

Nakonec se musím zmínit o stresu. Jak jsem již uvedla, správný průběh trávení je řízen vegetativním nervovým systémem. Od mozkového kmene probíhá bloudivý nerv, nervus vagus, hlavní nerv inervující celý zažívací trakt. Je to nerv parasympatického nervového systému, který řídí tělesné procesy v klidu a bezpečí. Parasympatikus stimuluje proces trávení rozšířením cév přivádějících krev do GIT. Dobré prokrvení je důležité při trávení, protože je třeba přivést dostatek živin, kyslíku a vody pro tvorbu trávicích šťáv. Parasympatikus také stimuluje sekreci slin a zrychluje peristaltiku.

Se sympatickým nervovým systémem je v opozici, aktivita jednoho tlumí druhý systém. Sympatikus zajišťuje okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí, tj. stresovou reakci „bojuj nebo uteč“ (angl. slovní hříčka „fight or flight“). Sympatikus zastavuje proces trávení tím, že odvádí krev z trávicího systému, potlačuje peristaltiku a produkci trávicích šťáv. Je to logické: když bojujeme o život, není čas na jídlo a energie se musí přesměrovat do orgánů a systémů, které potřebujeme k boji nebo útěku. Až se dostaneme do bezpečí, trávení a další tělesné funkce se znovu spustí.

Vidíme, jak velký vliv má naše psychická pohoda na trávení. Ale nemůžeme si prostě poručit, abychom se nestresovali. Stresová reakce je okamžitá, nepodléhá volní kontrole. Má nám zachránit život v situacích, kdy není čas na přemýšlení. Jenže mozek nerozliší, jestli jde opravdu o život nebo ne. Nerozliší mezi útokem šelmy a řvoucím šéfem. Mezi útěkem před predátorem nebo dopravní zácpou. To je důvod, proč má tolik lidí problém s trávením. Život jsme si hezky zkomplikovali a stresovou reakci, která má být aktivní pár minut denně, spouštíme pořád a pořád dokola, vypne se někdy jen ve spánku.

Je třeba cíleně pěstovat parasympatickou reakci, vyhledávat a tvořit okamžiky klidu, relaxace, bezpečí. Musíme to dělat vědomě, vymezit si na to čas, protože běžný život nás smete jako vlna do chronického stresu. Může pomoci i známé pořekadlo, že když nejde o život jde o… Podívat se na své problémy z nadhledu: co je skutečný problém, co se musí řešit a co je možné prostě vypustit?

Jedním ze způsobů, jak zapnout parasympatikus, je přistupovat k jídlu jako k rituálu. Rituály mají mimo jiné funkci zklidnění, přivedou nás do současného okamžiku, jsme tady a teď. S láskou a vděčností si připravte kvalitní a chutné jídlo, jezte ho v příjemném prostředí, oceňte ho, buďte za něj vděčni, pak ho vědomě a pomalu snězte. Jíst s chutí a vědomím, že pro sebe dělám něco dobrého, je velmi důležité. Zejména jestliže měníte způsob stravování. Nemá smysl držet jakoukoli dietu (toto slovo používám v anglickém slova smyslu, kde to znamená určitý způsob stravování), jestliže s ní nejste vnitřně srovnaní, nepřijímáte její pravidla, považujete jí za dočasný opruz, který „musíte“. Musíte si umět jídlo udělat dobré a zajímavé. Musíte ho považovat za dar, který dáváte svému tělu, aby bylo dobře živené, dobře fungovalo a dobře se cítilo. Pak bude dobře trávit a jídlo vám prospěje.

Jak zacházet s trávícím traktem?

Potrava zásadně ovlivňuje zdraví trávicího systému a jakékoli jeho potíže by se logicky měly řešit úpravou stravy, ne léky.

Po opuštění žaludku částečně natrávené jídlo přichází do dvanáctníku, do kterého posílají své šťávy slinivka a žlučník. V dvanáctníku pokračuje trávení bílkovin, ale zásadité prostředí dvanáctníku umožní i trávení sacharidů a tuků. K trávení tuků přispívají i žlučové kyseliny ve žluči, emulgují je (vytvoří drobné kapičky) a tím zvětší jejich dostupnost pro enzymy.

