Rozhovor Ryke Geerd Hamera s Jozefom Mikloškom

Nedávno som sa v Nitre stretla s Doc. RNDr. Jozefom Mikloškom, DRSc. – vedcom, autorom mnohých kníh, prác a článkov, bývalým poslancom aj veľvyslancom SR a v rokoch 1997 až 2000 prorektorom pre vedu, výskum a zahraničné vzťahy na Trnavskej univerzite. V roku 1998 lekárska fakulta Trnavskej univerzity umožnila Dr. Hamerovi, autorovi Germánskej novej medicíny (známej aj pod názvom Nová medicína), ktorou sa v našej poradni zaoberáme, na 7 pacientoch s celkom 20-timi jednotlivými chorobami preukázať platnosť zákonitostí GNM. Dokument potvrdzujúci platnosť systému Dr. Hamera, ktorý Dr. Hamerovi univerzita vystavila, nájdete v časti „Poradňa – Verifikácia GNM“ na našej stránke. Okrem spoločnej fotky z nášho stretnutia a dojímavého venovania, ktoré mi pán Mikloško napísal do jeho poslednej vydanej knihy „Ľudia a doba (z môjho života)“ z roku 2017, sa s Vami chcem podeliť o kapitolu, ktorú Jozef Mikloško vo svojej knihe „Veľmi prísne tajné – Ako sme boli slobodní“, vydanej v roku 2000, venoval Dr. Hamerovi. Opisuje v nej svoje stretnutie s Dr. Hamerom a zverejňuje v nej aj ich spoločný rozhovor o Germánskej novej medicíne:

Prípad Hamer sa dostal náhodne do mojej pozornosti. Najprv ma zaujal svojím ľudskoprávnym aspektom, pretože za svoje názory je Hamer roky tvrdo postihovaný, potom aj vedeckým, pretože jeho myšlienky roky odmieta univerzitná komunita preskúmať a potvrdiť alebo odmietnuť a nakoniec aj humanitárnym, pretože ak je na tom len kúsok pravdy, potom ňou treba pomôcť miliónom pacientov.

Geerd Hamer (64) je vysoký, usmiaty, ale keď treba aj tvrdý lekár od roku 1981, keď oznámil objavenie Novej medicíny (NM), má najmä v Nemecku problémy: Jeho revolučný objav postavil na hlavu doterajšiu Školskú medicínu (ŠM). Po odobratí lekárskeho súhlasu pre prax v Nemecku v roku 1986 bol v tejto krajine v roku 1997 odsúdený na 19 mesiacov väzenia. Aj na moje písomné intervencie na právnych a súdnych inštanciách, aj u ich ministra spravodlivosti Behrensa, sa dosiahlo, že po 10 mesiacoch väzenia bol podmienečne prepustený na slobodu. Z Nemecka však, kde mu hrozí nové uväznenie, odišiel a žije v zahraničí. Podľa jeho advokáta Mendela, s ktorým som sa stretol, ide o nebývalý prípad justičnej nespravodlivosti. Postoj Hamera sa niekedy zdá príliš tvrdohlavý a netaktický. Na druhej strane však roky letia, jeho metódu nikto nechce oficiálne vyskúšať, aj keď mnohí vo svete už podľa nej úspešne postupujú.

O NM je veľa kníh, dokumentov aj internetová stránka. Špeciálne vydavateľstvo Amici di Dirk Verlag publikuje viacero Hamerových kníh o NM, ktorú popisuje na konkrétnych prípadoch. V siedmich vydaniach vyšla jeho kniha: Rakovina – choroba duše, najnovší stav poznatkov má byť knižne vydaný ešte roku 1999. Známy nemecký historik vedy, prof. Hanno Beck, ktorý sa venuje aj potláčaným vedeckým myšlienkam a prenasledovaným vedcom, napísal knihu o Hamerovi – Príklad potláčania poznatkov. Helmut Pilhar z Rakúska publikoval roku 1996 otrasnú 600-stranovú knihu o utláčaní pravdy: OLIVIA – Denník jedného osudu, v ktorom podrobne popisuje prípad svojej dnes 11-ročnej dcéry. V Rakúsku tento prípad vyvolal škandál, pričom rodičia, majúci aj ďalšie tri deti, sú plne na strane NM.

Hamer už niekoľkokrát navštívil Slovensko. Stretnutia s ním sú plné dynamiky a zanietenia. Jeho spôsob liečenia sa netýka len rakoviny, ale všetkých chorôb. Choroba nie je zhubnou poruchou, ale je to zmysluplný biologický program, ktorý prebieha paralelne v troch rovinách Psyché – Mozog – Orgán. Pacient je chápaný v jednote týchto rovín, v ktorom sa mozog, riadiaca centrála celého organizmu, vyšetrí nekontrastným snímkom, CT – tomogramom, a psyché sa skúma podrobnou spoveďou – osobnými rozhovormi lekára s pacientom. Dnes sa choroby, najmä rakovina, lieči skalpelom, ožarovaním a chemoterapiou. Pacient je z procesu liečenia vylúčený, platí hypotéza tvorby metastáz. Hamer chemoterapiu a rádiológiu úplne zavrhuje. Pri vyšetrení potrebuje pacienta a CT, chorobopisy pozerá, ak treba, až potom. Podľa oficiálnych rakúskych zdrojov vyše 90% jeho pacientov s rakovinou prežíva, podľa nemeckých zdrojov takéto percento pacientov po chemoterapii zomiera.

Je to príliš vážna vec a preto sa v tejto veci aj ja angažujem. Bol som svedkom rozhovorov Hamera so slovenskými pacientmi, bol som prekvapený. Rozprával som sa s mnohými pacientmi z celej Európy, ktorých jeho metóda vyliečila z najhorších chorôb. Pri nedávnej návšteve Švajčiarska na kongrese venovanom NM som žasol nad osobnými svedectvami ľudí, vyliečených z rôznych chorôb, najčastejšie z rakoviny, ale bola medzi nimi aj skleróza multiplex a aj u dieťaťa s Downovým syndrómom sa stav podstatne zlepšil.

V októbri 1999 vznikol v Rakúsku škandál. Sekretárka na onkológii stovkám pacientok s rakovinou maternice, ktorých histologický nález na zhubný nádor bol pozitívny, písomne oznámila, že nález bol negatívny. Pacientky sa upokojili, viac sa neliečili a keď sa teraz skúmalo, ako sa im darí, zistilo sa, že žijú a nádor zmizol. Motívy sekretárky nepoznám, ale v Hamerovej metóde práve zhubnosť nádora maternice je signálom, že je vo fáze liečenia.

Trnavská univerzita v zastúpení mňa ako prorektora, dekana fakulty prof. V. Krčméryho a predsedu komisie prof. J. Pogádyho 11. 9. 1998 podpísala vyhlásenie, že s vysokou pravdepodobnosťou predpokladáme, že NM je správna a sme presvedčení, že by mala byť skúmaná otázka použitia NM v praxi. Vyhlásenie vyvolalo záujem na celom svete.

Nedávno mi z hranice v Bergu zatelefonoval nemecký televízny tím, ktorý chcel so mnou urobiť rozhovor v relácii TV Aktuel v neprospech Hamera. Keď na hranici dlho čakali, povedal som im telefonicky moje stanovisko. Dohodli sme sa, že sa na druhý deň stretneme a urobia rozhovor. Pripravil som sa a v bielej košeli som čakal, že ma pozvú do hotela v Bratislave. Na rozhovor čakám dodnes – keď  videli, že im moje názory nepasujú do krámu, otočili to asi ešte v Bergu a išli zasa tisíc kilometrov domov.

Nasledujúci rozhovor som urobil aj na video ešte v septembri 1998. S jeho uverejnením som čakal, nechcel som vyvolať pozornosť ani u nás, kde by azda NM mohla byť odskúšaná. Pri vydávaní tejto knihy však nemôžem toto priateľstvo zamlčať. Rozhovorom chcem prispieť k tomu, aby sa tejto metóde venovala pozornosť vedeckej komunity.

 

Geerd, povedz niečo o svojom živote, čo ho ovplyvnilo?

Bol som normálny internista, aj žena bola lekárka, mali sme štyri deti. Pracoval som na univerzitnej klinike, chcel som byť dobrý lekár. Urobil som niekoľko vynálezov, napr. pílku na kosti a skalpel, ktorý bol 20-krát ostrejší ako iné skalpely. Keď som operoval, napadalo mi, ako sa veci dajú zlepšiť. Z patentov som chcel vyrobiť peniaze, aby som mohol pracovať zadarmo ako lekár pre chudobných. Všetko sa zmenilo, keď v roku 1991 jeden bláznivý princ postrelil v spánku môjho syna Dirka. Po tri a pol mesiacoch a 19-tich operáciách mi Dirk zomrel v náručí, napriek tomu sa princovi nič nestalo. Bol to ťažký čas, veľa som trpel. Náhle dostala manželka rakovinu, aj ja som dostal rakovinu semenníka. Napadlo mi, či to nemohol vyvolať šok, ktorý sme prežili. Bol som vtedy na klinike a vyšetril som 200 pacientov – všetci prežili šokový zážitok. Na univerzite v Tubingene som neskôr podal svoju habilitáciu na túto tému. Odpor lekárov bol obrovský, lebo tento objav postavil doterajšiu medicínu na hlavu.

Čo si ešte okrem medicíny študoval?

Chcel som podrobnejšie poznať aj nejakú prírodnú a spoločenskú vedu – rozhodol som sa pre fyziku a teológiu. Školská medicína je dogmatická medicína, nedáva priestor na úvahy, či veci nie sú ináč. S publikovaním patentov som nemal problémy, odkedy som však vystúpil s Novou medicínou nemám medzi lekármi priateľov. Na klinike mi povedali: buď odprisahám, že budem robiť školskú medicínu alebo musím odísť. Radšej som z kliniky odišiel.

Je pravda že v Rakúsku je centrum pre Novú medicínu, že v Koblenzi máte kliniku? Kde v Európe Novú medicínu poznajú?

Myšlienky NM sú známe, aj keď kliniky ma odmietajú, vždy si nájdu dôvod. Všade mi hovoria: čo u nás chcete, my sme ŠM. NM priamo ohrozuje pozície ľudí. Miesta profesorov, ktorí liečia v onkológii metódami ŠM by boli po akceptovaní NM nezmyslom. NM spochybňuje aj doterajšie metódy terapie nielen onkológii, všetky chemoterapeutické firmy a prístroje na ožarovanie by boli zbytočné.

Prečo neschváli Tvoju žiadosť o habilitáciu? Prečo Ti v Nemecku odňali povolenie k lekárskej činnosti?

Žiadosť o habilitáciu mám v Tubingene 17 rokov, je to smutný rekord. Chceli to zamietnuť, ale urobili formálne chyby, takže súd to nedovolil. Lekárske povolenie mi vzali roku 1986, viackrát mi zdôraznili, že keď odprisahám na školskú medicínu a vzdám sa Novej medicíny, môžem sa vrátiť do praxe. Zákaz vykonávania činnosti mám už 12 rokov.

Ako došlo k tvojmu odsúdeniu a uväzneniu?

Za trojnásobné bezplatné hovorenie s pacientmi o NM som bol odsúdený na 19 mesiacov väzenia. V Nemecku máme zákon o liečení – na základe neho umelými právnickými krokmi so zlým úmyslom sa dá dosiahnuť, že bezplatnú informáciu hodnotia ako poradenstvo, čo sudca môže kvalifikovať ako liečenie. Pretože moju lekársku prax mi zakázali, dali ma roku 1997 do väzenia. Ak by som v SRN zajtra hovoril o NM, dostanem zasa pol roka. Dôvody svedomia sa v našej justícii nerešpektujú. Podľa môjho svedomia – keď viem, že Nová medicína dáva až 95% šancu ľuďom na prežitie oproti 98% neprežitiu školskej medicíny – som povinný ľudí o tom informovať. Súd to nerešpektoval, nezaujímalo ho, kde je pravda, chcel to iba zakázať, mňa izolovať a násilím psychiatrizovať. Pokúsili sa o to asi 60-krát, 10-krát to aj urobili, pričom bolo jasné, že ma vyhlásia za blázna, pretože som podľa nich stratil pojem reality – ak milión hovorí A a ja B, potom som blázon. Je to horšie ako v stredoveku, vtedy každý vedel, že sa robí zlo, dnes nie. Tvária sa, že je to demokratické a právne, ale sú to gulagovské metódy.

Aká je situácia v médiách, nenašiel sa jeden statočný, čo by sa Ťa verejne zastal a požadoval vedecké preskúmanie Novej medicíny?

Nevedel som si to predstaviť, ale médiá sú len proti. Farmaceutické koncerny patria superkapitalistom, dnes za jedného pacienta získajú na chemoterapii 300 až 500 tisíc DEM, pričom táto pseudoterapia zabíja – pri nej neprežije po siedmich rokoch 98% pacientov. Liečenie Novou medicínou stojí 5 až 10 tisíc DEM a pacienti potom môžu žiť ďalších 30 až 40 rokov. Prof. Hanno Beck, nestor histórie prírodných vied povedal, že tu ide o jeden z najhorších zločinov ľudskej spoločnosti.

Ako si sa mal vo väzení, čo si tam robil, Ty, intelektuál, kreatívny človek a lekár?

Bolo to hrozné, človek je zavretý ako králik v klietke. Najhoršie bolo, že som denne musel počítať s tým, že ma násilím prevezú na psychiatrickú kliniku, kde ma vyhlásia za blázna. Samotné väzenie nebolo až také zlé, žil som tam spolu s vrahmi, násilníkmi a zločincami, ktorí však zostali aj ľuďmi. V nemeckej justícii bolo predtým treba vec dokázať, dovtedy platila prezumpcia neviny obžalovaného. Teraz stačí vec preukázať a sudca to môže subjektívne vyhlásiť za dokázané. Dnes je obžalovaný od začiatku vinný a on musí dokázať svoju nevinu. Mal som na svoju podporu asi 50 vyhlásení a potvrdení o účinnosti Novej medicíny, súd to nebral do úvahy. Zvonku sa zdá, že je to právne, ale je to diktát za kulisami. Média ma len kritizovali, nevšímali si moje úspechy. Bol som len „šarlatán – zavrite ho!“. Všetci boli jednakí – proti tejto mašinérii nemáš šancu.

Ako sa líši NM od ŠM? Ako môžeš tvrdiť, že NM je prírodná veda? Platia závery len pre rakovinu a len pre človeka?

V NM som objavil 5 biologických prírodných zákonov, ktoré sa dajú vždy overiť na podobných blízkych prípadoch. Aj na Slovensku sme to urobili na siedmich prípadoch, sami ste videli a potvrdili, že to funguje. V ŠM nejde o zákony, ale o hypotézy a štatistiky – z toho sa lekári pokúšajú odvodiť akúsi signifikanciu. V ŠM nie sú dokázané fakty, ide len o domnienky. Choroby sú v knihách usporiadané a opísané, treba sa to naspamäť naučiť, aj terapie treba naspamäť vedieť, prečo je to tak, nikto nevie. V NM je „choroba“ zmysluplný biologický program. Predtým sme mali v školskej medicíne 500 „studených“ a 500 „teplých“ chorôb, v Novej medicíne máme dvojfázové zmysluplné programy, zložené zo studenej a teplej fázy. V školskej medicíne sa choroby nazývajú zhubné, sú vykoľajením, poruchou – lekár s nimi bojuje chemoterapiou a ožarovaním. V Novej medicíne sú „choroby“ osobitné programy vyvolávané biologickými konfliktmi človeka. Ako jeleň má revír, aj človek ho má – rodinu, auto, byt. Ak v ňom dôjde k nečakanému konfliktu, nie psychickému, ale biologickému, naštartuje sa tento program. Také konflikty môžu byť partnerské, vo vzťahu rodič – dieťa, konflikty odlúčenia, sexuálne atď. Aj pri zvieratách a rastlinách je to analogické. Aj u zvierat, ako u človeka, možno po konflikte v mozgu vidieť príslušné ohnisko.

Cením si, že pri vyšetrovaní pacienta sa dívaš na človeka ako na integrálnu osobnosť, že svojím celostným pohľadom vyšetruješ ako detektív tri paralelné roviny jeho života.

Okamžite pri konflikte sú ovplyvnené tri roviny v človeku: psyché, mozog a orgán. Keď napr. vidím orgán, hneď viem, čo budem vidieť v mozgu a opačne. V každej rovine ide asi o 100 faktov, takže celkovo musíme sledovať asi 300 faktov, ktoré musíme trpezlivo zisťovať v dôvernom rozhovore s pacientom. Ak žena vidí vážnu nehodu svojho dieťaťa, ak je praváčka, v ľavom prsníku jej začne rásť nádor, aby dostalo dieťa viac mlieka a bolo skôr zdravé. Je zbytočné všetko hneď odrezať. Ak vieme, o čo ide, a trpezlivo čakáme, po vyriešení konfliktu, ak sa dieťa uzdraví, nádor sa tuberkulózne odbúra – žena už nepotrebuje viac mlieka. Je to zmysluplný proces – vieme, prečo to tak je, rozumieme tomu, nevzniká žiadna panika. Keď niekto žene povie – máte zhubný nádor, nastane šok, panika – veď skoro umriem. Keď jej poviete, treba vyriešiť váš konflikt, práve sa vo vás odohráva osobitný program, ste v tejto jeho fáze, riešenie je vo vašich rukách – je to iná pesnička.

Všimol som si u Teba veľmi ľudský, trpezlivý postoj k pacientom. NM sa zdá byť jednoduchá, musí lekár, pôsobiaci v nej, vedieť viac ako v ŠM, alebo stačia menšie znalosti?

Nová medicína má celkom iný vzťah a porozumenie medzi lekárom a pacientom. V školskej medicíne sú lekári, šéflekári, generálni šéflekári – sú to panovníci, pacienti sú poddaní. Musia držať ústa, lebo nemajú prečítaných toľko kníh ako lekári. V NM je všetko iné, pacient je šéf akcie, my sme len jeho verní sluhovia, ktorí mu chceme pomôcť vyriešením jeho konfliktov. Ako pruskí králi tvrdili – chceme byť sluhovia ľudu – aj lekár v NM to tvrdí a podľa toho koná.

V Trnave po prezretí tomogramu som sa stále pýtal pacienta na srdce. 75-ročný pacient nikdy so srdcom nič nemal, ani jeho rodina, ani pes – nemal žiadny konflikt. Keď už prítomní boli z mojej tvrdohlavosti nervózni, pacient si spomenul, že raz dávno mu sused chcel ukradnúť husi a keď vyšiel von, zlodej – sused – mu sekerou zatiaľ temer do srdca – stačil centimeter a zomrie. Bol som si istý, že tento pacient si musí spomenúť na nejaký svoj konflikt so srdcom. Niekedy pacient nechce prezradiť svoj konflikt, je to pre neho nepríjemné alebo  bolestné. Lekár v NM musí vedieť omnoho viac ako lekár v ŠM. Tam sú často špecialisti na úzky odbor – oko, ucho, srdce, tu musíte poznať všetky oblasti, musíte poznať orgány, mozog aj psyché – dušu pacienta, a kriminalisticky vyšetrovať tieto roviny. Lekár na to musí mať charizmu, len tak môže pomôcť pacientovi.  Ak nenájde k pacientovi úprimný kontakt, nič nezmôže. Myslím si, že pre Novú medicínu sa hodí asi 1 zo 100 dnešných lekárov.

Podľa svedectiev ľudí aj chemoterapia môže predĺžiť ľudský život. Sú známe veľmi úspešné benefičné koncerty Carrerasa, ktoré organizuje v prospech výskumu liečenia leukémie. Predpíše lekár niekedy sebe alebo rodine chemoterapiu?

Každý človek prežíva nejaký zlom, náhly šok, kde mu leukocyty stúpajú, nemožno to hneď vyhlásiť za leukémiu. Niekedy mu dajú pár kvapiek chemoterapie a po vyliečení, ktoré by prišlo aj samé, sa urobí kampaň. Poznám 500 pacientov, o ktorých vyhlásili, že majú leukémiu, ale keď neupadli do paniky, nikto nezomrel. Po chemoterapii je oficiálna mortalita v Nemecku 95% po 5 rokoch a 98% po 7 rokoch. V Rakúsku sme v Burgau mali svoje centrum. Prokurátor ho nechal obsadiť a z počítača nám zobrali 6500 adries ľudí, ktorí konzultovali s nami. Tu Zákon o liečení neplatí, takže nie je zakázané o NM hovoriť. Úrady skontrolovali týchto pacientov a zistili, že z nich žije 6000 ľudí. 92%, nemyslel som, že to bude také dobré, pretože všetci už boli preliečení školskou medicínou. Aj u zvierat, ktoré netušia, že majú „rakovinu“, je vyliečenie 80 – 90%. Keď pacient vie, že o niekoľko mesiacov sa jeho prípad vyrieši, je pokojný, vydrží to a vylieči sa. V Novej medicíne prežijú skoro všetci.

Ľudia prežívajú denne problémy a konflikty, napr. v dnešnom Rusku ľudia majú vážne konflikty vyplývajúce z biedy a chaosu, ktorý tam vládne. Prečo nedostávajú všetci rakovinu alebo iné choroby?

O psychologických konfliktoch, stresoch, často vieme, že prídu a pripravíme sa na ne. Biologické konflikty nás však šokujú a hneď vyvolajú reakcie, o ktorých som hovoril. Dôsledky nie sú zhubné, keď vieme, o čo ide a konflikty chceme vyriešiť. Mám ich presne rozdelené spolu s ich mozgovými a orgánovými reakciami. Matka Príroda robí len zmysluplné veci, keď im rozumieme, môžeme ich využiť.

Si prvýkrát na Slovensku. Čo očakávaš od nás, prečo si si zvolil práve Slovensko?

Slovensko, najmä Ty a niektorí Tvoji kolegovia v Trnave mi tým, že sa o moje výsledky zaujímali, veľmi pomohli – som Vám za to vďačný. Dali ste mi možnosť na siedmich pacientoch urobiť to, čo univerzity odmietli – ukázať, ako pracuje Nová medicína v praxi. Sami ste konštatovali, že Ty, matematik a prorektor, V. Krčméry, onkológ a dekan, a Pogády, psychiater, ste podpísali vyhlásenie, ktoré vo svete vyvolalo veľký ohlas. Bolo to revolučné, lebo už veľa osobností a kolektívov vydalo kladné vyhlásenie o NM, ale nikdy to neurobila univerzita. V prírodných vedách možno veci reprodukovať na najbližších prípadoch, to je v medicíne nebývalé.

V Trnave a Bratislave sme mali 7 prípadov s 20-timi osobitnými programami, čo znamená postavenie asi 1500 otázok. Trpiacim pacientom musíme dať šancu zachrániť si životy. Sú to naši blízki, ktorým musíme pred Bohom pomôcť. Polročne zbytočne zomierajú na rakovinu asi tri milióny. Máme povinnosť pacientom povedať, že existuje Nová medicína, že sa môžu vyliečiť. Prosil by som Ťa a Tvojich kolegov, aby ste túto ponuku vzali vážne, všetci musíme niečo urobiť pred svojim svedomím a Bohom – je to naša povinnosť.

40 rokov sme žili v komunizme, 9 v slobode – blíži sa 3. tisícročie. Svet sa však vyvíja zle, aj druhý Titanic sa potopí, ak zabudneme na Boha a morálku. Iba Boh nás môže zachrániť, je to moja jediná perspektíva – aká je Tvoja?

Som vzdelaný teológ, ale nepatrím k žiadnej cirkevnej konfesii. Odkedy poznám NM a zázraky, ktoré z dielne Božej poskytuje, odvtedy zasa verím, aj keď nie konfesionálne. Stal som sa hlboko veriacim človekom, ktorý sa nevie vynadiviť týmto zázrakom. Pacienta, ktorý daruje svoju dôveru lekárovi a vyspovedá sa mu so svojím vnútrom, možno zachrániť. Svet je pospájaný s celým kozmom, aj so zvieratami a rastlinami. Nemôžeme zvieratá zabíjať a trýznivo ich v autách prenášať krajinou. Aj oni majú akúsi dušu, pocity, strach, úzkosti a bolesti, aj rastliny myslia a cítia. Všetko je to v jednote začlenené do zázračného božského kozmu. Náboženstvo, ktoré to neberie do úvahy, je nezmyselné. Malo by akceptovať aj päť prírodných zákonov, ktoré som objavil, vtedy bude mať lepšiu budúcnosť. Celý svet sa môže zmeniť cez pokojnú revolúciu Novej medicíny. Súčasný svet aj medicína je v slepej uličke. Nová medicína dáva ľudstvu novú perspektívu a budúcnosť, ďakujem Vám, že mi v tom pomáhate.

Hamer na Trnavskej univerzite v r. 1998:

Pôvodný rozhovor Hamera s Mikloškom:

Od diagnózy k príčine a jej vyriešeniu

Atopický ekzém, migréna, astma, alergia, hypertenzia, cukrovka, polyneuropatia, mononukleóza, ALS, gastritída, panické ataky, úzkosti, tinitus, cystitída, insomnia… To sú niektoré z diagnóz, s ktorými k nám prichádzajú na konzultácie klienti z rôznych kútov Slovenska.

Tieto zložité názvy však ukrývajú jednoduché symptómy, ktoré ľudí trápia v každodennom živote resp. ich obmedzujú iba na prežívanie a bránia im v užívaní si života. Pre konzultanta celostného zdravia sú však iba nálepkami, za ktorými sa skrýva PRÍBEH. A tieto príbehy sú vždy iné, a predsa vo svojej podstate rovnaké.

Lekár má na vyšetrenie pacienta zvyčajne k dispozícii niekoľko minút, počas ktorých sa snaží k symptómom, ktoré mu pacient popíše, priradiť nejakú diagnózu a následne mu predpíše lieky, ktoré však vo väčšine prípadov iba potláčajú symptómy a majú aj nežiadúce účinky. V našej poradni sa klientovi venujeme v rámci jednej konzultácie jeden a pol hodiny a zaujíma nás nielen to ako sa zdravotný problém prejavuje, ale hlavne kedy vznikol a čo mu predchádzalo – životné trápenia, stresy, traumy a podobne. Z tohto všetkého postupne skladáme ucelenú mozaiku.

To, čo klasická medicína oddeľuje (jeden lekár má na starosti jednu časť tela, ďalší inú), to konzultant celostného zdravia spája, pretože všetko so všetkým súvisí. Psychické procesy vyvolávajú fyzické a naopak. Naše telo je prepojené a tvorí dokonale fungujúci celok. Okrem fyzického tela máme aj myseľ i dušu, a preto riešiť iba telesné problémy a ignorovať dušu, by bolo iba kĺzaním sa po povrchu, pričom odpoveď sa nachádza vo vnútri.

Za roky, ktoré sa zaoberáme poradenstvom v oblasti celostného zdravia, sme si preštudovali, vyskúšali, videli a vypočuli celú škálu najrôznejších terapií a postupov (vrátane rôznych stravovacích prístupov) – častokrát aj úplne protirečiacich. Napríklad odporcovia vegetariánskeho, vegánskeho alebo raw stravovania tvrdia, že existuje množstvo ľudí, ktorí sa takýmto stravovaním nevyliečili alebo naopak ochoreli aj keď sa takto stravovali alebo pretože sa takto stravovali. Odporcovia psychosomatiky zas tvrdia, že existuje množstvo ľudí, ktorí nenašli psychosomatickú príčinu svojho zdravotného problému a napriek tomu si pomohli zdravou stravou, bylinkami či inými metódami. Kto má teda pravdu? Alebo existuje vôbec univerzálna pravda?

Keď od všetkých zdravotných problémov oddelíme genetické choroby (spôsobené mutáciou konkrétneho génu), úrazy a mechanické poškodenia, otravy potravinové a chemické (vrátane ťažkých kovov), parazitárne ochorenia, radiáciu a vplyv elekromagnetického žiarenia, každá diagnóza, každý symptóm, má svoju prvotnú príčinu. Možno ste už počuli vetu, že choroba je iba posol, ktorý nám priniesol nejakú správu. Prvotnou príčinou každého ochorenia alebo zdravotného problému (okrem oddelenej skupinky vyššie spomínaných) je podľa našich skúseností i vedomostí vždy nejaký emocionálny konflikt resp. vždy je prítomný aj psychosomatický faktor – duševné procesy spúšťajú telesné procesy.

Psychosomatika však nefunguje iba pri vzniku ochorenia, ale aj pri jeho liečbe – teda tak ako choroba vznikla „z psychiky“ (z určitého emocionálneho konfliktu, nesprávnej paradigmy, nesprávneho myšlienkového vzorca), tak ju aj psychika môže napraviť (vyriešenie konfliktu, zmena postojov…). Častokrát táto pôvodná psychická príčina zdravotného problému býva niečo, čo klient zatlačí do úzadia a v momente, kedy má už chronický zdravotný problém (trvajúci niekoľko mesiacov či rokov) si nespomína na nič konkrétne, čo ho mohlo vyvolať. Alebo si neprepojí konkrétne nepríjemné udalosti svojho života s konkrétnymi zdravotnými problémami.

Klientom dokážeme v spoločnom rozhovore nastaviť zrkadlo, aby uvideli ako, kedy a prečo ich problém vznikol. Zároveň im dáme im do rúk nástroje na jeho odstránenie. Nie sme však kúzelníci. Množstvo našich klientov na sebe neustále pracuje, a preto si uvedomujú, že tými, ktorí musia vo svojom živote spraviť tieto zmeny, sú iba oni sami. Veľmi nás teší každý úsmev na tvári klienta, ktorý na začiatku nevidel ani svetielko na konci tunela. Verím, že aj tento článok vám pomôže zmeniť vaše postoje a presvedčenia, ktoré prispejú k podpore vášho zdravia.

 

autor: Karina Kurtová

Germánska nová medicína ako nová prírodná veda

Je konvenčná medicína vedecká? Vzhľadom na mnohé hypotézy – alebo skôr nepreukázané predpoklady – konvenčná medicína nie je vedou, najmä nie prírodnou vedou. Konvenčná medicína nemôže poskytnúť vysvetlenia bez hypotéz o biologických procesoch, ktoré sa vyskytujú u jednotlivca nazvaného „chorá osoba“. Konvenčná medicína ponúka iba štatistické údaje o pravdepodobnosti prežitia určitého typu rakoviny. Konvenčná medicína nemôže poskytnúť žiadne vysvetlenie týkajúce sa spontánneho uzdravenia.

Je Germánska nová medicína vedecká? Germánska nová medicína ponúka vedeckú teóriu bez hypotéz a overiteľnú teóriu týkajúcu sa rakoviny a „chorôb“ vo všeobecnosti. Germánska nová medicína je schopná poskytnúť vedecké vysvetlenie vývoja choroby v danom prípade. Keďže vývoj každého ochorenia je predvídateľný, Germánska nová medicína je schopná poskytnúť vedecky podložené terapeutické odporúčania pre každého jednotlivého pacienta. Možno očakávať komplikácie, ktoré sa môžu vyskytnúť a do liečby sa môžu integrovať potrebné opatrenia.

Tvrdenie a overovanie sa môžu považovať za vedecké, iba ak sa tvrdenie a overovanie môže kedykoľvek reprodukovať, t.j. overiť. Pretože tvrdenia konvenčnej medicíny nie sú overiteľné, t.j. nie je možné v každom jednotlivom prípade testovať ich vierohodnosť, hľadá útočisko v štatistike. Štatistika je odvetvie matematiky, a preto sa považuje za vedu. Nie je to však prírodná veda. Namiesto toho, aby lekár konvenčnej medicíny poskytoval pacientovi vedeckú podporu, môže poskytnúť iba štatistické údaje o pravdepodobnosti prežitia. Dnešní lekári nedokážu ponúknuť žiadne vedecky podložené znalosti týkajúce sa uzdravenia z choroby.

Hypotézy sú tvrdenia, ktoré neboli overené alebo sú dokonca neoveriteľné. Vo vede je hypotéza tvrdenie, ktoré nebolo (zatiaľ) overené, t.j. nepreukázalo sa, že je presné, ale napriek tomu slúži ako základ, na ktorom sú postavené ďalšie teórie alebo predpovede. Keď napríklad Izák Newton predstavil svoju teóriu gravitácie, opýtali sa ho, odkiaľ gravitácia pochádza. Jeho odpoveď: „Nebudem presadzovať žiadne hypotézy.“ Mal na mysli to, že ktokoľvek môže testovať postuláty zákona gravitácie, vysvetlenie samotnej gravitácie je však iný príbeh.

V súlade s požiadavkami na skutočnú prírodovedu Dr. Hamer nepredpokladá jedinú hypotézu. Jeho tvrdenia sú testovateľné a overiteľné v každom jednotlivom prípade rakoviny a jej ekvivalentov v ktoromkoľvek danom časovom okamihu. Naopak, konvenčná medicína je založená na predpokladoch, ktoré nikdy neboli overené. Napríklad hypotéza „imunitného systému“ postulovaná konvenčnou medicínou je neovereným tvrdením, keďže ho zatiaľ nikto priamo nepozoroval. Teória imunitného systému, t.j. predpoklad existencie imunitného systému, tvorí základnú hypotézu, na ktorej sú postavené ďalšie teórie a predpovede, čo vedie k pozorovateľným „faktom“, ktoré sa potom nesprávne považujú za „dôkaz“ – v tomto prípade – existencie „imunitného systému“.

Konvenčná medicína tvrdí, že aktivita mikróbov v tele je spôsobená rozpadom „imunitného systému“. Germánska nová medicína tvrdí, že činnosť mikróbov je vyvolaná príkazom mozgu. Konvenčná medicína nemôže v žiadnom prípade vedecky zdôvodniť ani predpovedať aktivitu mikróbov. Germánska nová medicína, na druhej strane, je schopná vedecky zdôvodniť a predpovedať začiatok mikrobiálnej aktivity – v každom jednotlivom prípade. Podľa GNM je presný okamih začiatku mikrobiálnej aktivity na začiatku druhej fázy tzv. „osobitného biologického programu“. Germánska nová medicína je založená na psycho-biologickom porozumení organizmu. Preto nepotrebuje a ani sa nespolieha na štatistiku. Tradičná medicína je často postavená na pseudo-logických neoverených tvrdeniach a preto je nevedecká. Germánska nová medicína, na druhej strane, ponúka zrozumiteľnú štruktúru logických a reprodukovateľných tvrdení, a je preto vedecká.

 

Autor: Hans-Ulrich Niemitz (1946 – 2010), profesor histórie a etiky technológie a prírodných vied, Univerzita v Lipsku, Nemecko – jeho pedagogickými oblasťami a zameraním na výskum boli história a etika technológie a prírodných vied, vzájomné vzťahy medzi technológiou, kultúrou a spoločnosťou, hodnotenie technológií, zmena modelov rozvoja technológie a chronológia

Článok bol napísaný v roku 2003.

Neustále choré dieťa je neustále zakonfliktované dieťa

Keď ste matka alebo otec, dôverne poznáte nasledujúci scenár: zaplnený noštek, boľavé hrdielko, nasledujúci deň sa pridá horúčka a o pár dní aj kašeľ. Prípadne: často boľavé ušká či bruško. Naše dieťa je pre nás najdrahšou a najdôležitejšou bytosťou, a preto zapojíme celú svoju energiu, vykúpime lekáreň (prípadne vybrakujeme domácu prírodnú lekárničku) a začneme náš poklad kŕmiť osvedčenými pomocníkmi alebo lekárkou predpísanými liekmi. A keď sa to opakuje mesiac čo mesiac nervozita rodiča stúpa, až kým nezačne obiehať ordinácie, vláčiť dieťa po vyšetreniach, skúmať alergie a intolerancie, zvyšovať imunitu…

Som matkou už 9 rokov a takmer všetkými vyššie spomínanými procesmi som si osobne prešla. Niekoľko rokov sa však venujem psychosomatickým konzultáciam podľa Germánskej novej medicíny, a preto mám skúsenosti nielen s mojím vlastným dieťaťom, ale aj s detskými klientmi.

Čo ma naučila Germánska nová medicína ako matku aj ako konzultantku celostného zdravia?

V prvom rade nebáť sa, keď je moje dieťa choré a dôverovať prírode, že naše telá stvorila ako inteligentné nástroje schopné procesu regenerácie. Procesy, ktoré v našich telách neustále pri rôznych činnostiach prebiehajú, sú tak komplexné, že mnohé z nich veda doposiaľ nedokázala plne pochopiť. V snahe porozumieť im sa však veda občas nazdáva, že je múdrejšia ako príroda. Všetky lekárske teórie, či už konvenčné alebo „alternatívne“, sú založené na koncepte, že choroby sú „poruchami“ organizmu. Objavy Dr. Hamera (autora GNM) však ukazujú, že nič v prírode nie je „choré“, ale všetko je zmysluplné. Choroba nie je chyba v programe, ale podľa Germánskej novej medicíny je to zmysluplný osobitný biologický program. „Choroba“ je posolstvom duše, ktoré nám posiela informáciu a poskytuje čas na vyriešenie našich emocionálnych konfliktov a psychických tráum. To všetko sa deje v záujme prežitia jednotlivca a zachovania kontinuity života v prírode.

V druhom rade ma Germánska nová medicína naučila, že nájdením prvotnej – duševnej/psychickej – príčiny choroby a jej vyriešením (ktoré častokrát v praxi nie je jednoduché) je ktokoľvek z nás schopný ukončiť opakujúci sa zdravotný problém.

Pre viac podrobností a pochopenie základných princípov Germánskej novej medicíny, vám odporúčam prečítať si niektorý z nasledujúcich článkov na našej stránke:

Psychosomatika ako prírodný zákon
Päť zákonov GNM

Naučiť sa 5 biologických zákonov je jednou z najsilnejších vecí, ktoré môžete ako rodič pre svoje dieťa urobiť. Keď pochopíte, prečo sa u vášho dieťaťa objavili symptómy tej-ktorej choroby, budete schopní znížiť svoj strach, keď dieťa ochorie a vysvetliť mu, že jeho organizmus  je stelesnením inteligencie prírody a presne vie, čo má robiť, aby sa znovu dostal do rovnováhy. Procesom riešenia konfliktov lepšie spoznáte seba a svoje dieťa a predídete opakovaným chorobám, strachu z nich a neustálemu potláčaniu príznakov (či už chemickými alebo prírodnými prostriedkami), ktoré sú iba prirodzenými následkami predchádzajúcich konfliktov.

Konflikt vždy vychádza z okolností v živote, ktoré vyvolali napríklad problémy v škole (konflikt teritória = konflikt na mojom území, konflikt sebahodnotenia), finančné ťažkosti v rodine (konflikt hladovania = konflikt sústa), problém s rodičom, kamarátom (konflikt oddelenosti), smrť milovaného človeka (konflikt straty) atď. Konflikty sa niekedy vyriešia samé, napríklad keď sa zmenia životné okolnosti alebo je riešením prehodnotenie nášho postoja, zbavenie sa hnevu, smútku, zatrpknutosti…, nazeranie na situáciu z iného uhla, pokus o videnie obrazu zo širšej perspektívy.

Pozrime sa na typické príznaky pri bežných detských chorobách a objasnime si ich duševnú príčinu:

NÁDCHA: Z piatich zmyslov (zrak, čuch, chuť, hmat, sluch) je čuch najstarší. U ľudí je to najsilnejší zmysel pri narodení. U zvierat môže byť konflikt vyvolaný vôňou blížiaceho sa predátora alebo zápachom jedovatých výparov. Pre ľudí sa konflikt premieta do „zaváňania“ problémov alebo potenciálnej hrozby, napríklad „zavoňania“ konkurenta alebo oponenta v práci, škole, doma alebo vo vzťahu. Nosová sliznica tiež reaguje na konflikt pachu – nepríjemný zápach. V prenesenom zmysle slova sa takýto konflikt týka akejkoľvek situácie, ktorá je vnímaná ako: „Mne tá vec akosi smrdí…“, „Mám toho plný nos…“ (= „Mám toho už dosť…“), „Nemôžem ju/jeho ani cítiť…“ Môže sa to týkať nepríjemnej osoby („škodcu“) alebo situácie.

KAŠEĽ: Biologický konflikt súvisiaci s pľúcnymi alveolami je konflikt strachu zo smrti, pretože z biologického hľadiska sa panika zo smrti rovná neschopnosti dýchať. Tento typ konfliktu vzniká z neschopnosti nadýchnuť sa alebo naopak vydýchnuť si. Kašeľ vzniká z dvoch typov konfliktov: konflikt šoku (náhla  hrozba na mojom území – „onemel od strachu“) alebo strachovanie sa o revír (moje územie je vystavené nebezpečenstvu) či pocit strachu na svojom teritóriu (napr. konflikt medzi žiakom a učiteľom alebo hráčom a trénerom – „nemôžem kričať na autoritu“).

ZÁPAL STREDNÉHO UCHA: Z evolučného hľadiska sa stredné ucho a Eustachova trubica vyvinuli z črevnej sliznice pôvodného pažeráka. Rovnako ako črevo, ktoré absorbuje a trávi „sústo potravy“, je biologickou funkciou stredného ucha a Eustachovej trubice absorbovať a „tráviť“ „sluchové sústo“. Typy sluchových konfliktov: Pravé ucho – neviem danú informáciu získať, nepovie mi to, čo chcem od neho počuť, nesmiem to počuť. Ľavé ucho – nechce si ma vypočuť, nemá o moje názory záujem, nechcem, aby mi toto hovoril (urazil ma, kritizuje ma, nerozumie mi – „nemôžem veriť vlastným ušiam“).

BOLESŤ HRDLA: Hrdlo a mandle sú miestom, ktorým vstupuje do nášho tela potrava (sústo), preto v prenesenom význame spôsobuje zápal hrdla aj mandlí konflikt „sústa“ – nie v zmysle potravy, ale niečoho, čo „nechceme prehltnúť“. Obrazne sa to týka akejkoľvek udalosti alebo situácie, ktorú človek odmietne prijať alebo ktorú vníma ako ťažko „prehltnuteľnú“ (napr. nevie niekomu odpustiť, prijať nejakú situáciu). Príklad: Dieťa nútia zjesť všetko, čo má na tanieri – „nehcem to prehltnúť“. Dieťaťu vynadá rodič a povie mu, že má byť ticho a splniť, čo mu prikázal – „neviem to stráviť“, „nemôžem k tomu nič povedať“.

HNAČKA: Črevá sú miestom na vstrebanie prijatej potravy (sústa). Konflikty typu: nestráviteľné sústo („nestráviteľná“ nepríjemnosť) alebo pocit nedostatku (strata sústa, sústo som si ešte neosvojil, neprivlastnil) môžu spôsobiť tento druh problému.

GASTRITÍDA (ZÁPAL SLIZNICE ČREVA), KOLIKA (KŔČOVITÁ BOLESŤ ČRIEV): Neschopnosť absorbovať alebo stráviť sústo – napr. hnev na osobu (člena rodiny, priateľa, suseda, kolegu, zamestnanca, nadriadeného, klienta, učiteľa, študenta, spolužiaka, trénera, lekára, úrady), na situáciu (hnev súvisiaci so školou, s prácou, so vzťahmi) alebo na poznámky okolia (obvinenia, urážky, kritika), správy, ktoré sa ťažko prijímajú alebo ťažko „strávia“. Tieto spory u detí vznikajú už v rodine, materskej škole, na ihrisku… Bitka o hračku je pre dieťa rovnako dôležitá ako pre dospelého bitka o pozemok alebo nehnuteľnosť.

EKZÉM: Pokožka je miestom dotyku – kontaktu s druhými ľuďmi aj okolitým svetom, preto koža reaguje na tzv. konflikt oddelenosti. Ten vzniká vtedy, keď nie sme s niekým, s kým byť chceme alebo naopak keď sme s niekým, s kým byť nechceme. Konflikt môže vyvolať odlúčenie od niekoho (napr. otec chodí pracovať do zahraničia – dlho s ním nemôžem byť), prípadne emocionálna odtažitosť blízkej osoby (nechce sa ma dotýkať, objať ma, chytiť ma za ruku, pobozkať, nechcú ma pohladiť, necítim uznanie od rodiča…).

AKNÉ: Konflikt pošpinenia, poníženia, urážky (zaútočili na mňa, toto obviňovanie ma ponižuje). Prílišná snaha o dokonalý výzor môže tiež spôsobiť problémy s pleťou (akné). Fáza akné u dospievajúcich zvyčajne prejde, keď si uvedomia, že sú dôležitejšie iné veci ako to, ako vyzerajú, a že sa môžu páčiť aj napriek ich nedokonalostiam.

ASTMA: Konflikt strachu na svojom území – moje územie je vystavené nebezpečenstvu, bojím sa o to, čo je moje, konflikt ochrnutia, neschopnosti čo i len sa ozvať (nedostávam sa k slovu, chcel som kričať, ale nešlo to – úľak – alebo som nemohol – voči autoritatívnemu rodičovi, učiteľovi, trénerovi a pod.).

NOČNÉ POMOČOVANIE: V zvieracej ríši slúži močenie na označovanie svojho teritória (územia). Aj u človeka sa problémy s močením týkajú teritória (svojho územia – či už domáceho, pracovaného alebo iného). Môže sa jednať buď o značenie svojho teritória (dieťa nemá svoj vlastný priestor – svoju vlastnú izbu, pretože zdieľa izbu s mladším súrodencom, sťahovanie do nového bytu z dôvodu rozvodu rodičov a pod. – pretože dieťa nemá žiadne vlastné územie, označí jediné dostupné územie – svoju posteľ) alebo o zanedbávanie potrieb dieťaťa (z dôvodu uprednostňovania potrieb mladšieho súrodenca) či autoritatívnej výchovy alebo sociálnej šikany (v noci dochádza k uvoľnenému stavu, v ktorom môže dieťa uvoľniť nahromadený stres a dôjde k mimovoľnému otvoreniu zvierača močového mechúra). Keďže dieťa nie je schopné určiť hranice svojho územia voči autoritatívnej dospelej osobe, dôjde vo fáze uvoľnenia k pomočovaniu.

Všetky vyššie vysvetlené symtómy sa prejavia v nápravnej – postkonfliktnej – fáze – viď graf nižšie (viac o dvojfázovosti ochorení podľa GNM nájdete v článkoch, na ktoré som vám poskytla odkazy vyššie):

Častokrát je však konflikt vyriešený len dočasne. Mnohí z nás totiž prežívajú opakovane rovnaké typy konfliktov, a preto sa konfliktná a postkonfliktná fáza môžu dookola cykliť (opakované konflitky v škôlke, škole, doma…). Emócie sú našou prirodzenou súčasťou, avšak našou úlohou je naučiť sa s nimi pracovať. Nie ich potláčať (pretože práve potlačené emócie spôsobia fyzický zdravotný problém), ale naopak vypustiť, prejaviť a prípadne zmeniť svoj postoj, aby sme v podobnej situácií nabudúce zareagovali inak alebo vyriešiť konflikt (napr. vysvetliť si spor s dotyčnou osobou).

Keď som bola malá, pozerala som rozprávku Bol raz jeden život a keď som ochorela, rodičia mi podľa vzoru tejto rozprávky hovorili, aby som si predstavovala armádu malých dobrých vojačikov v mojom tele, ktorí zabíjajú zlé potvorky – baktérie a vírusy, vďaka ktorým som ochorela. A čo keď vám poviem, že  baktérie a vírusy potrebujete, aby ste vyzdraveli? Aby si váš imunitný systém poradil so stavom nerovnováhy, ktorá nastane vo fáze akéhokoľvek konfliktu? Že väčšina baktérií a vírusov vôbec nie sú zlé potvorky, ale trpezliví opravári a strážni anjeli, ktorí pomáhajú telu v samouzdravovacích procesoch. Ak vám tento koncept, nie je doposiaľ známy, odporúčam vám napríklad knihu Spojenci na celý život, v ktorej vám autori knihy podrobne vysvetlia, prečo sú mikróby pre nás životne dôležité (a možno po jej prečítaní uvidíte v novom svetle aj časté umývanie alebo dezinfekciu rúk).

Naše telá majú obrovskú schopnosť regenerácie. Pokiaľ ide o dôveru, že sa nám na tele zahojí napríklad rezná rada, nemáme s tým problém. A chápeme aj to, že hojenie nebude bezbolestný proces. Prečo však neveríme svojmu telu, že aj pri duševných zraneniach, ktoré sme utrpeli, pre nás robí rovnako záslužnú činnosť ako pri porezaní sa nožom? Jedným z problémov, prečo je tomu pre nás ťažké uveriť, je to, že to, čo v tele prebieha v konfliktnej fáze, častokrát nebolí, ani to nevidno. Zmeny na bunkovej úrovni však nastávajú a telo vie, že musí prísť fáza nápravná, v ktorej tieto zmeny „opraví“. Uvediem jednoduchý a ľahko pochopiteľný príklad: keď má dieťa stres z písomky alebo skúšania v škole, vo fáze stresu bude mať napríklad studené alebo spotené ruky a nohy, srdce mu bude biť rýchlejšie, hrdlo bude vyschnuté, zrýchlený pulz spôsobí zvýšený tlak. Keď stres pominie a dieťa sa dostane do stavu plného relaxu (napríklad príde domov zo školy), môže ho večer bolieť hlava, hrdlo alebo môže mať naopak zvýšenú teplotu (opak studených končatín). Táto fáza je však už nápravná alebo tzv. postkonfliktná (konflikt je ukončený), i keď symtómy, ktoré sú jej súčasťou nemusia byť vôbec príjemné.