Aby se potrava správně trávila, musí se k ní v dvanáctníku dostat pankreatické šťávy a musí dojít k vyplavení žluči. Mnoho lidí má s touto fází trávení velké potíže, které se projeví hlavně jako nesnášenlivost těžkých (tučných) jídel: bolesti, tlaky v nadbřišku, nadýmání, světlá nebo mastná stolice, stolice s nestrávenými zbytky potravy, průjmy. V nejhorším případě dojde k žlučníkovému záchvatu nebo podráždění slinivky.

Žlučník

Žluč se vylučuje kontrakcí žlučníku při požití tuku v potravě. Žlučník je zásobník žluči právě pro tento účel. Konvenční medicína ke žlučníku přistupuje značně ležérně. Potkala jsem pacienty, kteří o něj přišli hned po první kolice nebo jen kvůli přítomnosti kamenů, které je nijak neobtěžovaly. Následně dostali doporučení držet žlučníkovou nízkotučnou dietu.

Ke vzniku žlučníkových kamenů a ke kolice, tj. vypuzení již existujících kamenů do žlučovodu, přispívají odlišné faktory. Ke vzniku kamenů vede nízkotučná strava. Pamatujte, používejte to nebo o to přijdete… Žlučník máme proto, že naše tělo očekává slušnou dávku tuku v jídle! Když jíte pravidelně potravu s dostatečným obsahem tuků, žlučník pravidelně vyprazdňujete, žluč se v něm neměstná a nebudete mít kameny. Ale když už kameny máte a dáte si tučné jídlo, na které nejste zvyklí, žlučník se stáhne, aby vypudil žluč, přičemž se dostane do žlučovodu i kamínek a o zábavu je postaráno. Nízkotučná dieta při existujících kamenech je potřebná, ale vysokotučná dieta kameny zaručeně nevytváří, právě naopak.

Standardní léčbou žlučových kamenů je odstranění žlučníku. Ne vždy to pomůže, kameny se tvoří i ve žlučovodech, takže koliky se mohou opakovat. Protože máme žlučník z dobrého důvodu. Po jeho odstranění obvykle trvají potíže s trávením tučných jídel a nebohý pacient je stále na otravné dietě. Po odstranění žlučníku žluč neustále trošku odtéká, ale člověk nemá k dispozici větší množství, potřebné k trávení tuků, proto nesnášenlivost tučných jídel i po operaci.

Máte-li problém s trávením těžších jídel, začněte dělenou stravou. Zkuste oddělit bílkoviny od škrobů a uvidíte. Jestliže to pomůže, problém byl nejspíš v žaludeční kyselině. Jestliže zjistíte, že stále máte problém trávit tuky, bude problém ve žlučníku nebo slinivce. Zkuste trávicí enzymy a choleretika, léky podporující tvorbu a vylučování žluči. Jestliže vám žlučník již chybí, musíte je brát neustále, ke každému tučnějšímu jídlu. Nahrazují funkci chybějícího orgánu.

Při podezření je vhodné nechat si vyšetřit břicho ultrazvukem a zjistit, jestli máte žlučové kameny. Pokud je nemáte, můžete snadno změnit stravu, budete potřebovat jen dočasnou podporu trávicími enzymy. Pokud kameny máte, je třeba se jich zbavit. Existují protokoly s jablečným džusem, hořkou solí a olivovým olejem, které zde nebudu rozebírat. Jsou na vlastní riziko, ale kdybych se měla sama za sebe rozhodnout, uvažovala bych takto: jediné konvenční řešení je odebrání žlučníku se všemi důsledky. Pokus zbavit se kamenů jinak je šance na získání zdravého funkčního žlučníku, kterou vám konvenční řešení nenabízí. To nejhorší, co se může při pokusu zbavit se kamenů stát, je že dostanete žlučovou koliku a skončíte na operačním sále. Takže nejhorší možný výsledek bude to, co je jedinou nabídkou konvenční medicíny.

Střeva

Chronické záněty střeva, tj. Crohnova nemoc nebo ulcerozní kolitis, nebo divertikulitis a apendicitis apod., jsou další velmi častou skupinou nemocí. Jsou to nemoci zánětlivé nebo autoimunitní, jejich společným rysem je zásadní narušení střevní flory. Bez jejího narušení nemůže nemoc střeva vzniknout. Při dostatečně silném narušení mikroflory se mění prostupnost střeva a dochází ke stavu zvýšené propustnosti pro různé látky. Anglicky se tomuto stavu říká „leaky gut“, česky: propustné střevo. Tímto stavem trpí všichni, kdo mají nějakou alergii nebo autoimunitní onemocnění, pravděpodobně i mnoho lidí trpících psychickými nebo nervovými potížemi.

Střevní bakterie jsou živá zvířátka, která mají své požadavky na výživu a životní podmínky. Musíme je krmit, jinak umřou. Když jim narušíme životní podmínky, umřou. Pak dostanou příležitost k množení patogenní bakterie, viry a kvasinky. Co jedí naše hodné symbiotické probiotické bakterie? Zeleninu, jednoduché cukry, resistentní škrob. Co jedí zlé patogenní bakterie? Disacharidy (sacharózu, laktózu), škrob a jeho produkty (maltóza).

Co ubližuje hodným bakteriím? Chemie všeho druhu, chlorovaná voda, různé toxiny, léky jako antibiotika, hormonální antikoncepce, kortikoidy, protizánětlivé léky jako ibuprofen, paracetamol, léky na překyselení žaludku (PPI, ale i nedostatek žaludeční kyseliny sám o sobě), nedostatek vlákniny ze zeleniny.

Narušení střevní flóry (dysmikrobie) se projevuje pestrou paletou příznaků: od pálení žáhy, nadýmání (zejména výrazné nadmutí krátce po jídle), plynatostí, jakoukoli odchylkou stolice od normy, známkami narušeného trávení (zbytky potravy ve stolici), podrážděním konečníku po stolici, stolicí, která se obtížně utírá a patlá se. Jakékoli zažívací příznaky jsou známkou narušení střevní flory, ale pozor, jejich nepřítomnost neznamená, že je ve vás vše v pořádku. Dalšími jistými známkami dysmikrobie je existence alergie, autoimunitní nemoci, kožních potíží, problémy s kvasinkami kdekoli na těle. Dále pocit intoxikace po jídle, útlum, neschopnost jasně myslet a soustředit se. Také touha po sladkém, škrobovém jídle, problémy s udržením zdravé váhy.

Neschopnost konvenční medicíny řešit tyto stavy je očividná. Provede se kolonoskopie, obvykle bez nálezu, někdy se provede test na celiakii (nedostatečný, proto často s falešně negativním výsledkem), pacientovi je sděleno, že mu nic není a doporučena nesmyslná šetřící dieta (bílé pečivo, tvaroh — hned dva hlavní alergeny! — k tomu málo zeleniny (vlákniny) a tuku).

Zjistí-li se zjevné zánětlivé onemocnění střeva, pacient dostane patřičnou nálepku (Crohn, kolitis…), imunosupresivní léčbu a absurdní doporučení, že může jíst vše, co mu chutná a co toleruje… S jídlem jeho nemoc přece nesouvisí, že? Trpíte-li některou z těchto nemocí, vřele doporučuji knihu „Autoimunitní řešení“ od Dr. Amy Myers (jeden výtisk věnujte svému gastroenterologovi), výborný je web UzdravteSeJidlem.cz, jehož autorem je pán, který se (představte si to!) uzdravil jídlem z Crohnovy nemoci. Přestal jíst obilí, luštěniny a další pro střevo škodlivé potraviny…