Ako na nájdenie prvotnej – duševnej – príčiny choroby?

Príčinu – emocionálny konflikt dieťaťa – hľadajte dni, týždne alebo mesiace pred vypuknutím choroby u dieťaťa. Problémy, ktoré prežíva vaše dieťa v kolektíve nebagatelizujte. Pre dieťa je nepríjemná poznámka od spolužiaka alebo trapas pred učiteľkou rovnako závažný problém ako pre vás finančné problémy či hádky s partnerom/kou. Detské problémy sa vám z vašej perspektívy nebudú možno zdať veľké, ale z perspektívy dieťaťa nie sú vôbec malicherné. Keby vás niekto nútil zjesť veľmi zdravú polievku, ale vy viete, že takú vôbec neľúbite alebo ste sa predošlý deň veľmi prejedli a dnes máte v žalúdku ako v polepšovni, prípadne ste sa tesne pred tým napili a ďalšiu tekutinu proste nemáte kam momentálne dať, riešenie bude pre vás jednoduché – slušne odmietnete a ak by to nepomohlo a nátlak by pokračoval odídete (v extrémnom prípade na návštevu k dotyčnému už v čase obeda nepôjdete). Avšak dieťa  nemá ako ujsť, nemá sa ako brániť veľkému nátlaku. Jeho možnosti sú obmedzené priamo úmerne jeho veku.

Čo keď vaše dieťa trápi závažnejší problém ako opakované nádchy či angíny? Alebo je vaše dieťa malé a ešte nestihlo mať vyššie spomínané konflikty?

Vtedy nehľadajte príčinu u dieťaťa, ale v sebe. Aké konflikty a traumy zažívate vy rodičia? Alebo aké ste zažívali už počas tehotenstva alebo pred počatím? Francúzsky psychológ Marc Frechet, zistil, že duševné traumy rodičov prežité počas 9 mesiacov pred oplodnením až do 1 roku veku dieťaťa, sa stávajú biologickým konfliktom dieťaťa. Myšlienky, emócie a želania rodičov pred a počas tehotenstva, až do jedného roku veku dieťaťa môžu byť vyjadrené behaviorálnym alebo biologickým konfliktom (napr. chorobou) počas jeho života. Napríklad človek nemusí byť schopný vytvoriť si partnerský vzťah, pretože jeho podvedomý zámer je vyhnúť sa stresu, ktorý zažil v tomto období jeho otec alebo matka. Dieťa bude mať tiež predispozíciu na obnovenie atmosféry, ktorá prenikla do života jeho rodičov počas obdobia medzi jeho počatím a vekom najmenej jedného roka. Napríklad matkin pocit nedostatku a osamelosti alebo hojnosti a radosti, môže spôsobiť veľmi odlišné emocionálne prežívanie dieťaťa.

Ako riešiť konflikty alebo im predchádzať?

„Jednoducho“ – výchovou. Výchovu ja osobne nevnímam iba ako zabezpečenie základných podmienok pre život (bývanie, strava, vzdelanie) či vyplnenie voľného času (pohyb, krúžky), ale aj ako proces, v ktorom pomáhame nášmu dieťaťu rozvíjať svoju osobnosť, porozumieť svojej duši a naučiť sa pristupovať k problémom a svojmu okoliu asertívne. Tento proces je beh na dlhé trate, ale neustálou prácou na sebe sa dajú obrúsiť aj tie povahové vlastnosti, ktoré nám skôr ubližujú než pomáhajú, a naopak si vypestovať také, ktoré nám budú na úžitok. K zmene vnímania nejakej konfliktnej udalosti častokrát pomôže zmena uhlu pohľadu na daný problém.

Vychovávajte svoje deti príkladom. Keď budú vidieť vás, že „nazakopávate svoje emócie pod koberec,“ ale prejavujete ich, že aktívne riešite svoje problémy a snažíte sa porozumieť svojmu telu a pochopiť, čo sa vám snaží povedať, budú po vás vaše deti tieto veci prirodzene opakovať. Germánska nová medicína môže byť pre vás pomocným kompasom pri pochopení posolstiev vášho tela a vďaka tomu môže významne prispieť k vášmu osobnému rastu a rozvoju.

 

autor: Karina Kurtová

Rakovina hrubého čreva

Približne 70% nášho imunitného systému sa nachádza v hrubom čreve, preto je zachovanie jeho zdravia mimoriadne dôležité. Hrubé črevo patrí k tráviacej sústave človeka a pozostáva z tračníka (vzostupného na konci so slepým črevom, priečneho tračníka a zostupného tračníka), ďalej z esovitej kľučky (tiež sigmoid) a konečníka.


V hrubom čreve už neprebieha proces trávenia, ale z obsahu čreva sa vstrebáva voda a tiež rôzne minerálne soli a vitamíny. Putujú sem nestráviteľné zvyšky z tenkého čreva, odpadový materiál z potravín sa v ňom spracováva a odvádza sa do konečníka, odkiaľ sa vylučuje. 
Hrubé črevo pozostáva z epitelu črevnej steny, ktorý pochádza z entodermu, a preto je kontrolovaný z koncového resp. kmeňového mozgu. V mozgovom kmeni má hrubé črevo štyri kontrolné centrá, ktoré sú usporiadané v prstencovej forme a ktoré presne kontrolujú orgány tráviaceho traktu medzi tenkým črevom a konečníkom.

Podľa tretieho zákona Germánskej novej medicíny vznikajú „choroby“ orgánov vzniknutých z entodermu z tzv.  konfliktu „sústa“. Emocionálny konflikt spojený s hrubým črevom je charakterizovaný ako „nestráviteľný konflikt sústa“. Pre zvieratá môže byť nestráviteľným sústom skutočný kus potravy, pre človeka sú „nestráviteľným sústom“ určité okolnosti alebo nepríjemná udalosť, ktorú považujeme za „nestráviteľnú“ alebo „nespracovateľnú“. Charakteristickým aspektom konfliktu „sústa“ zodpovedajúcemu hrubému črevu, vrátane slepého slepého čreva je, že tento konflikt je vnímaný ako obzvlášť „škaredý“: napríklad škaredé boje o peniaze alebo o majetok, škaredé rozvody, škaredé súdne prípady, alebo zrady. GNM upozorňuje, že čím bližšie sa nachádza nádor ku konečníku – ak je teda v miestach esovitej kľučky (na sigmoide) –  tým viac sa jedná o podlejší a dramatickejšie prežívaný emocionálny konflikt.

Počas aktívnej fázy konfliktu nastáva proliferácia – teda rozmnožovanie – buniek epitelu hrubého čreva úmerne k intenzite konfliktu. Aj keď hrubé črevo už nemá tráviacu funkciu, v prípade biologického konfliktu hrubé črevo stále reaguje augmentáciou buniek, pretože evolučne celý tráviaci trakt slúžil na trávenie potravy. Pri dlhodobej konfliktnej aktivite vzniká plochý (absorpčný) typ alebo karfiolový (sekrečný) typ rakovinového nádoru.

Ak miera bunkového delenia prekročí určitý limit, konvenčná medicína považuje rakovinu za malígnu (teda zhubnú), pod týmto limitom sa rast považuje za benígny (nezhubný nádor) alebo je diagnostikovaný ako črevný polyp. Počas fázy konfliktu sa zvyčajne nevyskytujú žiadne príznaky, veľký nádor však spôsobuje zúženie hrubého čreva, čo môže viesť k obštrukcii čreva vyžadujúcej chirurgický zákrok.

V postkonfliktnej – teda liečivej fáze sa prostredníctvom mikroorganizmov: húb alebo mykobaktérií odstránia bunky, ktoré už nie sú potrebné. Liečivými príznakmi sú hnačka, krv v stolici, kŕče v brušnej dutine (najmä počas epileptoidnej krízy) a nočné potenie. V závislosti od stupňa konfliktu sa príznaky pohybujú od miernych po ťažké.

Ak po vyriešení konfliktu nie sú v čreve k dispozícii potrebné mikróby, pretože boli zničené nadmerným užívaním antibiotík, rast nádoru sa zastaví a zostávajúce bunky sa zapuzdria. V konvenčnej medicíne je to najpravdepodobnejšie diagnostikované ako črevný polyp alebo ako benígna rakovina.

Výrazné komplikácie pri nádore hrubého čreva môžu vzniknúť pri tzv. syndróme zberných kanálikov obličiek, nepriechodnosti čreva či perforácii. Priesvit hrubého čreva je relatívne veľký, preto aj konflikt spôsobujúci oklúziu (uzavretie) čreva musí mať “adekvátne” veľké parametre. Preto je v našom najvlastnejšom záujme, aby sme sa emocionálnym konfliktom vyhýbali a v prípade utrpenia konfliktu „sústa“ sa snažili o čo najskoršie riešenie.

V prípade ak máte podobné problémy, neváhajte nás kontaktovať.

 

autor: Zoltán Németh

Infarkt myokardu

Na Slovensku aj celosvetovo je u dospelých osôb úmrtnosť na choroby srdca a ciev vyššia ako na rakovinu, úrazy a infekčné choroby spolu. V tomto článku sa pokúsim čo najjednoduchšie vysvetliť rozdiel v chápaní príčin infarktu myokardu podľa konvenčnej medicíny a príčin podľa Germánskej novej medicíny.


Akademická medicína neustále hovorí o rizikových faktoroch, z čoho odvodzuje bezprostrednú príčinu infarktu ako dôsledok ischémie myokardu. Termín „ischémia“ použil prvýkrát nemecký lekár Rudolf Virchow ešte v devätnástom storočí. Pojem je odvodený od gréckeho slova „ischein“ (zadržanie, brzdenie) a „haima“ (krv) – teda nedostatok krvného zásobovania.

Srdce sa skladá z dvoch predsiení a dvoch komôr, komory zabezpečujú dva krvné obehy: takzvaný systémový, kde krvné cievy dopravujú krv zo srdca do všetkých tkanív a z tkanív tela naspäť a pľúcny obeh, kde krvné cievy dopravujú  krv do pľúc a naspäť z pľúc. Konvenčná medicína tvrdí, že srdcový infarkt vzniká v dôsledku uzavretia koronárnej tepny alebo niektorej jej vetvy. Uzavretie najčastejšie spôsobuje upchatie tepny pri koronárnej ateroskleróze vznikom krvnej zrazeniny. Koronárna ateroskleróza vzniká v dôsledku komplexného zápalového procesu v intime – teda vo výstelke – koronárnych artérií veľkého a stredného kalibru charakterizovaného akumuláciou tukov, makrofágov, T-lymfocytov a buniek hladkej svaloviny. Tepny sa tým zužujú a strácajú pružnosť. Zúžením tepny klesá prietok krvi postihnutou oblasťou a znižuje sa tak aj zásobenie kyslíkom a živinami.

To znamená, že podľa konvenčnej medicíny vzniká ischémia myokardu v dôsledku nedostatočného prívodu krvi, čo vedie k poruche rovnováhy medzi dodávkou kyslíka a jeho spotrebou v myokarde. Táto nerovnováha vzniká buď redukciou až zastavením koronárneho prietoku krvi alebo zvýšením požiadaviek myokardu na kyslík, najčastejšie oboma mechanizmami súčasne. Priesvit koronárnej artérie môže byť zredukovaný o 70 až 80 % bez toho, aby u pacienta v pokoji vznikla ischémia myokardu. Ak sa však u takého pacienta zvýši spotreba kyslíka v myokarde (napr. fyzickou alebo psychickou záťažou), dochádza k ischémii myokardu aj s klinickými prejavmi.

Toľko vysvetlenie konvenčnej medicíny a tu sa na chvíľu zastavme:

Ako je možné, že niekto sa dožíva vysokého veku bez infarktu so zbytkovým 20% až 30%-ným priesvitom koronárnej artérie a niekto so vzorovým životným štýlom – pravidelným pohybom a zdravým stravovaním – zomiera mladý na infarkt myokardu?

Aby nedošlo k nedorozumeniu: v žiadnom prípade nepopieram význam zdravého životného štýlu a stravovania, ba naopak: vyzývam k nemu našich klientov. GNM nepopiera ani zúženie priesvitu koronárnej artérie, nachádza však radikálne odlišné príčinné súvislosti a mechanizmus jeho vzniku.

Pre upresnenie uvádzam, že tento výklad sa týka výlučne koronárnych artérií, ktorých výstelka pochádza z ektodermu, a netýka sa atrofie srdcového svalu, ktorý pochádza z evolučne mladšej časti mezodermu, riadeného bielou hmotou veľkého mozgu. Charakteristickým emocionálnym konfliktom pri rozvoji atrofie srdcového svalu je konflikt sebahodnotenia, menejcennosti, straty sebaúcty či straty schopností. Tento typ srdcovej nedostatočnosti je vzhľadom k postupnému rozvoju menej nebezpečný a GNM ho nezamieňa so zástavou srdca, ktorá vzniká pri epileptoidnej kríze v dôsledku iných okolností, ktoré vám teraz vysvetlím.

GNM vo všetkých prípadoch nachádza prvotnú príčinu v emocionálnych traumách a konfliktoch, ktoré prostredníctvom osobitného biologického programu – v našom ponímaní „choroby“ – sprostredkuje konkrétne riadiace centrum v mozgu.

Infarkt myokardu je podľa GNM epileptoidnou krízou osobitného biologického programu koronárnej artérie so silnou bolesťou srdca, zimnicou, dočasnou stratou vedomia, spomalením srdca, prípadne úplnou zástavou srdca. Epileptoidná kríza (čo je špecifickým výrazom GNM) je vlastne post-traumatickou krízou v strede liečivej fázy po vyriešení emocionálneho konfliktu, v tomto prípade tzv. teritoriálneho resp. pohlavného konfliktu.

Teraz sa určite pýtate: Čo je tzv. teritoriálny resp. pohlavný konflikt?

Ako už určite viete GNM rieši psychosomatické príčiny chorôb. Spomínaný typ konfliktu sa týka straty majetku resp. výsostného teritória alebo takzvaného pohlavného konfliktu.

Emocionálny konflikt u mužov je spojený s obsahom: „Stratil som (vzali odo mňa) niečo, čo bolo moje. Moja žena odišla, stratil som prácu, odišiel som do dôchodku – môj životný priestor sa zmenšil. Môj majetok sa znížil alebo svoj majetok som stratil.“

Emocionálny konflikt u žien je spojený s obsahom: „Bola som podvádzaná, znásilnená, vystavená sexuálnemu obťažovaniu. Môj manžel ma opustil, stratil o mňa záujem, podviedol ma. Nemôžem sa už vydať, nemôžem získať partnera, priateľa. Nechce si ma zobrať za ženu, nechce mať so mnou sexuálny styk.“

Tieto emočné konflikty sa týkajú pravorukých mužov a ľavorukých žien, pri opačnej lateralite platia len v prípade zmeneného hormonálneho stavu (u žien po menopauze alebo pri braní antikoncepcie, podobne u starších mužov) alebo v prípadoch sekundárneho emocionálneho konfliktu (teda súbežného konfliktu s iným typom prvotného konfliktu). Pod pojmom lateralita sa rozumie prednostné používanie jedného z párových orgánov, ktoré je v GNM dôležité z hľadiska zistenia dominancie pravej alebo ľavej mozgovej hemisféry, a teda mozgového riadiaceho centra, kde sa daný typ emočného konfliktu prejaví.

Vzhľadom k tomu, že vás nechcem zahlcovať detailmi a nuansami GNM, vráťme sa k podstate problému.

Riadiacim centrom výstelky koronárnej artérie (tzv. tunica intima) je kortex, teda mozgová kôra veľkého mozgu. Po utrpení vyššie uvedeného typu emocionálneho konfliktu sa naštartuje v mozgu biologický program, ktorý má za následok vredovatenie intimy – teda výstelky – koronárnej artérie, čím sa rozširuje priesvit/prietok tepny. Príroda tým poskytuje jedincovi viac energie k riešeniu svojho emocionálneho konfliktu – teda schopnosť lepšieho výkonu pre znovunadobudnutie strateného, ohrozeného územia resp. svojej pohlavnej integrity. V tejto fáze môžeme pociťovať bodavé bolesti za hrudnou kosťou, čo sa nazýva angina pectoris.   

Po vyriešení svojej situácie, svojho emocionálneho konfliktu, nastáva tzv. post-konfliktná resp. liečivá fáza, charakterizovaná znovubudovaním výstelky opuchom sliznice tepien, čo zákonite zúži priesvit a spôsobuje bradykardiu, teda pomalší tep srdca, v epileptoidnej kríze spomalenie tepu na minimum, prípadne zástavu srdca: t.j. infarktový stav a stratu vedomia. Táto kríza nastáva približne 2 – 6 týždňov po vyriešení konfliktu. Infarkt ľavej komory srdca – teda zástava srdca – však nevzniká v dôsledku upchatie srdcovej artérie, ale v dôsledku toho, že riadiace centrum intimy – teda výstelky koronárnej tepny – je umiestnený v mozgu bezprostredne vedľa riadiaceho centra srdcového tepu. Pri dlhotrvajúcom konflikte silný edém – teda opuch – v tejto časti mozgu (umiestnený nad pravým uchom) tlačí na oblasť regulácie srdcového rytmu a spôsobuje vynechávanie srdcového tepu. Pri závažnom psychickom konflikte alebo pri dlhotrvajúcom konflikte (čo je cca 9 mesiacov aktívneho konfliktu) to znamená zástavu srdca. Dôvodom ale nie je odumretie srdcovej svaloviny, ale mozgový edém.

Tento osobitný biologický program môže byť nebezpečný, avšak počas príznakovej krízy môžu neprimerané zásahy (napr. rýchla infúzia, ktorá zväčšuje mozgový edém) drasticky zhoršiť stav, na ktorý ľudia veľmi často zomierajú.

Kríza by sa mala prekonať pripravene, ale bez paniky, pretože ak dotknutá osoba neprekročila „prípustnú masu konfliktu“ – a nedôjde k žiadnemu škodlivému konaniu – krízu prežije. Ako prvú pomoc odporúča GNM prikladanie studeného (ľadového) obkladu nad oblasť pravého ucha za účelom zmiernenia mozgového edému (opuchu) a použitie sympatikotónnych nápojov (napr. silnej kávy, koly) za účelom aktivácie primeranej srdcovej činnosti.

 

autor: Zoltán Németh

GNM a morfogenetická rezonancia

„Hlavnou doktrínou materializmu je tvrdenie, že jedinou realitou je hmota. A preto by vedomie nemalo existovať. Najväčším problémom materializmu je však to, že vedomie existuje.“

Rupert Sheldrake

Psychosomatika je náuka o vzájomnom pôsobení duševných a telesných procesov pri vzniku a liečení chorôb. Mohlo by sa preto zdať, že vplyv emócií na ľudský organizmus je náhodný a nepredvídateľný, pretože závisí od subjektívne prežívaných pocitových a emocionálnych stavov ľudskej mysle, teda postráda akúkoľvek logiku. Napriek tomu, pri všetkých prípadoch posudzovaných podľa Germánskej novej medicíny (ďalej len GNM), pozorujeme exaktnú súvislosť medzi typom emocionálneho konfliktu a ochorením.

Príčinné súvislosti medzi „chorobou“ a typom emocionálneho konfliktu jednoznačne definovala GNM. Empirické skúsenosti z pozorovania tejto skutočnosti vysvetlil Dr. Ryke Geerd Hamer objavením súvislostí v rámci ontogenetického vývoja človeka v priebehu evolučného procesu.

V závere tohto článku poukážeme na ďalšie súvislosti, ktoré biologický zmysel ochorení z hľadiska evolúcie rozširujú o princípy morfogenetickej rezonancie.

 

Tretí prírodný zákon GNM a ontogenetický princíp

Ústredný princíp GNM spočíva v poznaní, že po utrpení emocionálneho konfliktu sa simultánne objaví jeho prejav v konkrétnej časti mozgu a zároveň v pridruženom fyzickom orgáne vo forme „choroby“, ktorú GNM nazýva zmysluplným „osobitným biologickým programom“.

GNM – vo svojom treťom prírodnom zákone – definovala ontogenetický systém prepojenosti chorôb podľa zárodočných listov. To znamená, že jednotlivé tkanivá tela majú špecifickú a predpokladateľnú reaktivitu:

  • orgány vzniknuté z entodermálnych zárodočných listov, riadené koncovým (kmeňovým) mozgom, reagujú na tzv. emočný konflikt „sústa“,
  • orgány vzniknuté z evolučne staršej časti mezodermu, riadené mozočkom, reagujú na tzv. emočný konflikt „ochrany, sebaobrany, urážky a zraniteľnosti“,
  • orgány vzniknuté z evolučne mladšej časti mezodermu, riadené bielou hmotou veľkého mozgu, reagujú na tzv. emočný konflikt „menejcennosti, straty sebaúcty, straty schopností“,
  • orgány vzniknuté z ektodermálnych zárodočných listov, riadené mozgovou kôrou (kortexom), reagujú na tzv. emočný konflikt „oddelenosti, ohraničenosti“ v zmysle sociálnych vzťahov a na tzv. pohlavný
    a teritoriálny konflikt“
    v zmysle zachovania vlastnej integrity a ochrany svojho výsostného územia.

Tretí prírodný zákon teda rozdeľuje všetky „choroby“, resp. „osobitné biologické programy“ podľa orgánov vzniknutých z jednotlivých zárodočných listov (entoderm, mezoderm a ektoderm) a následne podľa charakteru prežitého emocionálneho konfliktu ako príčiny ich vzniku. Choroby s rovnakou príslušnosťou k zárodočnému listu vykazujú aj iné vlastnosti a zvláštnosti, ktoré sa dajú ontogeneticky odvodiť, v tomto článku sa však chceme venovať výlučne iba „obsahu emočného konfliktu“, ktorého charakter (viď vyššie) spúšťa reakciu konkrétnej časti mozgu čím „predurčuje/iniciuje“ vznik „konkrétneho/špecifického“ fyzického ochorenia.

 

Biologický zmysel ochorení z hľadiska evolúcie

GNM objavila, že tzv. „ochorenie“ je vývojovou súčasťou prírody ako reakcia na emočný konflikt v záujme prežitia jedinca a ľudského rodu. Ochorenie je posolstvo, ktoré nás mobilizuje k prekonaniu nášho emocionálneho konfliktu a poskytuje „čas“ na jeho riešenie. Je teda podmienené múdrosťou ľudského organizmu a nie – ako nás učí akademická medicína – chybou v mechanike, ktorú je potrebné invazívnymi prostriedkami „opravovať“. To samozrejme neznamená nepotrebnosť lekárskych zákrokov, avšak v prípade uplatnenia GNM by ich aplikácia vychádzala z radikálne odlišnej paradigmy psychofyzického paralelizmu a viacdimenzionálnej podstaty človeka.

 

Prvý krok v priebehu evolúcie: Cesta „sústa“

V prvotných evolučných stupňoch vývoja prírody a živých organizmov záviselo prežitie organizmu od úrovne a schopností fungovania metabolickej (látkovej) výmeny. Vznikom mnohobunkových organizmov z jednobunkových, sa ich telo stávalo čoraz väčšie a nedokázalo už dostatočne napĺňať všetky potrebné funkcie k prežitiu. Aby sa tieto funkcie zaistili, začali vznikať funkčne špecializované dodatočné zhluky buniek – orgány a tkanivá.

Typickým znakom týchto archaických buniek je ich žľazovitý charakter: sú schopné vstrebávania, resp. vylučovania. V rámci adaptácie, v tom čase ešte nebola potreba odbúravania tkaniva, preto tieto najstaršie entodermálne tkanivá v rámci “ochorenia” nie sú toho schopné ani dnes.

V tom čase sa vytvorili orgány zabezpečujúce látkovú výmenu. Ak sme vystavený konfliktu sústa: niečo si chceme zaistiť, prípadne sa niečoho chceme zbaviť v záujme prežitia, tak v zmysle tejto emocionálnej náplne vzniká na orgáne nádor za účelom biologického riešenia konfliktu. Jediným riešením na zastavenie rakovinového bujnenia je uvoľnenie sa z „pút“ konfliktu.

 

Druhý krok v priebehu evolúcie: Keď sme sa dostali z vody na zem

Z vody sa dostal živý organizmus na suchú zem, kde v dôsledku styku so štrkovitým brehom hrozilo poškodenie a narušenie tkaniva. Z evolučného pohľadu bola nutná tvorba hrubšej kože a sliznice v záujme ochrany život zabezpečujúcich orgánov.

K tomuto vývojovému stupňu sa viažu mezodermálne orgány riadené mozočkom. Ich biologickým zmyslom je ochrana pred útokom, poškodením (hrubšia koža = lepšia ochrana). Dané tkanivo nie je žľazovité, je oveľa odolnejšie, spôsobilejšie k mechanickej ochrane malých organizmov. Do oblasti mozočka dopadajú konflikty ochrany, obrany v záujme zachovania života a ľudského rodu. Útok z pohľadu GNM môže byť reálny alebo symbolický. Jedná sa vždy o interpretáciu v kontexte mentálnych významov a presvedčení jednotlivca, ktorý životnú situáciu prežíva.

 

Tretí krok v priebehu evolúcie: Keď sme si uvedomili, že sme

Organizmus žijúci vo vode, respektíve na jej brehu, sa už neuživil potravou z morských prúdov a pri pohybe sa nemohol spoliehať na vodné prostredie. K pohybu potreboval končatiny a svalstvo zabezpečujúce cirkuláciu telesných tekutín, dýchanie.

K tomuto evolučnému stupňu sa viaže vznik orgánov bielej hmoty veľkého mozgu. Ich zmysel je v umožnení pohybových funkcií k prekonaniu vzdialeností a fyzických prekážok. Tieto tkanivá sú ešte mezodermálneho pôvodu, ale sú oveľa odolnejšie, pevnejšie, zvládajúce vyššiu záťaž.

Dané orgány v konflikt-aktívnej fáze reagujú nekrózou, úbytkom buniek, ktoré sa v post-konfliktnej fáze za pomoci mikroorganizmov obnovujú, posilňujú, spevňujú. Telesné zmeny sa v tomto prípade objavujú pri konfliktoch straty sebaúcty a pri pocitoch nedostatočného výkonu. Dokonalým riešením tela pre danú emocionálnu traumu je odbúranie starého tkaniva, aby sa mohlo nahradiť výkonnejšou náhradou, ktorá si poradí aj s vyššie postavenými nárokmi.

 

Štvrtý krok v priebehu evolúcie: Spolužitie a odlúčenie

Z evolučného pohľadu bol už jedinec v tejto fáze schopný pohybu a mal čoraz sofistikovanejšie a jemnejšie životné pochody.

Jeho tráviace orgány boli schopné už spracovávať rôznorodú potravu. Na povrchu kože sa zároveň vytvorila jemná citlivá vrstva, vo vnútorných častiach tela sa začali vytvárať odlučovacie a oddeľovacie funkcie. Z vonkajšieho zárodočného listu sa vyvinula celá nervová sústava, ktorá časom umožnila vôľové riadenie pohybov svalstva. K danému obdobiu sa vzťahuje posun k vyššej uvedomelosti jedinca. Nové tkanivo sa v konflikt-aktívnej fáze dokáže stenčením primerane prispôsobiť a v hojivej fáze sa obnovuje, posilňuje. Jeho veľkou výhodou je schopnosť rýchlej zmeny a rýchlej regenerácie.

Orgány vzniknuté z ektodermy reagujú na konflikty vychádzajúce z nášho sociálneho spolužitia a ich orgánový dopad súvisí s presným emocionálnym zafarbením prežitého konfliktu. Sú to konflikty oddelenosti, ohraničenosti a straty v zmysle sociálnych vzťahov, resp. pohlavný a teritoriálny konflikt v zmysle zachovania vlastnej integrity a ochrany svojho výsostného územia.

 

Fakty a pochybnosti

Napriek tomu, že exaktnú súvislosť medzi typom emocionálneho konfliktu a ochorením môžeme empiricky pozorovať vo všetkých prípadoch, ktorými sa GNM zaoberá a napriek geniálnemu vysvetleniu tejto zákonitosti prostredníctvom evolučného vývoja vo vzťahu k ontogenéze zárodočných listov, je konkrétna spojitosť medzi určitou „chorobou“ a typom emočného konfliktu natoľko nezvyčajná, že je opätovne spochybňovaná aj v okruhu ľudí, ktorí psychosomatické príčiny ochorení vo všeobecnosti prijímajú.

Dánska štúdia o ktorej sa zmieňujeme v časti „Verifikácia GNM“, ktorá uznala prvé dva zákony GNM, tento vzťah spochybnila výrokom: Zákon číslo 3, pre ktorý Hamer uvádza fylogenetické a ontogenetické argumenty, sa preto zdá byť menej aktuálny z nášho súčasného stavu vedomostí. Napriek tomu môže v chorobe existovať značný symbolický prvok, ktorý pacientom umožní „načúvať telu“, ale nie taký schematický, ako veril Hamer, hoci musíme uznať, že v našom organizme môže skutočne existovať taký symbolický psychosomatický systém, iba so zložitejšími a ešte neobjavenými súbormi pravidiel.“

Zakladateľ metódy „somatodrámy“ – maďarský psychiater a psychoterapeut Dr. László Buda – „verí“ tiež skôr „rozdielnym“ emocionálnym príčinám ako „systémovému“ prístupu a zdá sa, že podobne postupujú aj ďalší protagonisti psychosomatickej terapie, ktorí preferujú intuitívny prístup, ako napríklad známy český lekár Dr. Jan Hnízdil.

„Skeptikom“ hrá zdanlivo „do karát“ aj skutočnosť, že súčasné poznatky psychológie, ale ani genetiky a biochémie na tento jav nemajú vysvetlenie a vzhľadom k mechanistickému poňatiu človeka odpovede ani nehľadajú.

 

Morfogenetická rezonancia

Kauzálne vysvetlenie tejto empirickej skúsenosti nachádzame vďaka práci biológa Ruperta Sheldrakea o tzv. morfogenetickej rezonancii. Táto hypotéza, ktorej čiastkové aspekty boli už experimentálne potvrdené, tvrdí, že príroda má pamäť a to, o čom zvyčajne uvažujeme ako o prírodných zákonoch, môžu byť skôr neviditeľné organizačné sily, ktoré slúžia ako formy a predbežné vzory správania. Podľa nej je všetko v našom svete, či už je to človek, rastlina alebo zviera, obklopené a prestúpené morfickými poliami, obsahujúcimi kompletnú informáciu o charaktere a aktivite daného objektu. Morfogenetické pole podľa Sheldrakeovej definície je morfické pole živých organizmov, ktoré okrem charakteru a tvaru odráža tiež ich správanie a vzťahy v rámci svojho druhu.

Tieto polia sú čím ďalej tým viac charakteristickejšie a utvárajú polia vo vnútri polí, kde každá myseľ a dokonca každý orgán majú svoju vlastnú rezonanciu a jedinečnú históriu a na základe minulých zážitkov riadia organizmus. Teda zapamätávanie a iniciácia javov sa deje vo vzájomnej interakcii, čo znamená, že každou ďalšou skúsenosťou sa morfogenetické pole obnovuje a rozširuje.

Z hľadiska hypotézy formatívnej kauzality je DNA (či skôr jej malá časť) zodpovedá za kódovanie RNA a sekvencií aminokyselín v proteínoch a tie hrajú zásadnú rolu pri fungovaní a vývoji organizmu. Avšak formy buniek, tkanív, orgánov a celých organizmov, ako aj „zdedené“ chovanie (teda interakcie medzi nimi) nie sú utvárané DNA, ale morfickými poliami.

Pre lepšie pochopenie uvádza Sheldrake „prirovnanie k televíznemu prijímaču, ktorý je naladený na určitý kanál. Obrázky na obrazovke vznikajú v televíznom štúdiu a sú prenášané elektromagnetickým polom ako vibrácie určitej frekvencie. Aby sa obrázky objavili na obrazovke musí prijímač obsahovať správne komponenty správne zapojené a taktiež potrebuje zdroj elektrickej energie. Zmeny v komponentoch, ako závada tranzistoru, môže skresliť obraz na obrazovke alebo ho úplne znemožniť. To však nedokazuje, že obrázky vznikajú z komponentov či interakcií medzi nimi, ani to, že sú naprogramované v prijímači. Podobne skutočnosť, že genetické mutácie môžu ovplyvniť formu a chovanie organizmov nedokazuje že forma a chovanie sú zakódované v génoch či geneticky naprogramované. Forma a chovanie organizmov nevznikajú z mechanistických interakcií v organizmoch, ani medzi organizmom a jeho bezprostredným prostredím. Závisia na morfických poliach, na ktoré je daný organizmus naladený“.

 

Keď sa stretne teória s empíriou

GNM objavila, že medzi charakterom emocionálneho konfliktu, riadiacim mozgovým receptorom a chorým orgánom vzniká príčinná súvislosť, ktorú vysvetlila evolučnou teóriou vo vzťahu k ontogenéze zárodočných listov. Napriek tomu sa zdá, že k plnému pochopeniu a akceptácii tohto empiricky overeného faktu chýbal princíp, ktorý by ukázal, akým spôsobom sa deje transgeneračný prenos tejto zákonitosti bezohľadu na kultúrne odlišnosti a genetické predispozície.

Cieľom tohto článku je na takýto princíp poukázať syntézou empirických poznatkov GNM s teóriou morfickej rezonancie.

Je mimoriadne dôležité si uvedomiť, že akákoľvek udalosť sa stáva „konfliktnou“ jedine a práve tým, že jej prisúdime určitý „význam“ v našej vedomej mysli, ktorý je v tomto prípade negatívny, problematický. Tento význam (myšlienka) sa prostredníctvom emócií a následných biochemických mechanizmov prejaví vo forme osobitného biologického programu resp. „choroby“ vo fyzickom tele. Práve pre individualizovaný významový kontext môže tá istá udalosť alebo okolnosť spustiť u rôznych ľudí rôzny osobitný biologický program, teda „chorobu“, alebo nespustiť žiadnu. Zároveň však platí, že ak prisúdime akejkoľvek udalosti rovnaký významový kontext (zažijeme rovnaký typ emocionálneho konfliktu) prejaví sa „choroba“ na orgánoch  pridružených k tomu zárodočnému listu, ktorý je charakterizovaný týmto konkrétnym typom emocionálneho konfliktu (viď vyššie).

Na prvý pohľad to nemá žiadnu logiku a v rámci súčasnej paradigmy ju ani nemôže mať.

Pričom „systém“ je čarokrásne dokonalý.

Sloboda nášho výberu spočíva práve v tom, že ktorejkoľvek udalosti môžeme priradiť v našej vedomej mysli akýkoľvek významový kontext, či už v pozitívnom alebo negatívnom zmysle a v našej moci je, v prípade potreby, tento význam/presvedčenie rekontextualizovať.

Avšak v prípade, že sme udalosť dali do kontextu, ktorý nám spôsobil emočnú traumu/konflikt, prichádza nám na pomoc „pamäť“ kolektívneho vedomia či nevedomia prostredníctvom zmysluplného osobitného biologického programu (v našom ponímaní „choroby“), ktorý je kompatibilný a nápomocný práve pri danom type emocionálneho konfliktu. Triviálnym príkladom je napr. akné (staršia časť mezodermu riadená mozočkom), kde vytvorenie „štítu“ resp. „bariéry“ zhrubnutím pokožky je biologickou reakciou na emocionálny konflikt urážky, zraniteľnosti, pocitu „pošpinenia“ či komplexu menejcennosti (všetky choroby, ako aj ich emočné pozadie a súvislosti sú vysvetlené v literatúre o GNM).

Nezabúdajme, že „choroba“ je v zmysle konvenčnej medicíny „poruchou stroja alebo opotrebením mechaniky“, naproti tomu podľa GNM je inteligentným posolstvom našej duše, teda vedomia a nevedomia, čím nás upozorňuje na potrebu riešenia nášho emocionálneho konfliktu a v post-konfliktnej fáze zabezpečuje a riadi samoliečivé procesy organizmu.

Ak teda pred stámiliónmi rokov vyvolal emočný konflikt nejakú odozvu v živom organizme, ktorá sa ukázala ako užitočná (napr. zvýšený adrenalín umožnil útek pred nebezpečenstvom), stala sa táto biochemická reakcia „zvykom“, ktorý potomstvo „zdedilo“ aby sa ho nemuselo znovu učiť a v prípade potreby ho mohlo okamžite použiť/zopakovať. Touto schopnosťou prenosu užitočných informácií, resp. kumulatívnou pamäťou, sa vytvorila aj biologická spätná väzba na konkrétny emocionálny konflikt, ktorú objavila Germánska nová medicína a nazvala ju zmysluplným „osobitným biologickým programom“.

Podľa konvenčnej genetiky však takáto „dedičnosť“ nie je mysliteľná.

Dedičnosť adaptačných mechanizmov, resp. získaných vlastností od svojich predkov, bola jedným z najrozporuplnejších tém biológie už od začiatku 20.-eho storočia, napriek tomu, že Jean-Baptiste Lamarck to považoval za samozrejmé vo svojej teórii evolúcie, ktorá bola zverejnená viac ako 50 rokov pred Darwinom. V súčasnosti už viacero vedcov uznáva tento druh dedičnosti, ktorá je nazvaná „epigenetickou“, podľa nich sa však jedná len o iný druh materiálnej dedičnosti.

Teória morfickej rezonancie naproti tomu predpokladá, že morfické pole obsahuje v sebe aj históriu svojho druhu. Vidí organizmy ako úzko spojené so špecifickým sebe zodpovedajúcim poľom a s hromadiacou sa pamäťou podmienenou skúsenosťou, ktorú členovia druhu ako celok zažili v minulosti. Morfická rezonancia zahŕňa prenos formatívnych kauzálnych vplyvov priestorom a časom. Pamäť v rámci morfických polí je kumulatívna a preto sa všetky druhy vecí stávajú opakovaním stále viac habituálnymi (zvykovými).

Podobný názor existuje aj vo formulácii pojmu kolektívneho nevedomia, zavedeného Carlom Gustavom Jungom, ktorý ho definoval prostredníctvom archetypov:

„Existuje toľko archetypov, koľko existuje v živote typických situácií. Nekonečným opakovaním sa tieto skúsenosti vryli do našej psychiky … Keď sa objaví situácia, ktorá zodpovedá danému archetypu, tento archetyp sa aktivuje.

Kolektívne nevedomie je časť psyché, ktorá môže byť negatívne odlíšená od osobného nevedomia skutočnosťou, že na rozdiel od osobného nevedomia nevďačí za svoju existenciu osobnej skúsenosti, a teda nie je osobnou akvizíciou. Zatiaľčo osobné nevedomie je tvorené obsahmi, ktoré boli v istej dobe vedomé – ale zmizli z vedomia v dôsledku zabudnutia alebo potlačenia – obsahy kolektívneho nevedomia neboli nikdy vo vedomí a teda neboli nikdy individuálne osvojené, ale vďačia za svoju existenciu výlučne dedičnosti. Kým osobné nevedomie sa z väčšej časti skladá z komplexov, obsah kolektívneho nevedomia sa skladá z archetypov“. (Jung, 1959)

Sheldrake vysvetľuje, že: „Jedným z dôvodov, prečo Jung prijal túto myšlienku bolo, že našiel opakujúce sa schémy v snoch a mýtoch, ktoré naznačovali existenciu nevedomých archetypov, ktoré interpretoval ako druh zdedenej kolektívnej pamäte. Nedokázal vysvetliť ako k takejto dedičnosti dochádza a jeho názor bol jasne nekompatibilný s konvenčným mechanistickým predpokladom, že dedičnosť závisí na informáciách zakodovaných v molekulách DNA. Jungova idea kolektívneho nevedomia nedávala zmysel v kontexte mechanistickej teórie života a preto ju ortodoxná veda nebrala vážne. Dáva však dobrý zmysel vo svetle formatívnej kauzality. Vďaka morfickej rezonancii prispievajú myšlienkové štruktúry a skúsenosti, ktoré boli spoločné mnohým ľuďom v minulosti, do morfických polí. Tieto polia obsahujú priemerné formy predchádzajúcich skúseností definované z hľadiska pravdepodobnosti. Táto myšlienka zodpovedá Jungovmu poňatiu archetypov ako ,vrodených psychických štruktúr,“.

Širšie chápanie dedičnosti, ktorá zahŕňa gény a morfickú rezonanciu, nachádza odpovede na mnohé nezodpovedané otázky a otvára mnoho ďalších. Oslobodzuje biológiu aj psychológiu od ich tunelového videnia a zbližuje ich v zmysle psychofyzického paralelizmu a viacdimenzionálnej podstaty človeka. Z vedeckého hľadiska má tento pohľad širší význam: slovo „dedičný“ už prestáva byť synonymom pre slovo „genetický“. Gény sú súčasťou dedičnosti, ale každý jedinec čerpá aj z kolektívnej pamäti svojho druhu a súčasne svojou skúsenosťou do nej prispieva prostredníctvom rezonancie morfického pola.

Rupert Sheldrake realizoval a navrhol viacero experimentov na potvrdenie svojej teórie o existencii fyzikálnych morfogenetických polí a morfickej rezonancie. Kauzalita v podobe „emočný konflikt – osobitný biologický program“ je jej explicitným potvrdením práve pre stopercentnú presnosť tretieho zákona GNM dokázanú empirickým spôsobom.

 

autor: Zoltán Németh

 

Rupert Sheldrake (* 28. jún 1942Newark-on-TrentSpojené kráľovstvo) je anglický biológ filozofŠtudoval filozofiu od roku 1963 na Harvard University USA, promoval v odbore biochémia na University of Cambridgev Anglicku. Je členom Kráľovskej spoločnosti. Žije ako súkromný vedec v LondýneV rokoch 19741978 pracoval ako rastlinný fyziológ vo výskumnom pracovisku v Indii, kde ho inšpirovala celostná ázijská filozofia k formulovaniu teórie morfogenetických polí, podľa ktorej sa svet javí ako vyvíjajúci sa organizmus vytvárajúci nespočetné formy – od galaxií cez jednobunkové organizmy až po subatomárne častice. Súvislosti medzi týmito štruktúrami zabezpečujú morfogenetické polia, tvoriace akúsi pamäť prírody.
Podľa Sheldrakea sa západná civilizácia dostala do bezvýchodiskovej situácie a bude vystriedaná holistickým vekom.

Carl Gustav Jung (26. júla 1875 KesswilŠvajčiarsko – 6. júna 1961 KüsnachtŠvajčiarsko) bol švajčiarsky lekár, psychiater a psychoterapeut, zakladateľ analytickej psychológie. Jeho prínos pre psychiatriu psychológiu spočíva v pochopení ľudskej psychiky na pozadí sveta snov, umenia, mytológie, náboženstva a filozofie. Má významný podiel na skúmaní príčin a liečbe schizofrénie.

Psychosomatika ako prírodný zákon

“Choroba” je posolstvom duše, ktoré nám posiela informáciu a poskytuje čas na vyriešenie našich emocionálnych konfliktov a psychických tráum. To všetko sa deje v záujme prežitia jednotlivca a zachovania kontinuity života v prírode.


Dvaja veľkí lekári starovekého Grécka – Hippokrates a Galen – usudzovali, že myšlienky a emócie môžu putovať do rôznych systémov tela a priamo ich ovplyvňovať. Výsledky dnešných najnovších výskumov ukazujú, že mali pravdu. Naša myseľ udeľuje negatívny význam podnetu – v dôsledku čoho utrpíme emocionálny konflikt – a náš mozog, ktorý mapuje myseľ, tento konflikt zachytí.

Psychosomatika prešla v posledných 50-tich rokoch búrlivým vedeckým rozvojom, žiaľ praktické využitie týchto objavov v medicínskej praxi je „neviditeľné“. V 70-tych rokoch Candace Pert a ďalší vedci zistili, že mozog vylučuje molekuly zvané neuropeptidy, ktoré sú prostredníkmi medzi reakciami na stres a chorobami, ktoré môžu byť dôsledkom stresu. Z neuropeptidov sú asi najznámejšie endorfíny. Ďalšie významné objavy na molekulárnej úrovni urobil Bruce Lipton, bývalý profesor lekárskej fakulty a vedec zaoberajúci sa bunkovou biológiou.

Psychosomatikou sa zaoberáme už veľa rokov, ale až poznatky tzv. Germánskej novej medicíny (ďalej budem používať jej skratku GNM) nám aj našim klientom počas konzultácií priniesli doslova „AHA efekt“.

Autorom princípov a uceleného systému GNM bol nemecký onkológ, doktor Ryke Geerd Hamer. Ten svoj objav publikoval po prekonaní rakoviny semenníkov, ktorú považoval za dôsledok emocionálneho stresu po zastrelení jeho syna, ktorý po sto dňoch v kóme zomrel v jeho náručí.

Spýtal sa vás už nejaký lekár pri vyšetrení na dlhodobý stres alebo vaše prežité emocionálne traumy? Mňa ešte nie… A ani žiadneho z našich stoviek klientov…

Lekár na to samozrejme po prvé nemá čas a po druhé to žiadny liečebný protokol neurčuje, pretože vplyv psychiky na fyzické zdravotné problémy konvenčná medicína nepredpokladá.

V našej poradni vplyv konkrétnych emócií na konkrétne zdravotné problémy nielenže predpokladáme, ale máme u stoviek klientov v praxi potvrdený.

Samozrejme za 10 minút u lekára, nemá lekár šancu tieto prepojenia a príčiny zistiť a to je dôvod prečo sa každému klientovi v našej poradni venujeme minimálne hodinu a pol. A verte mi, že tam to nekončí. Každého z vás, ktorí ste nás už v minulosti navštívili, vnímame ako originálnu bytosť so svojím originálnym príbehom.

O princípoch GNM sa môžete podrobne dočítať v ebooku, ktorý si môžete zdarma stiahnuť na našej stránke.

Podľa GNM choroba nie je chorobou vo všeobecne chápanom zmysle tohto slova, ale zmysluplným osobitným biologickým programom.

Všetky lekárske teórie, či už konvenčné alebo „alternatívne“, archaické alebo moderné, sú založené na koncepte, že choroby sú „poruchami“ organizmu. Objavy Dr. Hamera však ukazujú, že nič v prírode nie je „choré“, ale všetko je zmysluplné.

„Choroba“ je posolstvom duše, ktoré nám posiela informáciu a poskytuje čas na vyriešenie našich emocionálnych konfliktov a psychických tráum. To všetko sa deje v záujme prežitia jednotlivca a zachovania kontinuity života v prírode.

Na základe prísnych vedeckých kritérií je päť biologických zákonov GNM uplatniteľných prakticky na všetky choroby známe v medicíne a overiteľné v prípade každého pacienta. Od roku 1981 boli zistenia Dr. Hamera testované a zdokumentované viac ako 30-krát mnohými lekármi a profesijnými združeniami, podľa niektorých zdrojov na viac ako 40 tisíc pacientoch. Všetky dokumenty potvrdzujú 100%-nú presnosť jeho objavov.

Priekopnícku prácu Dr. Hamera využíva mnoho lekárov vo viacerých krajinách (Rakúsko, Švajčiarsko, Nemecko, Taliansko, Francúzsko, Španielsko, Poľsko, Kanada). V Maďarsku rozpracoval jeho metódu do ucelenej koncepcie Barnai Roberto v knihe Biologika – Szerv Atlasz a k jeho metóde sa verejne hlási viacero lekárov s akademickým vzdelaním.

Predpokladám však, že väčšina z vás, počuje pojem Germánska nová medicína v tomto videu po prvýkrát, pričom vás možno prekvapí fakt, že  11. septembra 1998 Trnavská univerzita potvrdila správnosť prírodných zákonitostí objavených Dr. Hamerom.

Prečo akademická medicína dodnes zavrhuje objavnú prácu Dr. Hamera a tvrdošijne ju odmieta včleniť do rámca psychosomatickej medicíny, ktorú sama radikálne neodmieta a občas sa na ňu účelovo odvoláva?

Všeobecné prijatie jeho metódy by prevrátilo naruby nielen mnohé „poznatky“ medicínskej vedy a zaužívané poňatie medicínskeho vzdelávania, ale najmä liečebnú prax. V prípade potvrdenia a praktickej aplikácie jeho objavných téz by to znamenalo minimálne rovnakú zmenu paradigmy ako svojho času zmena názoru, že Zem je plochá a Slnko sa točí okolo nej. História ľudstva nás však učí, že ustálené paradigmy sa vždy rúcali pomaly a ťažko.

Teraz vám stručne vysvetlím základné princípy GNM a následne si tieto princípy vysvetlíme na konkrétnom prípade.

GNM sa nezaoberá genetickými poruchami, úrazmi a mechanickými poškodeniami, otravami potravinovými a chemickými, vrátane ťažkých kovov, parazitárnymi ochoreniami, radiáciou a vplyvom elekromagnetického žiarenia.

Všetky ostatné choroby vrátane civilizačných (nádorové a kardiovaskulárne ochorenia), tzv. autoimunitné ochorenia a všetky ostatné patria do spektra, ktorými sa GNM zaoberá.

Vysvetlime si, čo je podstatou Germánskej novej medicíny:

Vieme, že spúšťačom ochorenia je emocionálny konflikt (všeobecne povedané: stres). Tento spúšťač – teda vyvolávajúca udalosť – musí spĺňať niekoľko podmienok.