Jestliže berete léky na střevní nemoci (imunosupresiva, protizánětlivé léky, léky modulující střevní peristaltiku), pak je samozřejmě nemůžete jen tak vysadit. Musíte nejdřív upravit stravu, trpělivě nechat své útroby, aby začaly fungovat jinak, najít si své optimum. Měli byste mít důkazy o tom, že se zklidnil zánět (CRP, krevní obraz, autoprotilátky apod.), měli byste cítit jednoznačné zlepšení vašich potíží a teprve potom, když jste si jisti, že jste pozitivně ovlivnili svou nemoc, se můžete pokusit léky vysadit. Symptomatické léky (proti zácpě, průjmu apod.) vysadíte, když je přestanete potřebovat. Léky na překyselení také, ale z PPI musíte nejdřív přejít na famotidin, a teprve ten postupně vysadit. Protizánětlivé a imunosupresivní léky se musí vysazovat velmi opatrně, pomalu, nejlépe pod dohledem lékaře. V žádném případě se nesmí rychle vysadit bez předchozího zlepšení stavu! Při dlouhém trvání nemoci nebo její vysoké intenzitě bude někdy třeba přijmout kompromis: podaří se dosáhnout zlepšení, remise, ale nebude možné léky vysadit. Vzhledem k tomu, jaké vedlejší účinky imunosupresiva mají, jakékoli jejich snížení je pozitivní, jakékoli zlepšení stavu je pozitivní. Uvědomte si, že vaše potíže nevznikly přes noc, velmi pravděpodobně jste na nich pracovali dlouhé roky. Náprava logicky také nemůže proběhnout přes noc.

Jak si dát střevo do pořádku?

O stravě jsem již opakovaně psala: jezte masokostní vývary, želatinu, hodně zeleniny dle tolerance, zejména listové, kvalitní tuky, výrazně omezte nebo dočasně vynechte obilniny a luštěniny, musíte úplně vyloučit lepek, dočasně eliminujte mléčné produkty (častý alergen), jezte denně mléčně kvašenou zeleninu (pozor, začněte malou dávkou a postupně stoupejte dle snášenlivosti! Problém s tolerancí kvašené zeleniny ukazuje na značné narušení střevní mikroflory. Omezte ovoce, zejména s vysokým obsahem fruktózy (krmí některé patogenní bakterie). Přidejte probiotika, zinek, L-glutamin, jako dočasnou podporu trávicí enzymy, jsou-li potřeba, betain HCl na podporu tvorby kyseliny solné v žaludku.

Podrobnější rady viz výše uvedené zdroje a také knihy jako „Syndróm trávenia a psychológie“ od Dr. Nataši Campbell-McBride, „Přirozená strava našich předků“ od Nory Gedgaudas.

Dostáváme se k finálnímu produktu trávení. Máte-li problém se stolicí, musíte řešit celý proces trávení a hledat, kde je chyba. Koušete pořádně? Jak jste na tom s žaludeční kyselinou? Žlučníkem? Slinivkou? Jak krmíte své bakterie? Zácpa je často z nedostatku zeleniny a vlákniny. Potřeba zeleniny a vlákniny je velmi individuální, neporovnávejte se s jinými lidmi. Někteří lidé musí mít hojně zeleniny úplně ke každému jídlu, jinak trpí zácpou. Najděte si své optimum.

Jaká stolice je normální? Formovaná, která drží tvar i v míse toalety, hnědá, bez příměsi hlenu, krve, bez nestrávených zbytků, obvyklého zápachu. Dodala bych ještě jeden faktor: neměla by ulpívat na kůži kolem konečníku, tj. neměli bychom potřebovat toaletní papír. Všimněte si, že zvířata se vyprazdňují čistě. Divoši také. Proč ho potřebujeme my? Jeden důvod je, že se vyprazdňujeme ve špatné pozici, vsedě na WC ne v dřepu. Druhým důvodem je špatná strava, zejména obilniny. Nejen z vlastní zkušenosti vím, že vynechání obilnin značně sníží spotřebu toaletního papíru. Řeklo mi to mnoho lidí, kteří přešli na paleo stravu. Když si někdy obilniny dají, okamžitě to poznají na stolici (i na jiných příznacích).

Projímadla

Projímadla vám sice zpříjemní návštěvu toalety, ale pozor! Musíte vědět, jak fungují! Tzv. osmotická projímadla natáhnou vodu do zažívacího traktu, stolici změkčí a zvětší její objem. Patří mezi ně šaratice a jiné projímavé minerálky, síran hořečnatý a laktulóza. Jejich použití je vcelku neproblémové, pokud je občasné, rozhodně by ale nemělo nahrazovat správnou stravu.