Prežitá udalosť je:

  • Nečakaná a prekvapivá
  • Závažne a dramaticky prežívaná
  • Prechodne nemá riešenie
  • Je konfliktného charakteru
  • Je prežívaná izolovane – teda bez možnosti akéhokoľvek zdieľania s blízkym človekom

V tomto bode si dovolím dodať, že závažnosť zdravotného problému je priamo úmerná závažnosti prežitého konfliktu.

GNM je jediný vedecký a biologický systém, ktorý vysvetľuje vznik a vývoj ochorení na troch nezávislých úrovniach zároveň: duša, mozog a orgán.

A teraz si vymenujme 5 prírodných biologických zákonov, ktoré GNM vysvetľuje:

  1. Železný zákon všetkých ochorení znie: duševný konflikt je spúšťacím impulzom každého ochorenia (okrem mechanických poškodení, parazitárnych ochorení a otráv všetkého druhu).
  2. Každá choroba je zmysluplný charakteristický biologický program. Chorobné prejavy sa delia na aktívnu fázu (kedy je vnútorný konflikt aktívny) a liečebnú fázu (po vyriešení vnútorného konfliktu). V strede liečebnej fázy prichádza nevyhnutne tzv. epileptoidná kríza, v ktorej nastáva návrat symptómov choroby na krátku dobu, po nej nastáva definitívne vyliečenie.
  3. Ontogenetický systém prepojenosti chorôb podľa zárodočných plátov.
  4. Ontogenetický systém pôsobenia mikróbov ako pomocníkov organizmu v liečebnej fáze ochorenia.
  5. Tzv. ochorenie je vývojovou súčasťou prírody ako reakcia na emočný konflikt v záujme prežitia jedinca a ľudského rodu. Ochorenie má vždy bio-logický zmysel pre človeka. Ochorenie je posolstvo, ktoré nás mobilizuje k „prežitiu“ nášho emocionálneho konfliktu a poskytuje „čas“ k jeho riešeniu. Je teda podmienené múdrosťou ľudského organizmu a nie – ako nás učí akademická medicína – chybou v mechanike, ktorú je potrebné invazívnymi prostriedkami „opravovať“. To samozrejme neznamená nepotrebnosť lekárskych zákrokov, avšak v tomto prípade by ich aplikácia už vychádzala z radikálne odlišnej paradigmy.

Preveďme však teraz spolu túto teóriu do praxe na nasledovnom konkrétnom prípade:

Predstavme si päť odlišných ľudí, ktorí jedného rána prídu do práce a zistia, že ich práve prepustili. Každá z týchto piatich osôb prijme túto situáciu úplne inak. Čo sa stane?

Pán A vidí svoju rolu vo firme predovšetkým ako možnosť zaistiť si živobytie, dáva mu „každodenný chlieb“. Stratu zamestnania vníma akútne dramaticky, pretože jeho „každodenný chlieb“ je teraz ohrozený. Cíti sa izolovane, pretože je sám a nemá sa s kým podeliť o svoje starosti. Je to neočakávané, pretože s touto situáciou nepočítal. Utrpel biologický konflikt tzv. „vyhladovania“ resp. konflikt sústa. Pánovi A začne nadmerne pracovať pečeň s následným rastom buniek, t.j. tumorom pečene, ak konflikt potrvá dlhšie. Keď si nájde nový zdroj príjmov, jeho tumor sa automaticky opäť odbúra. Hyperfunkcia a tumor pečene mu v úvodzovkách pomáhajú z mála potravy získať viac živín.

Pán B má vo firme vyššie postavenie a vidí túto funkciu ako svoju osobnú oblasť uplatnenia. On je tu šéf, on vydáva príkazy. Biologický pohľad je – je to jeho teritórium. Strata zamestnania je pre neho akútne dramatická, pretože jeho oblasť uplatnenia, v ktorej mal isté postavenie, je náhle preč. Bez tejto firmy je „nikým“. Okrem toho je táto situácia izolujúca, pretože nikto, kto nie je v rovnakej situácii, tomu z jeho pohľadu nemôže rozumieť. Strata zamestnania bola nečakaná. Utrpí biologický „konflikt straty teritória“. Vencové cievy pána B sa rozšíria a môže sa stať, že ho pichá pri srdci. To umožňuje lepšie zásobovanie srdca kyslíkom, aby mal viac sily na vydobytie si svojho teritória naspäť. Keď konflikt vyrieši, v epileptoidnej kríze môže nastať aj srdcový infarkt.

Pán C sa vždy vnímal ako dôležitá súčasť firmy. Kým sa firme darilo, bol hrdý. Keď sa firme nedarilo, jeho sebahodnotenie trpelo. Náhly krach firmy bol pre neho ťažkou prehrou, prinajmenšom nikto nepovažoval za potrebné informovať ho o tom. Utrpí pokles vlastnej hodnoty a myslí si: „som nanič“. Pán C bude mať úbytok tkaniva chrbtice. Keď svoj konflikt vyrieši, stavce alebo medzistavcové platničky sa opäť obnovia a chrbát bude istý čas na tomto mieste bolieť.

Pán D vníma svoju rolu vo firme ako možnosť zvýšiť svoj osobný luxus. Svoje živobytie má zabezpečené aj inými pracovnými aktivitami. Ako svoje teritórium nevníma pracovisko, ale v prvom rade svoj domov. Krach firmy preto nie je pre neho akútne dramatický. Je síce izolujúci a nečakaný, avšak keďže chýba dramatickosť, neutrpí žiaden konflikt. U pána D nevznikne žiaden zdravotný problém.

Pán E je vlastne normálnym prípadom: Utrpí hneď 3 konflikty naraz, pretože pre neho sú dramatické všetky oblasti. Dostane symptómy pána A, B aj C.

Na tomto príklade vidíme, že viaceré osoby môžu tú istú situáciu vnímať celkom inak. Môžu utrpieť rozdielne konflikty alebo nemusia utrpieť žiaden konflikt. Toto bolo prirodzene iba niekoľko možností, ako možno situáciu vnímať – vyhladovanie, strata teritória a strata vlastnej hodnoty. Existuje však nekonečne veľa možností ako si rôzne typy ľudí môžu situáciu interpretovať. Naše vnímanie konfliktných stresových faktorov je individuálne.

Každý konflikt je však sprevádzaný uvoľnením adrenalínu, čo je výsledkom hyperfunkcie nadobličiek. Každý  z vás vie, že keď sa dostane do nejakej stresovej situácie – do nejakého konfliktu – tep srdca sa zvýši. Tieto automatické biologické funkcie nám umožňujú v prípade potreby utiecť pred nebezpečím. V minulosti pred gepardom alebo medveďom, dnes pred agresívnym partnerom alebo šéfom. Všetci poznáme stav, kedy v extrémnej situácii v sebe náhle objavíme netušené sily. Keď potrebujeme utiecť, vďaka tzv. pudu sebazáchovy, sa naše pľúcne alveoly nepozorovane uvedú do sympatikotónie, vďaka čomu bude ich funkčnosť oveľa vyššia a umožnia tak vyššiu priepustnosť kyslíka. Naše dýchanie bude tým pádom oveľa lepšie a dokážeme bežať oveľa dlhšie bez toho, aby sme sa zadýchali. Vďaka tomu sa zachránime a ďalšie minúty sa budeme vydýchavať a pľúca sa budú regenerovať. V tejto druhej fáze bude prevládať parasympatikum, budeme sa teda nachádzať vo fáze uvoľnenia.

GNM nám ponúka komplexne prepracovaný systém, ktorý samozrejme nie je možné plne pochopiť hneď v prvom videu či článku. Preto vám odporúčam pozrieť si aj naše ďalšie videá alebo prečítať články či ebook zdarma.

 

autor: Karina Kurtová

MUDr. Ludmila Eleková: Ako sa zbaviť liekov

Konvenční medicína stojí na předepisování léků a jejich dlouhodobém užívání. Z praxe se téměř úplně vytratily jiné možnosti léčby, zejména úprava stravy, cvičení, zvládání stresu aj. Výrazný vliv farmaceutického průmyslu, celkové provozní nastavení zdravotnictví, ale i očekávání pacientů, to vše vedlo k tomu, že málokterému pacientovi se podaří odejít z ordinace lékaře bez předpisu nějakého léku.

Tento článek nebudu psát pro ty, kterým tento stav vyhovuje. Budu ho psát pro ty, kteří by raději léky nebrali, ale už nějaké berou a nevědí co s tím. Těm, kterým lékaři řekli, že jejich nemoc je nevyléčitelná a léky budou muset brát doživotně.

Léků se často lze zbavit, ale jen za určitých podmínek. Musí se ovlivnit nemoc, na kterou se léky berou, musí se postupovat rozumně, s porozuměním biochemických procesů v pozadí nemoci. Některé léky ale vysadit nelze nebo velmi obtížně. Na tomto místě jednoznačně uvádím, že následující text není návod pro každého, aby vysadil své léky. Kdokoli by tak učinil, činí na vlastní odpovědnost a riziko. Máte-li úmysl léky vysadit, měli byste to ideálně učinit ve spolupráci a za dohledu vašeho lékaře.

 

Druhy léků

Léky lze rozdělit do několika skupin podle toho, co v těle mají dělat.

Léky substituční nahrazují substanci, kterou organismus nemocného neumí dostatečně produkovat nebo dochází k velkým ztrátám, které je nutno kompenzovat. Do této skupiny patří substituce životně důležitých hormonů v případě nedostatečné funkce žlázy (inzulín u diabetika 1. typu, hormony štítné žlázy, kortizol při nedostatečnosti nadledvin, hypofyzární hormony při poškození hypofýzy, pohlavní hormony, některé enzymy apod.) nebo dodávání např. železa při jeho ztrátách.

Pak máme léky potlačující symptomy, které jsou hlavním arzenálem konvenční medicíny. Jsou to všechny léky, které se označují „anti-“. Jejich úkolem je tlumit nebo blokovat nějakou biochemickou reakci, zabránit tělu něco provádět. Například léky snižující produkci tělu vlastních látek (cholesterol, kyselina močová, imunitní působky), léky ovlivňující funkce na buněčné membráně (blokují receptory, vytěsňují z nich originální molekulu, zasahují do přenosu neurotransmiterů apod.).

 

Jak léky působí

Obecně řečeno, konvenční léky buď blokují nějakou metabolickou nebo imunitní funkci, blokují nějaké receptory, ovlivňují funkce buněčné membrány, nebo nahrazují látky, které tělo nemocného neumí vyrobit. Podstatné je, že téměř nikdy neřeší příčinu nemoci. Jejich dlouhodobé užívání mění homeostázu, tělo na podávání léků reaguje přizpůsobením svých funkcí, aby se dostalo do nového rovnovážného stavu. Tělo léky nechce, vše co dělá (včetně „příznaků“) je jen snaha udržet se v rovnovážném stavu, vyrovnávat vlivy z vnějšku. Při delším užívání léků se vytvoří nová rovnováha.

Laici a bohužel i lékaři zapomínají, že tělo nedělá nic náhodou, ani omylem. Všechny funkce, i když jsou v daný okamžik dysfunkční, patologické, jen reagují na vnější vlivy. Tělo se prostě jen snaží přizpůsobit, najít optimální rovnovážný stav, optimální fungování za daných podmínek. Jenže tohle se v konvenční medicíně zcela ignoruje a jen se potlačují funkce, které jsou mimo normu.

Z tohoto faktu vyplývá první základní pravidlo, které platí až na malé výjimky: náhlé vysazení léků vede k narušení rovnováhy a přestřelení na druhou stranu. Anglicky se tomu říká „rebound fenomen“. Představte si kyvadlo, které držíte na jedné straně a pak pustíte: přestřelí na druhou stranu. Biologická funkce, která byla lékem potlačovaná, náhle potlačovaná není a protože nebyl odstraněn důvod, proč ji organismus prováděl právě v té intenzitě, která vedla k předpisu léku, bez brždění lékem má volnost a dojde ke zhoršení původních příznaků. Zhoršení lze zabránit pomalým vysazováním, ale stále zde máme původní nemoc. Původní příčinu, která vedla k příznakům a která nezmizela.

Druhým pravidlem pro vysazení léků je vyléčit původní nemoc, aby se normalizovaly tělesné funkce a nevrátily se příznaky. Některé příznaky jsou hodně nepříjemné, někdy i nebezpečné a není rozumné prostě vysadit léky a neudělat nic jiného. Bohužel vliv alternativních metod léčení vede některé nemocné k názoru, že všechny léky jsou špatné, všechno je „chemie“ a oni pak léky svévolně vysadí, aniž tuší, co dělají. Někdy vylejí s vaničkou i dítě a ublíží si.

 

Rebound fenomén

Jedním z mechanismu rebound fenoménu je změna citlivosti a četnosti buněčných receptorů, na které se lék váže. Náhlé vysazení s rovnováhou velmi zamává. Ukažme si to na příkladu nervové synapse v mozku. Vysílající neuron vypustí do synaptické štěrbiny např. serotonin, který se naváže na receptor v membráně přijímajícího neuronu. Výsledkem je vzruch v přijímacím neuronu, který vnímáme jako klid, pohodu a spokojenost. Jestliže někdo začne užívat antidepresiva, která dnes fungují převážně jako blokátory zpětného vychytávání serotoninu (tj. molekuly serotoninu zůstávají v štěrbině déle a ve větším množství), zvýší se počet molekul ve štěrbině a jejich nabídka receptorům na membráně přijímajícího neuronu).

Jenže deprese není prostý nedostatek serotoninu v synaptické štěrbině. 90% se ho tvoří ve střevním nervovém systému. Možná je jeho nedostatek důsledkem deprese, ne příčinou. Užívání antidepresiv vede ke snížení počtu a citlivosti receptorů na přijímajícím neuronu, který tím kompenzuje zvýšenou nabídku, protože ta „snížená“ hladina má nějakou příčinu a důvod! Podobně dochází ke snížení citlivosti inzulínových receptorů při nadbytečné nabídce glukózy, kterou buňky nechtějí přijmout, a k rozvoji inzulínové resistence. Tento mechanismus působí všude, kde lék naruší rovnováhu mezi signální molekulou a membránou. Naše tělo nedělá nic zbytečně. To, co vnímáme jako nemoc a její příznaky, je jen snaha o nastolení nové homeostázy, když ta stará není udržitelná.

Co se stane, když někdo náhle vysadí antidepresiva nebo jiné léky, které vedou k resistenci receptorů? Objeví se původní příznaky, náhle a prudce. Neznamená to, že ten lék byl potřebný nebo že by dokonce něco „léčil“, ale že při resistenci receptorů snížené množství signálních molekul nestačí na zabezpečení normální funkce. Proto je u mnoha léků nutné vysadit postupně, během dnů, týdnů, někdy až měsíců, aby vaše tělo mělo čas nastolit původní zdravou rovnováhu mezi receptory a molekulami.

 

Vysazení kompenzačních léků

Tady musí být jasno: často to není možné. Když je orgán zničen, fyzicky odebrán nebo funkčně nedostačuje, pak nemocný musí brát kompenzační léky do konce života. Platí to bez výjimky pro všechny žlázy s vnitřní sekrecí. Také pro vitamín B12 u perniciózní anémie.

Jestliže někdo užívá tyto léky (nejčastěji jde o hormony štítné žlázy a inzulín), pak existuje možnost jejich vysazení POUZE za předpokladu, že nemoc netrvá moc dlouho, žláza nebyla zničená a je schopná se obnovit a bude zastaven proces její destrukce (autoimunitní zánět). Až po zastavení destrukce je možné začít snižovat dávky a sledovat, kam se dostanete.

Musíte ale postupovat opatrně, funkci žlázy podpořit např. bylinami, homeopatiky, stopovými prvky apod., aby se zvýšila šance na její obnovu. V každém případě, jestliže byl příčinou nedostatečné funkce štítné žlázy autoimunitní zánět, je vždy lepší pouze nahrazovat funkci žlázy po zvládnutí zánětu, než ho nechat v těle řádit dál. Je-li žláza zničená nebo dokonce odstraněná, pak nemocný musí užívat substituční léčbu do konce života. Jiná možnost v takovém případě není.

 

Vysazení „anti-“ léků

Než o tom budete uvažovat, je třeba se zamyslet nad důležitými otázkami. Proč byl lék vůbec nasazen? Na jakou nemoc nebo potíž? Bylo to vůbec nemoc? Nebylo to náhodou jen něco přirozeného, způsobeného životním stylem? Trvá to ještě? Divili byste se, kolik léků lidé berou ze setrvačnosti, protože jim je kdysi kdosi předepsal, přestože důvod k předepsání dávno pominul.

Např. antidepresiva předepsaná na psychické problémy v rámci složité životní situace, která je ale dávno minulostí. Léky na různé civilizační nemoci (zažívací potíže, vysoký cholesterol, tlak apod.), které by se měly řešit úpravou životosprávy. Hormony, aniž by bylo vůbec zjištěno, jestli chybí. Analgetika bez řešení příčiny bolesti. A tak dále…

Lékaři (až na výjimky) s pacientem neřeší jeho životosprávu a další možné faktory, přispívající nebo přímo způsobující jeho nemoc. Rovnou píšou léky. Pálí vás žáha? Dostanete léky na snížení produkce kyseliny solné v žaludku, přestože nikdo nezměří, kolik jí váš žaludek vůbec produkuje! Velmi často je pálení žáhy způsobeno nedostatkem kyseliny, ne přebytkem. Narušení produkce kyseliny solné spustí kaskádu dalších zažívacích problémů, například SIBO (small intestine bacterial overgrowth, přerůstání bakterií v tenkém střevě), které se pak léčí dalšími léky, přidají se léky na bolesti břicha, poruchy stolice… a během celé té doby se pacienta nikdo nezeptá, co jí. Totéž platí pro cukrovku, nadváhu, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak a jiné civilizační neduhy. Žádné léky je neléčí! Žádné léky neprodlouží kvalitní život, často naopak.

Nemocný, který se rozhodně vysadit alopatické léky, by rozhodně měl vědět, co dělá. Měl by vědět, co jeho léky ovlivňují, jaké biologické funkce, jestli může dojít k rebound fenoménu, měl by vědět, jak bude monitorovat změnu v průběhu své nemoci, měl by vědět, jak rychle si může dovolit léky vysadit. Vždy je lepší postupovat pozvolna, sledovat, jak tělo reaguje. Je-li vaše nemoc měřitelná, např. krevní tlak, laboratorní nálezy, můžete monitorovat pokrok. Když ale není měření možné, musíte se spolehnout na svůj subjektivní pocit a tělesné funkce. V každém případě byste měli mít představu o tom, jak lék účinkuje, co ovlivňuje a co můžete očekávat. Podpořte své tělo při detoxikaci od léků, kvalitně ho živte, celkově zdravě žijte. Současně pracujte na skutečném vyléčení své nemoci.

Jestliže užíváte léky a vlastně nevíte proč, nemáte původní příznaky, pak nic nebrání jejich opatrnému vysazení. Příkladem může být reaktivní deprese, když už důvody a projevy pominuly. Nebo vymizení zažívacích potíží po úpravě stravy. Výrazné zlepšení až vymizení alergických projevů v nové sezóně. Divili byste se, jak často mi pacienti neumějí říci, proč lék vlastně užívají. Prostě jim ho někdo kdysi předepsal, prý napořád…

Přestože konvenční léky nic neléčí, mají své účinky a mění fungování organismu. Tento článek budiž hlavně podnětem k přemýšlení a prohlídce lékárničky.

 

Statiny

Léky na cholesterol (statiny) jsou jedny z nejčastěji předepisovaných léků. Jsou předepisovány preventivně i mladým lidem a dle stávajících názorů se mají užívat doživotně. Jsou automaticky předepisovány diabetikům a pacientům s ischemickou chorobu srdeční i přesto, že hladinu cholesterolu vždy měli v normě.

Mnoho lékařů je předepisuje automaticky podle výsledku vyšetření krve: hodnoty jsou třeba jen lehce nad horní hranici normy a lékař bez dalšího přemýšlení předepíše statiny, aniž vyhodnotí životní styl pacienta a reálné riziko. Popsané postupy jsou běžné a „lege artis“, ale jsou skutečně ku prospěchu pacientů? Odpovídají vědě? Je opravdu vhodné, aby lidé užívali statiny?

Proč lidé vůbec užívají léky za účelem prevence nemoci, když každý lék má i vedlejší účinky? Logicky z jediného důvodu: předpokládají, že se vyhnou riziku většímu, než jsou vedlejší účinky a tak si zvýší šanci na zdraví a delší život. Statiny snižují riziko srdečního infarktu. Lékaři je předepisují a lidé je užívají s vírou, že snížení rizika infarktu CELKOVĚ zvýší šanci na přežití a dožití se vyššího věku. Nepřemýšlejí nad tím, jestli život naopak nezkrátí nežádoucí účinky statinů. Je logické, že když dělám něco jako prevenci, chci snížit nějaké riziko, ale nechci ho vyměnit za jiné, které moje šance na zdraví a dlouhý život podkopají.

Protože o statinech píšu v článku o tom, jak se zbavit léků, asi tušíte, že statiny život neprodlouží. Neměl by je brát prakticky nikdo, protože jsou zbytečné a škodlivé. Překvapeni? Nedivím se.

 

Iluzorní víra v lékaře

Věříte svým lékařům, že mají v malíčku poslední vědecké poznatky, že vědí, co dělají a chtějí vaše dobro (čtěte: zdraví a dlouhý život). Ale lékařská praxe má za vědou zpoždění asi 20 let. Celou jednu generaci trvá, než se nový poznatek dostane z vědeckých laboratoří k doktorovi Novákovi v Dlouhé Lhotě. Platí to zejména v případě, že Dr. Novák neovládá žádný světový jazyk (což bohužel platí pro většinu lékařů středního a vyššího věku), nemá ve zvyku hledat si sám od sebe informace na internetu a průběžné vzdělávání si doplňuje jen na kurzech akreditovaných ČLK (což také platí pro většinu lékařů). Lékař je tak odkázán na to, co se mu přefiltruje na kurzech, které bývají ovlivněny farmaceutickým průmyslem. I kdyby farmaceutické firmy neměly prsty v obsahu kurzů, doktoři neradi přiznávají, že se mýlili, zejména v něčem tak profláknutém, jako je cholesterol v roli zabijáka.

V případě statinů je změna brzděna i skutečností, že statiny jsou miliardový byznys. Výrobcům nepřekáží, že za ta dlouhá desetiletí boje proti cholesterolu nebylo prokázáno, že by zvýšená hladina cholesterolu v krvi způsobovala ucpávání cév a snížení jeho hladiny prodloužilo život. Když budete mít v něčem miliardy, postaráte se, aby se udržel názor, který podporuje prodej. Nerada beru lidem iluze, ale domnívat se, že váš lékař drží krok s vědou a že vás chce zdravé, je iluze velmi nebezpečná. Kdo nevěří, nechť si přečte knihu „Smrtiace lieky a organizovaný zločin“ od Petera C. Gøtzscheho. Podrobně mapuje, jak farmaceutické firmy ovlivňují všechny oblasti zdravotnictví, včetně pacientských organizací.

 

Rizika statinů

Takže co s těmi statiny? Patří mezi léky, které bych nevzala do úst a nedopustila, aby je bral kdokoli z mých blízkých. Důvod je jednoduchý: rizika vysoce překračují prospěch. Neprodlužují život, naopak. Jejich nežádoucí účinky jsou děsivé a vážné. Narušují opravu DNA, oslabují imunitu, zvyšují riziko infekcí, rakoviny, deprese, demence, cukrovky, ledvinového selhání, srdečního selhání, narušují tvorbu hormonů, poškozují svaly a nervy, způsobují dokonce tzv. globální transitorní amnézii (GTA), kdy se vám doslova vymažou roky života.

Dr. Duane Graveline, bývalý astronaut a lékař, to zažil dvakrát, pokaždé již během prvních týdnů užívání statinů. Popisuje to ve svých knihách (jedna z nich má výmluvný název „Lipitor — zloděj paměti“) a jeho osobní devastující zkušenost se statiny ho motivuje psát, zkoumat, upozorňovat a sbírat případy. V jedné epizodě amnézie se mu vymazalo vše od puberty. Nevěděl, že vystudoval medicínu, že je astronaut, že je ženatý… Naštěstí to po pár hodinách přešlo a paměť se mu vrátila. Je děsivé pomyšlení, že např. pilot letadla, kterým letíte, užívá statiny a postihne ho GTA…

Každý, kdo je užívá, by měl také vědět, že on sám osobně — i kdyby měl štěstí a neměl vedlejší účinky — nemusí mít ze statinů vůbec žádný prospěch. Účinnost léků měří tzv. NNT (number needed to treat), které uvádí, kolik lidí musí být léčeno, aby jeden z nich měl z léku užitek. Užívání léku totiž neznamená, že pro vás něco skutečně udělá! Ani u analgetik není NNT rovno 1. NNT statinů je 80!!! To znamená, že je cca 80 lidí musí užívat několik let, aby se zabránilo jedinému infarktu! Zbývajících 79 uživatelů z nich nemá žádný užitek, protože by žádný infarkt stejně nedostali, ale riskují nežádoucí účinky. Řekl vám tohle váš lékař? Obtěžoval se vyhodnotit, jaké může být vaše osobní riziko infarktu?

 

O cholesterolu

Statiny vám byly nejspíše předepsány, protože máte vyšší cholesterol, obvykle bez ohledu na to, jaký je poměr HDL a LDL a jaká je hladina triglyceridů. Brát ohled jen na celkovou hladinu cholesterolu je postup zastaralý desítky let, přesto ho lékaři stále používají. Ale i hodnocení celkového LDL je zastaralé. LDL není „zlý“. Proboha, vždyť ho vyrábějí naše játra z dobrého důvodu, rozhodně nám nechtějí ucpat cévy! LDL je transportní molekula pro transport v tucích rozpustných látek v krvi. Nepřenáší jen cholesterol, ale i triglyceridy (vzniklé mj. z glukózy a fruktózy), vitamíny rozpustné v tucích, cholin, lecithin apod.

LDL sám o sobě není rizikový. Problematickým se stane, jen když se poškodí: oxiduje nebo glykuje. Oxidaci způsobují zejména polynenasycené a trans-mastné kyseliny, tedy obyčejné rafinované rostlinné oleje (průhledná láhev se slunečnicí nebo řepkou na obale, žlutavý obsah bez chuti a zápachu, cena lidová), dále margaríny a vše s nimi připravené, všechny trvanlivé výrobky, jídla připravená v rychlém občerstvení a restauracích, školních a závodních jídelnách, nemocnicích…). Glykaci způsobuje nadbytek glukózy a fruktózy v krvi. Stačí jedno „normální“ jídlo s běžnou dávkou sacharidů.

LDL částice mají různé velikosti. Rizikové aterogenní jsou pouze malé, husté částice. Počet aterogenních LDL částic se zvyšuje při vysokém příjmu glukózy a metabolickém syndromu. Jejich počet paradoxně zvyšují i statiny! Nasycené tuky, žloutek, olivový a kokosový olej naopak zvyšují poměr velkých lehkých LDL částic, které jsou neškodné. Existují testy, jak určit množství LDL částic, ale běžně se nedělají. Vzpomeňte si: 20 let zpoždění…

 

Metabolický syndrom

Mnoho lidí užívá statiny současně s jinými léky na metabolický syndrom (MS). Metabolický syndrom má pět znaků: obezitu břišního typu (muži více než 94 cm v pase, ženy více než 80 cm), vysoký krevní tlak, zvýšenou glykemii/diabetes, nízké HDL a zvýšené triglyceridy (tri-acyl-glyceroly = TAG).

Teď se soustřeďte: lékaři předepisují statiny na snížení LDL cholesterolu u lidí s metabolickým syndromem, přestože zvýšená hladina LDL NENÍ symptomem metabolického syndromu. Lidé s MS mají sníženou hladinu HDL a vysoké triglyceridy, ale ani jedno z toho statiny neovlivní! Máme zde pěknou díru v logice: metabolický syndrom je prokázaný rizikový faktor ischemické choroby srdeční, jeho kritériem není zvýšení LDL, přesto se „léčí“ léky na snížení LDL, ale neovlivňuje se skutečná příčina snížení HDL a zvýšení triglyceridů. Podle toho vypadají výsledky této „léčby“.

Pacient, který má všechny příznaky metabolického syndromu, dostane léky na vysoký tlak, cukrovku a statiny. Lidé tuto kombinaci léků poctivě užívají ve víře, že jsou „léčeni“. Opakuji: proč užívat léky na civilizační nemoci? Přece proto, že věříme, že sníží riziko předčasného úmrtí, které tyto nemoci přinášejí! Ale ani jeden z vyjmenovaných typů léků to nedokáže!

 

Vědecké studie

Věda je neúprosná: všechny pořádné studie, které se snažily prokázat, že snížení cholesterolu sníží celkovou úmrtnost a prodlouží život, selhaly. Jednou z těch známějších je studie ACCORD. Sledovala pacienty s metabolickým syndromem, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Kontrolní skupina byla běžně léčena, aniž se snažili dosáhnout ideálních hodnot krevního tlaku, glykemie a cholesterolu. Intervenovaná skupina byla léčena „agresivně“, lékaři se snažili léky dávkovat tak, aby pacienti měli ideální hodnoty krevního tlaku, cukru i cholesterolu. Výsledek? Studie musela být předčasně ukončena, protože pacienti v intervenované skupině víc umírali. Ani jeden z používaných léků totiž neovlivní příčinu metabolického syndromu, kterou je prostě a jednoduše chronický nadměrný přísun sacharidů a z toho vzniklá inzulínová resistence se všemi důsledky.

Různé studie (včetně známé Framinghamské studie) naopak zjistily, že lidé s vyšší hladinou cholesterolu žijí déle, méně umírají na rakovinu, infekce, méně trpí demencí a depresí. Ženy s hladinou cholesterolu kolem 6 mmol/l žijí nejdéle, souvislost mezi rizikem infarktu a cholesterolem u žen nebylo nikdy prokázáno, dokonce ani výrobci statinů je nedoporučují ženám nad 70 let.

Boj proti cholesterolu byl pomýlený od začátku a během let pozabíjel víc lidí než cholesterol. Naše babičky měly jen sádlo a máslo, neznaly rafinované rostlinné oleje, nedržely diety, a přesto se na infarkty umíralo vzácně — v době kdy lidé běžně snídali vejce na slanině a vše smažili na sádle. Epidemie cévních nemocí přišla až se zavedením rafinovaných rostlinných olejů a margarínů do lidské stravy.

 

Vysazení statinů

Jestliže jste dospěli k názoru, že statiny užívat nechcete, můžete je samozřejmě vysadit na vlastní odpovědnost — stejně jako jste je na vlastní odpovědnost užívali. Dávky je třeba snižovat po 1–2 týdnech až na nejnižší, pak vysadit. Ihned, tj. dnes, začněte užívat koenzym Q10 v dávce 200–300 mg denně (CoQ10 rozhodně užívejte i v případě, že statiny chcete brát dál!).

Cholesterol vám půjde nahoru, možná docela dost, ale nepanikařte. Nezajímá vás jeho celková hladina, ale poměr LDL ku HDL. Když ta dva čísla vydělíte, výsledek by měl být nižší než 3. Jestliže tomu tak je a máte normální hladinu triglyceridů, buďte v klidu. Skutečnými rizikovými faktory je zvýšená hladina glukózy na lačno (cokoli nad 4,9), zvýšený HbA1 (nad 40), zvýšené CRP nad 1, zvýšené triglyceridy nad 1,7, zvýšený homocystein nad 10. Také kouření, nedostatek pohybu, spánku, sociální izolace, stres, konzumace rafinovaných rostlinných olejů a margarínů, pšenice (Čínská studie ve skutečnosti našla výraznou pozitivní korelaci mezi ICHS a pšenicí a rostlinnými oleji, nikoli živočišnými potravinami).

Koenzym Q10 berte dlouho i po vysazení statinů. Musíte doplnit jeho zásoby a pomoci tělu napravit škody. Jezte spoustu zeleniny jako hlavní přílohu. Jezte pouze přirozené tuky (tj. které vyrobila příroda, ne člověk), jezte vejce, ryby, maso z volne se pasoucích zvířat, ořechy, semena. Výrazně omezte nebo nejezte nic z běžné mouky, velmi omezte jiné obilniny, brambory a rýži, cukr, ale i umělá sladidla, uzeniny a jiné moderní (p)otraviny.

Taky se začněte hýbat! Pro totální gaučové povaleče: začněte chodit, běžte na svižnou procházku, to je váš aerobik. Více sportovně zdatní přidají sprinty a HIIT. Naopak hodně sportující s vysokým cholesterolem by měli ubrat. Stres z nadměrného cvičení zvyšuje cholesterol v důsledku zánětu.

Jestliže již máte nežádoucí účinky statinů (svaly, nervový systém, imunita…), budete potřebovat intenzivnější protokol. Užívejte antioxidanty, zinek, karnitin, kyselinou alfalipoovou, B komplex, magnésium, kyselinu listovou, fosfolipidy, cholin, prekurzory glutathionu (N-acetyl-cystein). Mechanismus nežádoucích účinků statinů je poškození buněčných membrán a jejich lipidových raftů, ve kterých jsou receptory, poškození mitochondrií (včetně jejich DNA) oxidativním stresem a poškození DNA buněk. Napravit to dá práci, ne vždy se to podaří, ale kdo nechce zbytečně trpět, musí udělat, co se dá.

Jedinou skupinou pacientů, kteří by mohli mít prospěch ze statinů, jsou lidé s familiární hyperlipidemií, kteří neumí cholesterol vychytávat z krve (genetická porucha receptorů). Pro ně by pečlivě regulovaná tvorba LDL cholesterolu mohla mít prospěch, ale musí užívat koenzym Q10 a další suplementy na omezení nežádoucích účinků statinů.

 

Léky na metabolický syndrom (MS)

Kromě zvýšení triglyceridů a snížení HDL cholesterolu jsou dalšími příznaky metabolického syndromu zvýšená hladina krevního cukru nebo již cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak, obezita typu jablko a zvýšená hladina kyseliny močové.

Jak jsem již opakovaně v minulých článcích zmínila, metabolický syndrom včetně jeho důsledků fakticky není „nemoc“. Je to prostě a jednoduše nevyhnutelný důsledek přetěžování metabolismu dlouhodobou nadměrnou konzumací sacharidů (včetně údajně „zdravých“ celozrnných obilovin a ovoce) a nedostatku pohybu. Je třeba se přestat klamat: máte-li nejméně jeden z příznaků MS, jíte bezpochyby víc sacharidů, — ať už „zdravých“ či „nezdravých“, rychlých či pomalých, — než vaše tělo toleruje. Prostě a jednoduše víc, bez ohledu na to, kolik a z jakých zdrojů jsou.

Metabolický syndrom nepotřebuje „léčit“ chemickými léky, protože jeho příčinou i léčbou je výhradně výživa. Právě u MS se v plné nahotě ukazuje závislost konvenční medicíny na lécích a její neschopnost účinně upravit životní styl pacientů. Jestliže užíváte léky na symptomy MS (tj. cukrovku, vysoký tlak, kyselinu močovou a cholesterol), pak vězte, že ve skutečnosti nejste vůbec léčeni. Není léčena příčina vašich příznaků MS, jsou jen potlačovány.

 

Léky na cukrovku

Léky na cukrovku se zaměřují na snížení hladiny cukru, ale neřeší příčinu jejího zvýšení: příliš konzumované glukózy a inzulínovou resistenci. Uvažujme logicky: VŠECHNA glukóza ze stravy (obilniny, luštěniny, ovoce, zelenina, brambory, přidaný cukr, limonády, sladkosti apod.) která se dostane do těla, se musí nějak zpracovat. Nevypaří se ani jinak kouzelně nezmizí. Jakmile ve vás jednou je, vaše tělo se s ní musí vypořádat. Bude se snažit dostat ji rychle z oběhu, protože její i jen mírně zvýšená hladina poškozuje cévy i jiné tkáně. Po konzumaci glukózy se vyplaví inzulín, který nacpe glukózu do všech buněk ochotných ji přijmout. V nich pak slouží jako zdroj energie a její přebytek se uloží jako tuk. To znamená, že při pravidelné konzumaci glukózy (zejména „rychlých“ sacharidů, což jsou hlavně potraviny obsahující zpracovaný škrob, tj. mouku) ji spalujeme i při činnostech, při kterých bychom měli spalovat tuk, tj. činnostech aerobních. Kdo se nakrmen pustí do aerobního cvičení za účelem spálit část svých tukových zásob a tak zhubnout, spaluje glukózu a na vlastní tuk ani nesáhne. Mohl klidně zůstat na gauči. Spalování glukózy je také hlavním zdrojem oxidativního stresu, volných radikálů a stárnutí. Sportování poháněné glukózou tento proces zrychlují, cukrovka taky.

Dalším problémem je, že játra a tuková tkáň mění nadbytečnou (tj. okamžitě nespálenou) glukózu na tuk. Ze sacharidů se tloustne, ví to každý chovatel dobytka. Když se budeme chovat jako ten dobytek, cpát se sacharidy a moc se nehýbat, vykrmíme se stejně jako on. Když se do těla sacharidy cpou dlouho a příliš (čtěte: běžný člověk konzumující „normální“ stravu, ale i makrobiotici, vegetariáni a vegani), buňky je už nechtějí a stanou se rezistentními na inzulín, neodpovídají na něj. Glukóza zůstane v krvi, slinivka vyrobí víc inzulínu, ten do buněk natlačí trochu víc glukózy, buňky se stanou o trochu víc rezistentními a začarovaný kruh se roztáčí. Člověk s MS tloustne, má stále hlad a časem „dostane“ cukrovku. Jenže cukrovku nikdo „nedostane“, cukrovku si každý hezky vyrobí sám. Chcete vidět osobu odpovědnou za vaši cukrovku? Koukněte se do zrcadla! MS a cukrovka je prostě a jednoduše nemocí z nadbytku sacharidů. Tečka. Logické řešení je snížit přísun sacharidů tak, aby se tělo dostalo zpět do rovnováhy a obnovila se citlivost buněk na inzulín.

S léky na cukrovku máme velký problém, některé nutí slinivku vyprodukovat víc inzulínu, což dočasně sníží hladinu cukru v krvi, ale za jakou cenu? Glukóza se nacpe násilím do tukových buněk a pacient tloustne, navíc se slinivka časem vyčerpá. Je to jako bičovat unaveného koně. Jiné léky zvyšují citlivost buněk na inzulín, což má stejné důsledky. Již zkonzumovaná glukóza se nevypaří, musí se spálit, proměnit na tuk nebo při opravdu vysokých hodnotách (nad 12 mmol/l) se začne vylučovat močí. Nedávno jsem zaznamenala, že se zkouší nový typ léku na cukrovku, který snižuje hladinu glukózy právě podnícením jejího vylučování močí. Dovolím si předpovědět, kde to pohoří: diabetikům začnou selhávat ledviny. Všechny léky na cukrovku se zaměřují na snížení hladiny cukru. Neřeší příčinu, neřeší hladinu inzulínu.

 

Inzulín a antihypertenziva

Vrcholem absurdity je dávat diabetikovi 2. typu inzulín. To je jako přilévání oleje do ohně, jen se tím udržuje začarovaný kruh. Diabetik 2. typu má inzulínu na rozdávání, potřebuje jeho hladinu i produkci snížit, ne přidávat další! Potřebuje zvýšit citlivost svých buněk na inzulín, ne přiživovat inzulínovou resistenci. Dělá se to jen proto, že doktoři neumějí poradit skutečně efektivní dietu. Je ubohé, že naše moderní, údajně na důkazech založená medicína, se musí uchylovat k něčemu tak absurdnímu, co nemocným ani nezvýší kvalitu života, ani je neochrání před komplikacemi nemoci (ba právě naopak) a ani jim neprodlouží život.

Zvýšená hladina inzulínu při MS stojí i za zvýšením krevního tlaku. Při zvýšené hladině inzulínu ledviny zadržují sodík a vodu. Navíc mají nemocní zvýšenou hladinu kortisolu a dalších stresových hormonů, což také vede ke zvýšení tlaku. Léky na vysoký tlak (antihypertenziva) zasahují v různých biochemických reakcích, např. blokují adrenergní receptory, renin-angiotensinový systém, podporují vylučování vody a minerálů, blokují kalciové receptory v cévách apod. Podle svého hlavního účinku mají odpovídající vedlejší účinky, protože mají vliv i na jiné tkáně. Avšak léky na vysoký tlak skutečně prodlužují život. Než byly k dispozici, byla očekávaná délka života nemocného s těžkou hypertenzí zhruba půl roku. Vysoký tlak v kombinaci se zkornatěnými nepružnými cévami (zkaramelizovanými = glykovanými díky glukóze) může vést k mrtvici, infarktu, krvácení do jiných orgánů. Velmi zatěžuje srdce a vede k srdečnímu selhání, poškozuje také ledviny.

 

Kyselina močová

Zvýšení hladiny kyseliny močové (KM) je dalším symptomem MS. Dně se říkalo nemoc králů, trpěli jí zejména bohatí lidé, kteří si dopřávali hodně masa. Traduje se, že hladinu kyseliny močové zvyšuje právě konzumace masa, vnitřností a luštěnin, které jsou bohatým zdrojem purinů. Oficiálně doporučovaná dieta při dně je převážně ovolaktovegetariánská, navíc s omezením luštěnin a kakaa.

Ale je to trochu jinak. Průměrná hladina kyseliny močové v posledním století v rozvinutých zemích postupně stoupá, v posledních desetiletích dokonce rychleji, přestože se lidé řídí výživovými doporučeními omezujícími konzumaci masa. Ukazuje se, že hlavním faktorem zvyšující KM je fruktóza. Čím víc se jí konzumuje, tím vyšší KM. Hlavním zdrojem fruktózy jsou slazené limonády a jiné zpracované potraviny, agáve sirup, ovocné šťávy apod. Studie, porovnávající hladinu KM u lidí s různým způsobem stravování, zjistila, že nejvyšší hladiny KM mají vegani (konzumace luštěnin a ovoce, agáve sirupu, nejedí mléčné výrobky), pak konzumenti masa, nižší měli konzumenti ryb a mléčných produktů, které podporují vylučování KM. Hladina KM záleží také hodně na BMI (body mass index), vyšší ji zvyšuje a lidé s MS mívají nadváhu.

Zvýšení hladiny KM je způsobeno její zvýšenou tvorbou v organismu a/nebo snížením jejího vylučování ledvinami. Zvýšení produkce způsobuje vyšší příjem purinů a fruktózy. Fruktóza stimuluje produkci KM z aminokyselin. Vyšší příjem bílkovin zvyšuje vylučování KM, fruktóza naopak vylučování KM snižuje. Ketóza dočasně hladinu KM zvýší, protože ketony s KM soutěží o stejný transportní kanál v ledvinách, ale po dokončení ketoadaptace se vylučování KM vrátí k normálu. Je logické, že hladinu KM musí ovlivňovat stejné faktory jako ostatní projevy MS, tedy nadbytek sacharidů, v tomto případě fruktózy. Léky na KM sice omezí její produkci, ale neodstraní příčinu jejího zvýšení. Je-li tou příčinou fruktóza, může dále páchat škody (glykace, oxidativní stres). Fruktóza má dokonce vyšší glykační schopnosti než glukóza. Doporučovat diabetikům jako sladidlo fruktózu na základě toho, že nezvyšuje glykémii a nepotřebuje inzulín, je projevem zásadní neznalosti metabolismu.

 

Vysazení léků na metabolický syndrom

Takže máte metabolický syndrom: nadváhu, vyšší glykemii, vyšší KM, vyšší krevní tlak a cholesterol. Váš lékař vám předepisuje léky na cukrovku, tlak, kyselinu močovou a cholesterol, pravděpodobně držíte konvenční nízkotučnou redukční dietu. Poslušně polykáte léky, ale je to řešení? Máte-li pocit, že ne a rádi byste problém skutečně vyřešili, musíte začít na svém talíři.

Jíte příliš mnoho sacharidů, musíte ubrat. A to opravdu hodně. Úvodní fáze Atkinsonovy diety má jen 20 g sacharidů na den, zvyšuje se až po dosažení cíle. Kdo má za sebou desetiletí překrmování sacharidy a silnou inzulínovou resistenci, bude muset jít na dlouhou dobu, možná doživotně hodně nízko, zcela určitě pod 80-100 g sacharidů denně (mladší, větší a fyzicky aktivní člověk), pravděpodobně na 50 g a méně (starší, menší a neaktivní člověk, s již vypuklou cukrovkou nebo silnou inzulínovou resistencí). Podrobnosti viz mé minulé články na toto téma („Hořký sladký život“, „Vliv sacharidů na hormonální regulaci“, „Proč vzniká cukrovka?“, „Na jaké palivo jedete?“, „Hormony a zima“, „Hormonální chaos“).

Nízkosacharidová, vysokotučná strava s přiměřeným množstvím bílkovin (0,8–1 g na 1 kg ideální (štíhlé) tělesné hmotnosti a den), která bude současně nízkokalorická (musíte použít své vlastní sádlo jako palivo, jinak se ho nezbavíte), plus pohyb, zabije všechny metabolické mouchy jednou ranou a vyřeší všechny symptomy metabolického syndromu. Opravdu to je tak jednoduché. Léky se časem vysadí.

Naštěstí v tomto případě to lze udělat snadno a bezpečně, lze se řídit měřitelnými hodnotami. Ale pozor, může to trvat dlouho! Změna stravy musí změnit vaše hormonální naladění, musí se obnovit inzulínová citlivost a normální hladiny inzulínu, leptinu a kortisolu. Jak rychle to půjde, záleží na tom, jak dlouho MS máte, jak moc sacharidů konzumujete, na kolik to stáhnete, jak moc se hýbete, jak dobře spíte a kolik máte stresu. Existují případy, kdy se diabetici zbavili léků i inzulínu do měsíce, když šli třeba až na max. 20 g sacharidů denně, hýbali se a dělali vše poctivě. Jiní zápasí déle a mají relapsy v důsledku nedostatečného dodržování režimu.

Léky na cukrovku se vysadí postupně podle klesající glykémie. Diabetik by se měl v začátcích změny stravy častěji měřit a léky podle výsledku upravit až vysadit. Inzulín bude první, kterého je třeba se zbavit. Budete-li mít před jídlem slušnou hodnotu glykemie (do 7-8 mmol/l) a chystáte se sníst jídlo s malým obsahem sacharidů (max. 15 g), možná zjistíte, že si píchnout nemusíte. Dokonce diabetici 1. typu, kteří mají absolutní nedostatek inzulínu, si na takové stravě často přestanou píchat k jídlu, někteří nepotřebují inzulín vůbec, jiným zůstane malá dávka dlouhodobého inzulínu. Mám pacienty s cukrovkou 1. typu, kteří šli např. z 35–40 jednotek inzulínu denně na 5 jednotek bazálního inzulínu a k jídlu si píchat nemusejí, glykemii mají v normálním rozmezí. Když si bez inzulínu vystačí člověk, který ho má málo, pak si bez něj musí vystačit i ten, kdo ho má dost, stačí hodně omezit sacharidy.

Léky na tlak by se měly brát, pokud vysoký tlak trvá. Jak budete hubnout a dávat si metabolismus do pořádku, tlak bude postupně klesat a dávky léků se budou adekvátně snižovat, až se vysadí. Když nemocný zhubne, zbaví se MS, obvykle velmi rychle zmizí i vysoký tlak. Tlak někdy klesne významně již po zhubnutí prvních 10–20 kg přes trvající nadváhu, jindy později.

Léky na kyselinu močovou se také vysadí dle jejích hodnot. Nedoporučuji je vysazovat na začátku přechodu na nízkosacharidovou dietu, kvůli přechodnému zvýšení hladiny KM. Dokonce je doporučuji přechodně užívat, jdete-li do této změny s vyšší hladinou KM. Dnavý záchvat není nic příjemného.

Metabolický syndrom není nemoc, jen důsledek životního stylu, kdy se člověk chová jako dobytče určené k výkrmu. Než se projeví jeho důsledky, pracujete na něm i několik desetiletí. Jste jeho výhradním tvůrcem a tím i výhradním léčitelem. Léky jsou odpustky, navozující falešný pocit bezpečí, jste přece odborně „léčeni“, že? Podívejte se kolem sebe, jak se vede jiným, kteří jen pasivně polykají prášky a delegují své zdraví na doktory.

 

Jak se zbavit hormonálních léků?

Hormony jsou široce užívány, v některých specializacích medicíny jsou něco jako panacea — všelék na vše.

Princip hormonální antikoncepce (HAK) vychází z pozorování, že těhotná žena neovuluje. Pilulky imitují těhotenství, uměle zvýší hladinu hormonů a tak vypnou signalizaci z hypofýzy k vaječníkům, které pak přestanou uvolňovat vajíčka. Je velmi důležité, aby si uživatelky HAK uvědomily, že po celou dobu jejího užívání vypínají celou hormonální osu hypothalamus-hypofýza-vaječníky. Neovulují, protože hypofýza „spí“ a vaječníkům nedává přirozené signály. Krvácení, které každý měsíc absolvují během pauzy užívání HAK, není menstruace, ale tzv. krvácení ze spádu (prudkého poklesu hladiny hormonů).