Pozor ale na projímadla, která účinkují podněcováním střeva k činnosti. Účinkují na nervový systém střeva a zvyšují peristaltiku. Patří mezi ně Guttalax apod., ale také senna. Jejich rizikem je návykovost. Vzpomeňte, co jsem psala o přizpůsobení receptorů na buňkách. Pravidelné užívání těchto projímadel vede ke zlenivění střeva a pacient se bez nich prostě nevyprázdní. Odvyknout si od nich je náročné. Vyžaduje to stravu, která zajistí měkkou stolici, někdy je nutné dočasné vyprazdňování pomocí klystýru, a systematická snaha obnovit správné reflexy. Bohužel jsou tyto léky volně prodejné a je snadné si vytvořit návyk.

Průjmy

Při průjmu je třeba vyloučit zejména zánět střeva, celiakii, nemoc slinivky a žlučníku. Je důležité stolici pořádně prohlédnout, hodně napoví příměsi jako hlen, krev, kousky nestrávené potravy a viditelný tuk. Hlen a krev může znamenat zánět střeva, nestrávené zbytky nedostatečnou funkci slinivky. I barva stolice je důležitým ukazatelem kvality trávení. Hnědá barva stolice je způsobena žlučovými kyselinami, proto při problémy se žlučníkem a játry stolice zesvětlá až do barvy písku. Naopak velmi tmavá barva až černá může znamenat přítomnost natrávené krve. Jestliže pozorujete tyto příznaky, je na místě se nechat vyšetřit lékařem. Krev ve stolici je také důvodem k vyšetření střeva.

Existují různé léky na průjem. Nevstřebatelná antibiotika jako je Endiaron, Normix apod. mají místo pouze v případě, že jsou jasné známky infekce, tj. zvýšená teplota, může být zvracení, celková nevůle, intenzivní vodnatý průjem, křečové bolesti. Nemá smysl a není vhodné brát tyto léky, jestliže jde o průjem z důvodu dietní chyby nebo jiné neinfekční příčiny. Jsou totiž nespecifická a vyhubí i probiotické bakterie. Používají se ale jako jeden z nástrojů k řešení vážné dysmikrobie, kdy je jasné, že samotná probiotika nestačí. Zažila jsem případy, kdy se chronické zažívací problémy zlepšily po kúře antibiotik. Evidentně zabrala na nějaký patogen, který nebylo možné jinak zlikvidovat. Jejich užití je nutné kompenzovat užíváním vysokých dávek probiotik stejně jako při užití jakýchkoli jiných antibiotik.

Dále existují léky zpomalující střevní peristaltiku. Obvykle jsou to deriváty opiátů, využívají stavěcí efekt opia a sloučenin z něj odvozených, aniž mají účinky na centrální nervový systém. Tyto léky působí na nervy střeva, zpomalují až zastavují pohyby střev a pasáž potravy střevem. Tyto léky na zpomalení střevní pasáže lze použít jen tehdy, je-li vyloučena infekční příčina průjmu! Průjem při akutní střevní infekci má důležitou funkci a nemá se uměle zastavovat! Tělo se jím zbavuje infekce. Infekční průjem je třeba léčit dietou, aktivním uhlím, smectou, přírodními antimikrobiálními prostředky nebo výše uvedenými antibiotiky.

Neinfekční průjem lze řešit léky, ovlivňujícími peristaltiku, ale je třeba vědět, že jejich užití je jen záchranná brzda v situaci, kdy je třeba se vyhnout návštěvě toalety, ale ne skutečné řešení. Typicky se indikují u dráždivého tračníku a neinfekčních zánětů střev.

Pokusila jsem se vám stručně a přehledně ukázat, jak funguje zažívací systém a co ho narušuje. Vidíte, že léky nejsou řešení. Mohou pomoci v akutní situaci nebo tlumit některé příznaky, ale skutečné řešení je jinde. Zamyslete se nad tím, jak se svými útrobami zacházíte, jak na vás doopravdy působí jídlo, které jíte.

autor: MUDr. Ludmila Eleková, praktická lekárka pre dospelých

zdroj: časopis Meduňka

viac článkov od MUDr. Elekovej nájdete tu:

https://www.svobodavockovani.cz/news/jak-se-zbavit-leku-medunka-6-7-a-8-2017/