Důsledky dlouhodobého užívání HAK (někdy i v délce 15–20 let) jsou nasnadě. Jak se říká anglicky „use it, or lose it“, „používej to, nebo to ztratíš“. Když se na dlouhé roky vypne precizně vyladěný hormonální systém, zejména u mladé dívky, kde sotva začal fungovat, nemusí už znovu naskočit. Setkala jsem se s nejednou mladou ženou, která již od 14–15 let užívala HAK až do 30 let nebo déle, než se rozhodla mít děti. HAK vysadila, když byly děti v plánu, ale vůbec nedostala menstruaci, někdy i 1–2 roky. Asi tušíte, jak to řeší gynekologové: dalšími hormony!

Endometrióza byla v 80. letech, kdy jsem studovala, podivnou a vzácnou nemocí. V našich skriptech jí byla věnována pouze poznámka pod čarou! Dnes je velmi častá. Jsem přesvědčena o tom, že je způsobena z velké části užíváním HAK. Anamnézy žen, které ke mně přijdou, jsou jak přes kopírák: od puberty užívají HAK, postupně začnou různé potíže, bolesti v břiše a buď ještě při užívání nebo po vysazení se objeví cysty a endometrióza. Řešením jsou další hormony, které dívku uvedou do umělé menopauzy, někdy se operuje a často musí skončit na umělém oplodnění, jestliže se chce dočkat potomstva.

Zbavit se HAK v případě, že je užívána výhradně jako antikoncepce, je jednoduché. Prostě se vysadí. Některé ženy ji ale užívají kvůli akné, bolestivé nebo nepravidelné menstruaci, cystám apod. a zdráhají se jí vysadit z obav, že se jim jejich problémy vrátí. Bohužel se tomu nedá úplně zabránit, ale existují postupy, jak to zmírnit. Jinými případy jsou dámy, které z užívání HAK přejdou plynule k hormonální substituci v klimakteriu. I když vlastně ani ony, ani jejich gynekolog vlastně netuší, jestli klimakterium vůbec nastalo. Nedávno mi přišly dvě takové, obě přes 50 let, jedna dokonce dlouho bez sexuálního partnera. Hormony braly déle než 20 let. Ani nevěděly proč, pan doktor říkal, že to je dobré… Říkám jim, hodláte to brát do smrti?

Pohrávání si s delikátním ženským hormonálním systémem si vybere svou daň. Vysadit HAK je snadné, ale ženy se musí vypořádat s následky. Záleží velmi na tom, v jakém věku a jak dlouho je žena užívala a také jestli je užívala jen jako antikoncepci nebo se jimi snažila řešit nějaký zdravotní problém.

 

Co lze po vysazení HAK čekat?

Některé ženy mají štěstí: pilulky vysadí, začnou bez problému menstruovat a počnou dítě. Jiné si hormonální systém vypnuly. Menstruace se nechce dostavit, tj. nedojde k ovulaci a logicky ani k těhotenství. Jiným se po vysazení objeví cysty a nepravidelnosti cyklu, jako známka rozladění hormonální osy. Častým následkem je propuknutí akné, které bylo užíváním HAK potlačeno. Vrací se také bolesti při menses, může to být dobré znamení (dochází k ovulaci), nebo to může být špatné znamení (příznak endometriózy). Ženy v menopauze, které užívaly hormony k potlačení návalů, mohou logicky očekávat jejich návrat. Předem nelze říci, jak bude která konkrétní žena reagovat. Musí si sama zvážit rizika a v případě vysazení musí být připravena projít obdobím zhoršení. Naštěstí existují postupy, jak podpořit organismus, aby změnu snesl lépe.

Důvodem potíží po vysazení HAK mohou být nedostatky ve výživě, narušení detoxikace v játrech, narušení HPA osy, stres a jiné. HAK vyčerpává v těle některé živiny, klíčové jsou zinek, vitamíny B2, B6 a B12, kyselina listová (vitamín B9), vitamín C a E, hořčík, selen a zinek. V oblasti makroživin to je obecně moderní strava příliš bohatá na sacharidy, málo bílkovin, málo tuku, zejména nasyceného a cholesterolu, málo zeleniny.

Ženy, které při užívání hormonů nabraly kila navíc, se je snaží zhubnout, bohužel často příliš hladovou dietou a příliš intenzivním sportem. Vysílají tím svému tělu signál, že hladoví a je v nebezpečí. To není vhodná situace pro rozmnožování a hypofýza stopne ovulaci.

Druhým extrémem jsou ženy, které jedí nekvalitní stravu plnou sladkého, rafinovaných sacharidů s nedostatkem živin.

 

Jak na to?

Pro obě skupiny platí jíst dost bílkovin, přednostně z živočišných zdrojů, včetně jejich přirozeného tuku. Jako přílohu hlavně zeleninu, pokud jde o ovoce, obilniny, luštěniny a hlízy, lze je jíst, ale ne jako jedinou přílohu. Dávka těchto koncentrovaných sacharidů by neměla být víc než malá hrst v jednom jídle. Nešetřete tuky, ale kvalitními. Pohlavní hormony tělo vyrábí z cholesterolu, takže potraviny na něj bohaté obnovují plodnost. Dr. Weston Price při svém cestování po světě pozoroval, že domorodé populace dávali budoucím rodičům speciální stravu bohatou právě na cholesterol, vitamín D, A a K2, tj. živočišné tuky a bílkoviny.

Neměly byste jíst průmyslově zpracované potraviny, cokoli v krabičce s podivnými ingrediencemi. Neměly byste jíst umělé tuky, obyčejné oleje, tedy nejíst v levných jídelnách, fast foodech apod. Neměly byste jíst cukr, pít limonády, opatrně s kávou.

Některé studie ukazují, že ženy užívající HAK mají nižší hladiny zinku v krvi, proto mají vyšší potřebu tohoto minerálu důležitého pro plodnost. Potraviny s vysokým obsahem zinku jsou škeble, ústřice, červené maso, dýňová semínka a drůbež, ale je vhodné ho také doplňovat v dávce cca 30 mg denně. Produkty z obilí, které nejsou připraveny tradičním dlouhým kvašením, tělo o zinek ochuzují, váže se na kyselinu fytovou. Jde o všechno běžné pečivo vyrobené s droždím nebo práškem do pečiva, cokoli z běžné mouky, ale i kaše apod. z obilnin, které nebyly předem důkladně namočené nebo ještě lépe naklíčené. Tyto potraviny je třeba významně omezit nebo vůbec nejíst.

Hořčík je dalším minerálem, který v moderní stravě často chybí. Je ho málo v půdě, tedy i v rostlinách, navíc mizí při zpracování potravin a je spotřebováván při spalování glukózy. Metabolismus jedné molekuly glukózy spotřebuje přes 30 atomů hořčíku. Berte 200–400 mg denně, v chelátové formě. Snížení množství glukózy ve stravě (škroby) je velmi vhodné i z důvodu snížení kolísání hladiny krevního cukru během dne.

Vitamín B6 je velmi užitečný při obnově menstruačního cyklu u žen s potížemi po vysazení HAK, protože HAK jeho hladiny v krvi snižuje. Jeden typ amenorey (ztráty menstruace), způsobený zvýšenou hladinou prolaktinu, byl úspěšně léčen suplementací B6. Vitamín B6 je obsažen v mnoha potravinách a je bezpečné do dodávat v dávce do 100 mg denně. Předávkování je nepravděpodobné, protože přebytek se z těla vyloučí.

Dalším vitamínem, který v dnešní době mnoha ženám chybí, je vitamín A. Nepleťte si ho s rostlinnými karotenoidy, vitamín A je pouze v živočišných zdrojích a chybí tedy hlavně vegetariánům, ale i všežravcům, protože potraviny na něj bohaté byly v poslední době na indexu. Jde o játra, maso a žloutky. Dále často chybí vitamín D díky vyhýbání se slunci. Oba vitamíny je možné dobře doplnit buď porcí jater jednou týdně nebo ve formě oleje z tresčích jater.

 

Spánek a biorytmus

Při snaze o nastartování HPA osy musíme začít úplně nahoře, v epifýze, která řídí všechny biorytmy. Základním faktorem, který ovlivňuje řízení hormonů je střídání světla a tmy. Ve dne má být světlo a v noci tma. Náš moderní svět je osvětlen non-stop. Večerní zírání do obrazovek, umělé osvětlení, ponocování, ranní vyspávání apod. rozhodí všechny biorytmy.

Hormonální osa řídí v 24-hodinových cyklech vylučování všech hormonů, včetně melatoninu, kortizolu, TSH, růstového hormonu, prolaktinu, folikulostimulačního a luteinizačního hormonu (FSH a LH), inzulínu i leptinu. Klíčové pro menstruační cyklus jsou prolaktin, FSH a LH, jejich hladina a cyklus by měly být vyšetřeny při ztrátě menstruace. Je-li jejich vylučování narušeno a neprobíhá ve správnou dobu, reprodukční systém nedostává správné signály ve správný čas, důsledky se projeví jako nepravidelná, bolestivá nebo neexistující menstruace, cysty a endometrióza.

Ženy jsou velmi citlivé na narušení biorytmů a nedostatek spánku. Chcete-li dát do pořádku všechny svoje hormony, musíte začít u světla a spánku. Správné světlo znamená dost přirozeného světla ve dne (vylezte ven, nebo aspoň k oknu, a otočte obličej ke slunci) a k večeru respektovat soumrak. Ztlumit světla, blokovat modré světlo na obrazovkách buď speciální aplikací nebo brýlemi. Jestliže není možné využít denní světlo, uvažujte o lampách pro světelnou terapii. Spánek musí být samozřejmě prioritou. Snažte se spát 8 hodin denně, něco z toho před půlnocí.

 

Cvičení, stres, detox, střevní mikroflóra

Co se týče cvičení, při hubnutí je jeho role vedlejší, 80% úspěchu při hubnutí je jídlo. Hýbejte se, ale s mírou. Dámy, které nesportují, by měly začít. Denně přirozený pohyb, chůze, kolo apod., 2–3x týdně intenzivní posilování celého těla, hezky se zapotit a zadýchat. To stačí. Naopak sportovní nadšenkyně by měly přibrzdit. Trénovat na maratón není to nejlepší, když si chcete obnovit menstruaci.

Stres je dalším zabijákem ovulace. Stres není to, co se děje, ale jak na to reagujeme. Chronický stres narušuje HPA osu a může vést k únavě nadledvinek. Chronický stres říká tělu, že není vhodná doba na rozmnožování, hypofýza zablokuje ovulaci. Stresem ale nejsou jen psychické vlivy, ale i chronický zánět, špatná strava a toxická zátěž. Stres se dá omezit důrazem na spánek, kvalitní jídlo, suplementy, relaxačními technikami, zajištěním si volného času, tvůrčí činností apod. Skutečně stresující závažné životní situace by se měly pokud možno vyřešit nebo najít jiný postoj.

Podpora detoxikace je dalším důležitým krokem. Všechny ty hormony se musí zmetabolizovat a vyloučit. Játra podpoříme určitými potravinami: zelenina z čeledí křížnatých (brokolice, květák/karfiol, zelí/kapusta, kapusta/kel, řeřicha/žerucha, hořčice…), cibuloviny, všechna barevná zelenina, bobulové ovoce. Dostatek bílkovin zajistí hladce probíhající druhou fázi detoxikace. Ze suplementů je vhodný ostropestřec, vitamíny skupiny B, N-acetyl cystein, koenzym Q10, hořčík, selen a zinek. Je třeba dbát na vylučování žluči, kterou se hormony vylučují z těla ven. Pravidelné jídlo (stačí 3× denně), dostatek tuku v každém jídle, eventuálně prostředky podporující vylučování žluči, i káva se postarají, aby vše teklo, jak má.

V neposlední řadě se ženy, užívající HAK, musí zaměřit na obnovu své střevní mikroflóry, která dostala značně zabrat. Zdravá flóra mj. pomáhá detoxikovat hormony. Probiotika v dostatečné dávce (nejméně 60 mld denně) ve formě doplňků a kvašené zeleniny (popř. kefíru a jogurtu), vývary z masa a kostí, kokosový olej, zelenina by měly být denním základem.

Jestliže mladá žena nezačne po vysazení HAK menstruovat, musí být vyšetřena. Měly by se vyloučit cysty, endometrióza, zjistit hladiny hormonů, včetně hypofyzárních. Výše uvedená opatření by ve většině případů měla stačit. Výborně funguje homeopatický detox HAK, také konstituční homeopatie, tradiční čínská medicína, biorezonance. V každém případě řešením není předpis dalších hormonů! Váš gynekolog je užitečný při vyšetření, ale už ne moc při léčbě.

Hormonální antikoncepce je dvojsečný vynález. Na jednu stranu ženy do značné míry osvobodila a umožnila jim rozhodovat o tom, kdy a jestli budou mít děti. Ale vybrala si velmi vysokou daň. Až dnes se na první generaci, která ji užívala dlouhodobě od velmi mladého věku, ukazuje, co vše HAK může způsobit. Její vysazení je mimo jiné ukazatelem celkového zdraví ženy. Má-li po vysazení HAK problémy, můžou to být její původní problémy, které HAK jen zakryla, nebo problémy nové, HAK způsobené. V obou případech náprava vyžaduje přijetí odpovědnosti za sebe sama a práci na obnově svého zdraví.

 

Léky na žaludeční reflux, překyselení žaludku,
střevní potíže a nemoci, zácpu, průjem a pod.

Jsou to jedny z nejzbytečnějších léků, protože prakticky všechny problémy se zažíváním pramení z nevhodné stravy.

V této oblasti opět vyniká absurdnost konvenční medicíny. Opakovaně vidím pacienty s chronickým onemocněním GIT (gastro-intestinálního traktu = trávicí soustavy) a vždy se jich ptám, co jim jejich odborní lékaři řekli o jídle. Až na vzácné výjimky je odpověď stejná. Buď se ani nezeptali, co pacienti jedí, nebo jim řekli, aby jedli, co chtějí a snesou. Pokud dostali nějakou konkrétnější radu, byly to obvykle instrukce k nesmyslné „šetřící“ dietě. Někteří odborníci dokonce svým pacientům řekli, že jejich nemoc GIT s jídlem vůbec nesouvisí, mohou jíst vše, co snesou. Nejsem schopna pochopit, proč pacienti s nemocným GIT dostávají tak nesmyslné a škodlivé informace. Jak si někdo může myslet, že je jedno, co jíme a co putuje naším zažívacím systémem a že nic z toho nemůže náš zažívací systém poškodit nebo narušovat jeho funkce?!? Je to stejně absurdní, jako kdyby se těžký kuřák dozvěděl, že si klidně může hulit dál, že to s jeho chronickou bronchitidou nebo dokonce rakovinou plic vůbec nesouvisí!

Když tedy je jedno, co jíme, pročpak máme speciální diety při nemocech jater, slinivky nebo akutním průjmu? Střevo a žaludek mají být výjimkou? Vlastně výjimkou nejsou, je jim určena tzv. šetřící dieta, která je z hlediska správné výživy totálně mimo mísu a stav nemocného zhorší. Obvyklé lékařské rady, jak vykrmit hubené, špatně trávící pacienty (včetně onkologických a rekonvalescentů) jsou šílené. Pacient nebo jeho blízcí dostanou radu, aby mu dali i sladké, pribináčky, kaše apod., cokoliv, když nic jiného nechce. Komentovat výrobek Nutridrink z hlediska jeho složení a užitečnosti raději ani nebudu. Stačí si přečíst etiketu a každému člověku, aspoň trochu znalému zdravé výživy, bude jasné, že je třeba se mu vyhnout a k nabrání hmotnosti raději použít skutečné jídlo.

Když si špatnou stravou poškodíme zažívání, „léčbou“ prý není správná strava, ale prášky. Budu naprosto upřímná a jednoznačná: stejně jako metabolický syndrom je výhradně důsledkem životního stylu, tak i jakékoli problémy se zažíváním jsou způsobeny tím, co jíme, jak jíme a jak žijeme. Není třeba v tom hledat nic složitého.

 

Trávení začíná pomyšlením na jídlo

Probereme od předního k zadnímu konci zažívacího systému, jak má fungovat zažívání, co běžně předepisované léky dělají a jak ho paradoxně často narušují, místo aby léčily. Trávení je proces, řízený nervovým systémem, z velké části vegetativním, který vědomě nekontrolujeme. Trávení bychom s výjimkou hladu, vnímání chuti a vůně jídla a pak potřebě jít na stolici neměli vůbec vnímat a cítit. Zdravý zažívací systém je takový, o kterém vůbec nevíme.

Trávení začíná pomyšlením na jídlo, pohledem na něj a vnímáním jeho vůně. Již při pomyšlení na jídlo se naše tělo začíná chystat na příjem potravy. Začínají se vylučovat sliny, zvyšuje se produkce kyseliny solné (chlorovodíkové) v žaludku, slinivka chystá trávicí šťávy. Očekávání příjmu potravy (zejména obsahující sacharidy) stimuluje vychytávání glukózy z krevního oběhu, připravuje se produkce inzulínu.

První zastávkou jídla jsou ústa. Nedostatečné žvýkání přenáší část práce se zpracováním potravy na další části GIT, protože špatně rozkousaná a se slinami nedostatečně promísená potrava zatěžuje žaludek. Prvním krokem k dobrému zažívání je proto jíst v klidu, v příjemném prostředí a dobře žvýkat. Máte-li problém se zuby a nemůžete pořádně žvýkat, musíte si pomoci stejně, jako se pomáhá miminkům: do měkka uvařit a/nebo rozmixovat. Problém se zuby není důvodem nejíst zeleninu, maso a jiné běžně na žvýkání náročné potraviny. Vše se dá upravit tak, aby to mohl sníst každý i bez silných zubů. V ústech se potrava rozmělní a promíchá se slinami, které obsahují zejména enzym amylázu, štěpící škroby.

 

Žaludek a kyselina solná

První zastávka jídla po spolknutí je až v žaludku. V žaludku produkujeme kyselinu solnou, pH klesá až na 1,5. Kyselinu máme v žaludku z velmi dobrých důvodů. Zaprvé umožňuje trávení bílkovin a je potřebná ke vstřebávání některých živin, například vitamínu B12 a železa. Nedostatek kyseliny zvyšuje riziko potravinových alergií, protože nedostatečně natrávené molekuly bílkovin se při propustném střevě mohou dostat skrz střevní stěnu a dráždit imunitní systém. Při nedostatku žaludeční kyseliny se snižuje i využitelnost bílkovin. Kyselina je nutná pro dobrou aktivitu enzymů, štěpících bílkoviny, ale i pro funkci tzv. vnitřního faktoru, který umožňuje vstřebávání vitamínu B12.

Druhým důvodem pro kyselost žaludku, která se blíží kyselosti u šelem, je dezinfekce! Jídlo není sterilní a s každým soustem přijímáme spoustu mikrobů. Kyselina je má zlikvidovat. Nedostatečná kyselost žaludku tedy umožňuje průnik infekce dále do střeva a narušení střevní mikroflóry. Dochází ke stavu, kterému se říká přerůstání bakterií v tenkém střevě (SIBO = Small Intestinal Bacterial Overgrowth). Nedostatek žaludeční kyseliny také umožňuje přemnožení Helicobactera pylori.

Jakými příznaky se projeví nedostatek kyseliny? Pocitem špatného trávení, tíhou v žaludku, plynatostí krátce po jídle, zejména obsahujícím bílkoviny. Ale také refluxem a pálením žáhy! Nejčastější příčinou refluxu je právě nedostatek žaludeční kyseliny, ne její přebytek! Koncentrace kyseliny klesá s věkem, je narušená při hypofunkci štítné žlázy, při stresu, snižuje ji klasická kombinace bílkoviny a škrobové přílohy. Zkušenost mnoha lidí, že jídlo s masem je těžké a špatně se tráví, platí — ale pouze pro kombinaci maso plus klasická škrobová příloha! Na vině není maso samo o sobě, ale ta kombinace. Škroby totiž v žaludku kvasí a zpomalují trávení.

 

Jak vzniká reflux?

Jídlo se má v žaludku zdržet jen určitou dobu a trávenina musí být dostatečně kyselá, aby se mohla posunout dál. Dostatečné množství kyseliny a pořádné natrávení bílkovin vede k vyslání hormonálního signálu slinivce, že se žaludek chystá do dvanáctníku vypustit velmi kyselý obsah. Slinivka začne produkovat zásadité trávicí šťávy a když je připravena, vyšle zpět hormonální signál žaludku, že může vypustit obsah do dvanáctníku, kde je neutralizován zásaditými pankreatickými šťávami.

Právě z nedostatku kyseliny vzniká problém. Žaludek je po dobu zpracování potravy uzavřen nahoře i dole svěrači. Neměly by se otevřít, horní vůbec a dolní až po signálu ze slinivky. Jenže když je málo kyseliny, jídlo v žaludku leží déle, protože není pořádně natrávené, jenomže tam nemůže být věčně. Dolů nemůže, proto se pootevře horní svěrač a jídlo se vrací do jícnu, kde pálí a leptá sliznici. Druhým důvodem pro reflux je kvašení žaludečního obsahu, tvorba plynu, který se uvolní (někdy spolu s obsahem) do jícnu. Sliznice jícnu není odolná vůči kyselině, snadno se poleptá a to samozřejmě bolí.

Řešením konvenční medicíny je předepsat léky, které snižují produkci kyseliny solné v žaludku, tzv. inhibitory protonové pumpy (PPI). V době, kdy jsem studovala, se tyto léky podávaly pouze pacientům s akutním žaludečním vředem nebo zjištěnou nadprodukcí kyseliny! Dnes se dají volně koupit v lékárně a jsou na ně reklamy, ve kterých se rodinka při obědě přecpe, zobnou si léky a je jim fajn. Připadá mi, že je gastroenterologové předepisují i jako placebo, komukoli, komu se podívali do žaludku, i když nenašli žádný patologický nález. A produkci kyseliny už vůbec neměří! Je třeba si uvědomit, že užívání PPI sice může dočasně ulevit (méně kyselý obsah pochopitelně méně pálí), ale z dlouhodobého hlediska si zaděláváte na velké problémy. Narušíte si trávení, vstřebávání živin, zvýšíte riziko potravinových alergií a autoimunity, riskujete SIBO a narušení střevní flory, dokonce se zjistilo, že tyto léky zvyšují kardiovaskulární úmrtnost!

Reflux znamená, že blbě jíte a narušujete si řádnou funkci žaludku. Oproti běžnému názoru, jaké jídlo je vhodné pro člověka s nemocným žaludkem, je tím hlavním problémem kombinace bílkoviny se škrobovou přílohou. Dělená strava má svou logiku, naši dávní předkové přílohy nejedli. Jako první krok zkuste oddělit maso a jinou bílkovinu od přílohy, jezte ji jen se zeleninou a tukem. Dále zkuste vůbec nejíst obilniny, hlavně lepek. Jen tento krok často dokáže zázraky. Nedávno jsem měla případ jedné paní: byla vyšetřená horem dolem, brala léky, na jídlo se žádný z jejích lékařů samozřejmě nezeptal. Prý to má ze stresu. Stres samozřejmě měla, ale taky špatně jedla. Přestala jíst lepek, udělala pár dalších úprav, přidala enzymy a voilà! Do dvou týdnů byly její obtíže pryč.

 

Koření je zdravé

Pro dobré trávené si jídlo okořeňte! Koření je zdravé, jeho původní účel je zlepšení stravitelnosti. Některá koření neutralizují škodlivé látky v jednotlivých potravinách, jiná podporují produkci trávicích šťáv a žluče, jiná účinkují jako dezinfekce. Zázvor, bylinky, česnek, chilli, to vše podporuje trávení! Hořčiny z bylin jsou také velmi vhodné: podporují tvorbu kyseliny solné, kterou většina lidí potřebuje přidat, ne ubrat. Dobře funguje také jablečný ocet před jídlem. K čemu je asi aperitiv? Zvyk jíst vývarovou polévku jako první chod také podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Jídlo byste také měli zjednodušit, neplácat jedno přes druhé. Jíst jen jeden, maximálně dva chody, z nichž jeden bude polévka.

Pozor, PPI nelze jen tak vysadit, dělají rebound fenomén, dočasně zhorší stav. Prvním krokem musí být úprava stravy, po vymizení potíží začněte snižovat dávku a můžete dočasně přejít na starší generaci léků, famotidin, který nedělá rebound reakci.

Další příčinou refluxu bývá nadváha. Jednoduchý mechanický důvod: tuk v břiše tlačí na žaludek, vytlačuje ho nahoru a tak narušuje jeho správnou funkci. Pomoc je jednoduchá: zhubnout! O to byste se měli snažit jako první krok, jestliže máte nadváhu a reflux.

 

Stres a nervy

Nakonec se musím zmínit o stresu. Jak jsem již uvedla, správný průběh trávení je řízen vegetativním nervovým systémem. Od mozkového kmene probíhá bloudivý nerv, nervus vagus, hlavní nerv inervující celý zažívací trakt. Je to nerv parasympatického nervového systému, který řídí tělesné procesy v klidu a bezpečí. Parasympatikus stimuluje proces trávení rozšířením cév přivádějících krev do GIT. Dobré prokrvení je důležité při trávení, protože je třeba přivést dostatek živin, kyslíku a vody pro tvorbu trávicích šťáv. Parasympatikus také stimuluje sekreci slin a zrychluje peristaltiku.

Se sympatickým nervovým systémem je v opozici, aktivita jednoho tlumí druhý systém. Sympatikus zajišťuje okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí, tj. stresovou reakci „bojuj nebo uteč“ (angl. slovní hříčka „fight or flight“). Sympatikus zastavuje proces trávení tím, že odvádí krev z trávicího systému, potlačuje peristaltiku a produkci trávicích šťáv. Je to logické: když bojujeme o život, není čas na jídlo a energie se musí přesměrovat do orgánů a systémů, které potřebujeme k boji nebo útěku. Až se dostaneme do bezpečí, trávení a další tělesné funkce se znovu spustí.

Vidíme, jak velký vliv má naše psychická pohoda na trávení. Ale nemůžeme si prostě poručit, abychom se nestresovali. Stresová reakce je okamžitá, nepodléhá volní kontrole. Má nám zachránit život v situacích, kdy není čas na přemýšlení. Jenže mozek nerozliší, jestli jde opravdu o život nebo ne. Nerozliší mezi útokem šelmy a řvoucím šéfem. Mezi útěkem před predátorem nebo dopravní zácpou. To je důvod, proč má tolik lidí problém s trávením. Život jsme si hezky zkomplikovali a stresovou reakci, která má být aktivní pár minut denně, spouštíme pořád a pořád dokola, vypne se někdy jen ve spánku.

Je třeba cíleně pěstovat parasympatickou reakci, vyhledávat a tvořit okamžiky klidu, relaxace, bezpečí. Musíme to dělat vědomě, vymezit si na to čas, protože běžný život nás smete jako vlna do chronického stresu. Může pomoci i známé pořekadlo, že když nejde o život jde o… Podívat se na své problémy z nadhledu: co je skutečný problém, co se musí řešit a co je možné prostě vypustit?

Jedním ze způsobů, jak zapnout parasympatikus, je přistupovat k jídlu jako k rituálu. Rituály mají mimo jiné funkci zklidnění, přivedou nás do současného okamžiku, jsme tady a teď. S láskou a vděčností si připravte kvalitní a chutné jídlo, jezte ho v příjemném prostředí, oceňte ho, buďte za něj vděčni, pak ho vědomě a pomalu snězte. Jíst s chutí a vědomím, že pro sebe dělám něco dobrého, je velmi důležité. Zejména jestliže měníte způsob stravování. Nemá smysl držet jakoukoli dietu (toto slovo používám v anglickém slova smyslu, kde to znamená určitý způsob stravování), jestliže s ní nejste vnitřně srovnaní, nepřijímáte její pravidla, považujete jí za dočasný opruz, který „musíte“. Musíte si umět jídlo udělat dobré a zajímavé. Musíte ho považovat za dar, který dáváte svému tělu, aby bylo dobře živené, dobře fungovalo a dobře se cítilo. Pak bude dobře trávit a jídlo vám prospěje.

 

Jak zacházet s trávícím traktem?

Potrava zásadně ovlivňuje zdraví trávicího systému a jakékoli jeho potíže by se logicky měly řešit úpravou stravy, ne léky.

Po opuštění žaludku částečně natrávené jídlo přichází do dvanáctníku, do kterého posílají své šťávy slinivka a žlučník. V dvanáctníku pokračuje trávení bílkovin, ale zásadité prostředí dvanáctníku umožní i trávení sacharidů a tuků. K trávení tuků přispívají i žlučové kyseliny ve žluči, emulgují je (vytvoří drobné kapičky) a tím zvětší jejich dostupnost pro enzymy.

Aby se potrava správně trávila, musí se k ní v dvanáctníku dostat pankreatické šťávy a musí dojít k vyplavení žluči. Mnoho lidí má s touto fází trávení velké potíže, které se projeví hlavně jako nesnášenlivost těžkých (tučných) jídel: bolesti, tlaky v nadbřišku, nadýmání, světlá nebo mastná stolice, stolice s nestrávenými zbytky potravy, průjmy. V nejhorším případě dojde k žlučníkovému záchvatu nebo podráždění slinivky.

 

Žlučník

Žluč se vylučuje kontrakcí žlučníku při požití tuku v potravě. Žlučník je zásobník žluči právě pro tento účel. Konvenční medicína ke žlučníku přistupuje značně ležérně. Potkala jsem pacienty, kteří o něj přišli hned po první kolice nebo jen kvůli přítomnosti kamenů, které je nijak neobtěžovaly. Následně dostali doporučení držet žlučníkovou nízkotučnou dietu.

Ke vzniku žlučníkových kamenů a ke kolice, tj. vypuzení již existujících kamenů do žlučovodu, přispívají odlišné faktory. Ke vzniku kamenů vede nízkotučná strava. Pamatujte, používejte to nebo o to přijdete… Žlučník máme proto, že naše tělo očekává slušnou dávku tuku v jídle! Když jíte pravidelně potravu s dostatečným obsahem tuků, žlučník pravidelně vyprazdňujete, žluč se v něm neměstná a nebudete mít kameny. Ale když už kameny máte a dáte si tučné jídlo, na které nejste zvyklí, žlučník se stáhne, aby vypudil žluč, přičemž se dostane do žlučovodu i kamínek a o zábavu je postaráno. Nízkotučná dieta při existujících kamenech je potřebná, ale vysokotučná dieta kameny zaručeně nevytváří, právě naopak.

Standardní léčbou žlučových kamenů je odstranění žlučníku. Ne vždy to pomůže, kameny se tvoří i ve žlučovodech, takže koliky se mohou opakovat. Protože máme žlučník z dobrého důvodu. Po jeho odstranění obvykle trvají potíže s trávením tučných jídel a nebohý pacient je stále na otravné dietě. Po odstranění žlučníku žluč neustále trošku odtéká, ale člověk nemá k dispozici větší množství, potřebné k trávení tuků, proto nesnášenlivost tučných jídel i po operaci.

Máte-li problém s trávením těžších jídel, začněte dělenou stravou. Zkuste oddělit bílkoviny od škrobů a uvidíte. Jestliže to pomůže, problém byl nejspíš v žaludeční kyselině. Jestliže zjistíte, že stále máte problém trávit tuky, bude problém ve žlučníku nebo slinivce. Zkuste trávicí enzymy a choleretika, léky podporující tvorbu a vylučování žluči. Jestliže vám žlučník již chybí, musíte je brát neustále, ke každému tučnějšímu jídlu. Nahrazují funkci chybějícího orgánu.

Při podezření je vhodné nechat si vyšetřit břicho ultrazvukem a zjistit, jestli máte žlučové kameny. Pokud je nemáte, můžete snadno změnit stravu, budete potřebovat jen dočasnou podporu trávicími enzymy. Pokud kameny máte, je třeba se jich zbavit. Existují protokoly s jablečným džusem, hořkou solí a olivovým olejem, které zde nebudu rozebírat. Jsou na vlastní riziko, ale kdybych se měla sama za sebe rozhodnout, uvažovala bych takto: jediné konvenční řešení je odebrání žlučníku se všemi důsledky. Pokus zbavit se kamenů jinak je šance na získání zdravého funkčního žlučníku, kterou vám konvenční řešení nenabízí. To nejhorší, co se může při pokusu zbavit se kamenů stát, je že dostanete žlučovou koliku a skončíte na operačním sále. Takže nejhorší možný výsledek bude to, co je jedinou nabídkou konvenční medicíny.

 

Střeva

Chronické záněty střeva, tj. Crohnova nemoc nebo ulcerozní kolitis, nebo divertikulitis a apendicitis apod., jsou další velmi častou skupinou nemocí. Jsou to nemoci zánětlivé nebo autoimunitní, jejich společným rysem je zásadní narušení střevní flory. Bez jejího narušení nemůže nemoc střeva vzniknout. Při dostatečně silném narušení mikroflory se mění prostupnost střeva a dochází ke stavu zvýšené propustnosti pro různé látky. Anglicky se tomuto stavu říká „leaky gut“, česky: propustné střevo. Tímto stavem trpí všichni, kdo mají nějakou alergii nebo autoimunitní onemocnění, pravděpodobně i mnoho lidí trpících psychickými nebo nervovými potížemi.

Střevní bakterie jsou živá zvířátka, která mají své požadavky na výživu a životní podmínky. Musíme je krmit, jinak umřou. Když jim narušíme životní podmínky, umřou. Pak dostanou příležitost k množení patogenní bakterie, viry a kvasinky. Co jedí naše hodné symbiotické probiotické bakterie? Zeleninu, jednoduché cukry, resistentní škrob. Co jedí zlé patogenní bakterie? Disacharidy (sacharózu, laktózu), škrob a jeho produkty (maltóza).

Co ubližuje hodným bakteriím? Chemie všeho druhu, chlorovaná voda, různé toxiny, léky jako antibiotika, hormonální antikoncepce, kortikoidy, protizánětlivé léky jako ibuprofen, paracetamol, léky na překyselení žaludku (PPI, ale i nedostatek žaludeční kyseliny sám o sobě), nedostatek vlákniny ze zeleniny.

Narušení střevní flóry (dysmikrobie) se projevuje pestrou paletou příznaků: od pálení žáhy, nadýmání (zejména výrazné nadmutí krátce po jídle), plynatostí, jakoukoli odchylkou stolice od normy, známkami narušeného trávení (zbytky potravy ve stolici), podrážděním konečníku po stolici, stolicí, která se obtížně utírá a patlá se. Jakékoli zažívací příznaky jsou známkou narušení střevní flory, ale pozor, jejich nepřítomnost neznamená, že je ve vás vše v pořádku. Dalšími jistými známkami dysmikrobie je existence alergie, autoimunitní nemoci, kožních potíží, problémy s kvasinkami kdekoli na těle. Dále pocit intoxikace po jídle, útlum, neschopnost jasně myslet a soustředit se. Také touha po sladkém, škrobovém jídle, problémy s udržením zdravé váhy.

Neschopnost konvenční medicíny řešit tyto stavy je očividná. Provede se kolonoskopie, obvykle bez nálezu, někdy se provede test na celiakii (nedostatečný, proto často s falešně negativním výsledkem), pacientovi je sděleno, že mu nic není a doporučena nesmyslná šetřící dieta (bílé pečivo, tvaroh — hned dva hlavní alergeny! — k tomu málo zeleniny (vlákniny) a tuku).

Zjistí-li se zjevné zánětlivé onemocnění střeva, pacient dostane patřičnou nálepku (Crohn, kolitis…), imunosupresivní léčbu a absurdní doporučení, že může jíst vše, co mu chutná a co toleruje… S jídlem jeho nemoc přece nesouvisí, že? Trpíte-li některou z těchto nemocí, vřele doporučuji knihu „Autoimunitní řešení“ od Dr. Amy Myers (jeden výtisk věnujte svému gastroenterologovi), výborný je web UzdravteSeJidlem.cz, jehož autorem je pán, který se (představte si to!) uzdravil jídlem z Crohnovy nemoci. Přestal jíst obilí, luštěniny a další pro střevo škodlivé potraviny…

Jestliže berete léky na střevní nemoci (imunosupresiva, protizánětlivé léky, léky modulující střevní peristaltiku), pak je samozřejmě nemůžete jen tak vysadit. Musíte nejdřív upravit stravu, trpělivě nechat své útroby, aby začaly fungovat jinak, najít si své optimum. Měli byste mít důkazy o tom, že se zklidnil zánět (CRP, krevní obraz, autoprotilátky apod.), měli byste cítit jednoznačné zlepšení vašich potíží a teprve potom, když jste si jisti, že jste pozitivně ovlivnili svou nemoc, se můžete pokusit léky vysadit. Symptomatické léky (proti zácpě, průjmu apod.) vysadíte, když je přestanete potřebovat. Léky na překyselení také, ale z PPI musíte nejdřív přejít na famotidin, a teprve ten postupně vysadit. Protizánětlivé a imunosupresivní léky se musí vysazovat velmi opatrně, pomalu, nejlépe pod dohledem lékaře. V žádném případě se nesmí rychle vysadit bez předchozího zlepšení stavu! Při dlouhém trvání nemoci nebo její vysoké intenzitě bude někdy třeba přijmout kompromis: podaří se dosáhnout zlepšení, remise, ale nebude možné léky vysadit. Vzhledem k tomu, jaké vedlejší účinky imunosupresiva mají, jakékoli jejich snížení je pozitivní, jakékoli zlepšení stavu je pozitivní. Uvědomte si, že vaše potíže nevznikly přes noc, velmi pravděpodobně jste na nich pracovali dlouhé roky. Náprava logicky také nemůže proběhnout přes noc.

 

Jak si dát střevo do pořádku?

O stravě jsem již opakovaně psala: jezte masokostní vývary, želatinu, hodně zeleniny dle tolerance, zejména listové, kvalitní tuky, výrazně omezte nebo dočasně vynechte obilniny a luštěniny, musíte úplně vyloučit lepek, dočasně eliminujte mléčné produkty (častý alergen), jezte denně mléčně kvašenou zeleninu (pozor, začněte malou dávkou a postupně stoupejte dle snášenlivosti! Problém s tolerancí kvašené zeleniny ukazuje na značné narušení střevní mikroflory. Omezte ovoce, zejména s vysokým obsahem fruktózy (krmí některé patogenní bakterie). Přidejte probiotika, zinek, L-glutamin, jako dočasnou podporu trávicí enzymy, jsou-li potřeba, betain HCl na podporu tvorby kyseliny solné v žaludku.

Podrobnější rady viz výše uvedené zdroje a také knihy jako „Syndróm trávenia a psychológie“ od Dr. Nataši Campbell-McBride, „Přirozená strava našich předků“ od Nory Gedgaudas.

Dostáváme se k finálnímu produktu trávení. Máte-li problém se stolicí, musíte řešit celý proces trávení a hledat, kde je chyba. Koušete pořádně? Jak jste na tom s žaludeční kyselinou? Žlučníkem? Slinivkou? Jak krmíte své bakterie? Zácpa je často z nedostatku zeleniny a vlákniny. Potřeba zeleniny a vlákniny je velmi individuální, neporovnávejte se s jinými lidmi. Někteří lidé musí mít hojně zeleniny úplně ke každému jídlu, jinak trpí zácpou. Najděte si své optimum.

Jaká stolice je normální? Formovaná, která drží tvar i v míse toalety, hnědá, bez příměsi hlenu, krve, bez nestrávených zbytků, obvyklého zápachu. Dodala bych ještě jeden faktor: neměla by ulpívat na kůži kolem konečníku, tj. neměli bychom potřebovat toaletní papír. Všimněte si, že zvířata se vyprazdňují čistě. Divoši také. Proč ho potřebujeme my? Jeden důvod je, že se vyprazdňujeme ve špatné pozici, vsedě na WC ne v dřepu. Druhým důvodem je špatná strava, zejména obilniny. Nejen z vlastní zkušenosti vím, že vynechání obilnin značně sníží spotřebu toaletního papíru. Řeklo mi to mnoho lidí, kteří přešli na paleo stravu. Když si někdy obilniny dají, okamžitě to poznají na stolici (i na jiných příznacích).

 

Projímadla

Projímadla vám sice zpříjemní návštěvu toalety, ale pozor! Musíte vědět, jak fungují! Tzv. osmotická projímadla natáhnou vodu do zažívacího traktu, stolici změkčí a zvětší její objem. Patří mezi ně šaratice a jiné projímavé minerálky, síran hořečnatý a laktulóza. Jejich použití je vcelku neproblémové, pokud je občasné, rozhodně by ale nemělo nahrazovat správnou stravu.

Pozor ale na projímadla, která účinkují podněcováním střeva k činnosti. Účinkují na nervový systém střeva a zvyšují peristaltiku. Patří mezi ně Guttalax apod., ale také senna. Jejich rizikem je návykovost. Vzpomeňte, co jsem psala o přizpůsobení receptorů na buňkách. Pravidelné užívání těchto projímadel vede ke zlenivění střeva a pacient se bez nich prostě nevyprázdní. Odvyknout si od nich je náročné. Vyžaduje to stravu, která zajistí měkkou stolici, někdy je nutné dočasné vyprazdňování pomocí klystýru, a systematická snaha obnovit správné reflexy. Bohužel jsou tyto léky volně prodejné a je snadné si vytvořit návyk.

 

Průjmy

Při průjmu je třeba vyloučit zejména zánět střeva, celiakii, nemoc slinivky a žlučníku. Je důležité stolici pořádně prohlédnout, hodně napoví příměsi jako hlen, krev, kousky nestrávené potravy a viditelný tuk. Hlen a krev může znamenat zánět střeva, nestrávené zbytky nedostatečnou funkci slinivky. I barva stolice je důležitým ukazatelem kvality trávení. Hnědá barva stolice je způsobena žlučovými kyselinami, proto při problémy se žlučníkem a játry stolice zesvětlá až do barvy písku. Naopak velmi tmavá barva až černá může znamenat přítomnost natrávené krve. Jestliže pozorujete tyto příznaky, je na místě se nechat vyšetřit lékařem. Krev ve stolici je také důvodem k vyšetření střeva.

Existují různé léky na průjem. Nevstřebatelná antibiotika jako je Endiaron, Normix apod. mají místo pouze v případě, že jsou jasné známky infekce, tj. zvýšená teplota, může být zvracení, celková nevůle, intenzivní vodnatý průjem, křečové bolesti. Nemá smysl a není vhodné brát tyto léky, jestliže jde o průjem z důvodu dietní chyby nebo jiné neinfekční příčiny. Jsou totiž nespecifická a vyhubí i probiotické bakterie. Používají se ale jako jeden z nástrojů k řešení vážné dysmikrobie, kdy je jasné, že samotná probiotika nestačí. Zažila jsem případy, kdy se chronické zažívací problémy zlepšily po kúře antibiotik. Evidentně zabrala na nějaký patogen, který nebylo možné jinak zlikvidovat. Jejich užití je nutné kompenzovat užíváním vysokých dávek probiotik stejně jako při užití jakýchkoli jiných antibiotik.

Dále existují léky zpomalující střevní peristaltiku. Obvykle jsou to deriváty opiátů, využívají stavěcí efekt opia a sloučenin z něj odvozených, aniž mají účinky na centrální nervový systém. Tyto léky působí na nervy střeva, zpomalují až zastavují pohyby střev a pasáž potravy střevem. Tyto léky na zpomalení střevní pasáže lze použít jen tehdy, je-li vyloučena infekční příčina průjmu! Průjem při akutní střevní infekci má důležitou funkci a nemá se uměle zastavovat! Tělo se jím zbavuje infekce. Infekční průjem je třeba léčit dietou, aktivním uhlím, smectou, přírodními antimikrobiálními prostředky nebo výše uvedenými antibiotiky.

Neinfekční průjem lze řešit léky, ovlivňujícími peristaltiku, ale je třeba vědět, že jejich užití je jen záchranná brzda v situaci, kdy je třeba se vyhnout návštěvě toalety, ale ne skutečné řešení. Typicky se indikují u dráždivého tračníku a neinfekčních zánětů střev.

Pokusila jsem se vám stručně a přehledně ukázat, jak funguje zažívací systém a co ho narušuje. Vidíte, že léky nejsou řešení. Mohou pomoci v akutní situaci nebo tlumit některé příznaky, ale skutečné řešení je jinde. Zamyslete se nad tím, jak se svými útrobami zacházíte, jak na vás doopravdy působí jídlo, které jíte.

 

autor: MUDr. Ludmila Eleková, praktická lekárka pre dospelých

zdroj: časopis Meduňka

viac článkov od MUDr. Elekovej nájdete tu:

https://www.svobodavockovani.cz/news/jak-se-zbavit-leku-medunka-6-7-a-8-2017/

Čo je somatodráma

Somatodráma je hravá tvorivá metóda sebapoznania a terapie, ktorá sprostredkúva správy z tela vedomiu a späť, čím otvára možnosť aktívnej mentálnej a emočnej komunikácie s naším vnútorným svetom.

Pre psychológov a psychoterapeutov je určite známejším termínom psychodráma, ktorá je metódou osobného rozvoja a psychoterapie, vyvinutá rakúskym lekárom Jakobom Levy Morenom (1890-1974).

Psychodráma však nie je skupinová psychoterapia, ale skôr individuálna psychoterapia vykonávaná v skupine. To isté by sa dalo povedať o somatodráme, avšak s jedným výrazným rozdielom: somatodráma sa netýka psychických problémov, ale fyzických – teda orgánových – chorôb. Dalo by sa povedať, že kým psychodráma je nástrojom psychológie, somatodráma je nástrojom psychosomatiky. Zakladateľom somatodrámy je maďarský psychiater a psychoterapeut Dr. László Buda.

Metóda je založená na princípe, že priestorová projekcia, hlbšie poznanie a kreatívna transformácia našich predstáv môže v našom tele iniciovať samoliečebné procesy. To všetko sa dá dosiahnuť prostredníctvom osobného kontaktu, láskyplným prijímaním správ nášho tela, riešením emocionálnych blokov a rekontextualizáciou situácie, ktorá sa odohráva v hre.

Slovo „somato“ sa vzťahuje na skutočnosť, že počas hier venujeme zvýšenú pozornosť našim telesným zážitkom, symptómom a chorobám a umožňujeme, aby múdrosť tela viedla k prebudeniu nášho vedomia. A „dráma“ znamená zažiť situácie pri konkrétnych stretnutiach s prežitím konfliktov a emócií s cieľom prijať potrebné kroky k prekonaniu vnútorných prekážok liečenia a priblížiť sa k požadovanej fyzicko-duševnej harmónii.

Metóda somatodrámy nám umožňuje stretnúť sa s vytesnenými, bolestivými pocitmi, ktoré nevedome ovládajú naše životy a často sa prejavujú vo forme fyzických symptómov a chorôb. Počas somatodrámy sa zvyčajne dostavuje pocit hlbokého emocionálneho zážitku, čím sa odstraňujú bloky, ktoré boli prekážkou začatia procesu samoliečenia – na duchovnej aj fyzickej úrovni.

Ako táto metóda funguje?

Somatodráma je skupinová hra, ktorá sa začína jedným fyzickým/orgánovým problémom – chorobou, jedného z účastníkov, ktorý bude hlavnou postavou hry. Počas drámy sú ostatní účastníci skupiny požiadaní, aby „hrali“ ovplyvnené časti tela protagonistu. Interakcie a procesy častí tela tým „ožívajú“ na javisku. Prostredníctvom „projekcie“ do priestoru sa vnútorne a intímne prežívané stáva vonkajším, viditeľným, hmatateľným a hlbšie vnímateľným.

Počas hry sú postavy ohromené zdanlivo nevysvetliteľnými pocitmi, ktoré dávajú celý obraz do úplne novej perspektívy. Dramatické rozvíjanie „hry“ často umožňuje pochopenie vnútorných emocionálnych, vzťahových a duševných konfliktov. Pri riešení konfliktov sa vždy spoliehame na „múdrosť tela“, ktorú pomáhame odhaliť tým, že povzbudzujeme intuitívne a inštinktívne pohyby, zvuky a spontánne vznikajúce odhalenia pri vzájomnej komunikácii.

Protagonista takmer vždy príde k prekvapivým objavom o tom, ako sa jeho osobná minulosť, spomienky, vzťahy s príbuznými a presvedčenia premietajú do systému vzťahov jeho buniek a orgánov. V „hre“ sú informácie, ktoré sa nemožno dočítať v žiadnej knihe. Navyše, toto všetko je často sprevádzané hlbokými emocionálnymi reakciami a katarziou oslobodzujúceho charakteru.

Tento emocionálny zážitok umožňuje zmysluplné spojenie medzi systémom osobného presvedčenia a telesnými procesmi, a tým aj uvoľnenie emočnej stagnácie a napätia. Skutočné riešenie, zmierenie, odpustenie, podpora a vďačnosť sa musia uskutočniť prostredníctvom duševných pocitov a emócií postavy, ktorej sa „hra“ týkala. Týmto spôsobom sa môže v jeho živote začať objavovať nový energetický vzorec, ktorý umožňuje spustenie prirodzených spontánnych samoliečiacich procesov.

 

voľný preklad: Zoltán Németh

open

Z dôvodu pandemickej situácie je poradenstvo do odvolania pozastavené. O jeho obnovení vás budeme informovať na našej stránke aj na Facebooku.