fbpx
Konečný dôkaz, že izolácia vírusov je fraška

Súčasný výskum predpokladá, že vírusy sú „infekčné“ patogénne mikroorganizmy, ktoré sa aktívne šíria a množia v bunkách parazitickým spôsobom (za pomoci enzýmov a ďalších bunkových zložiek), až kým zaútočia, aby zabíjali bunky. Aby sme mohli túto teóriu akceptovať, je potrebné najskôr dokázať existenciu týchto takzvaných „zabijackých vírusov“. A tu sa začínajú problémy. Doteraz neexistujú priame dôkazy o tom, že by vírusy boli pôvodcami chorôb, dokonca aj „relevantné“ dôkazy o prítomnosti vírusov v bunkách sú založené len na tzv. nepriamych dôkazoch, PCR a antigénových testoch (o ktorých sa môžete dočítať viac v našom blogu v článku Čo nám o koronavíruse nikto nepovedal). Takzvaný „zlatý štandard“ prostredníctvom purifikovaného, resp. „vyčisteného vírusu“, teda získanie kompletného genetického materiálu (genómu) konkrétneho izolovaného vírusu in vivo, nebolo vykonané ani v jedinom prípade vírusovej pandémie (vtáčia chrípka, prasacia chrípka, vírus hepatitídy C, HIV atď.). Autorom nasledujúceho článku je Dr. Stefano Scoglio, BSc PhD. Dr. Scoglio je odborníkom na mikrobiológiu a naturopatiu a v spolupráci s talianskym National Research Center a rôznymi univerzitami koordinuje vedecký a klinický výskum extraktov z rias Klamath a probiotík na bázy mikrorias. Od roku 2004 publikoval rad článkov v medzinárodných vedeckých časopisoch. V roku 2018 byl Scoglio nominovaný na Nobelovu cenu za medicínu.

Začal jsem již v březnu 2020 s odsuzováním údajné izolace SARS-CoV-2, kterou primárně prováděl čínský tým Centra pro kontrolu nemocí (CCDC) pod názvem Zhu N. et al., a která vůbec nebyla izolací, protože neproběhla žádná purifikace viru, ale byla uskutečněna pouze kultivace bronchoalveolární tekutiny některých pacientů se zápalem plic na buňkách opičích ledvin.

Jak jsem tehdy řekl, tato bronchoalveolární tekutina, víceméně centrifugovaná, obsahovala asi 30 miliard částic podobných virům, z nichž většina byla humánního původu (exozomy, extracelulární vezikuly [váčky] atd.), které byly poté kultivovány na opičích ledvinných buňkách Vero E6.

Někdo by mohl namítnout: ale koho zajímá, jestli byl virus izolován, virus je a způsobuje onemocnění. Ale to je právě ten problém: abychom mohli říci, že příčinou onemocnění je virus, a nikoli, že je nemoc zapříčiněna mnoha dalšími možnými potravinovými, environmentálními a iatrogenními faktory (způsobenými samotnými léky a terapiemi), je nejprve nutné identifikovat virus, což znamená izolovat / vyčistit jej extrahováním z obrovské masy miliard virům podobných částic přítomných v pacientově tekutině; a poté, jakmile je izolován, je nutné ověřit, jestli je patogenní, jestli může způsobit onemocnění, což je možné pouze tehdy, když budu testovat materiál složený téměř výhradně z viru na pokusném zvířeti, protože i kdyby došlo k patogennímu účinku, pokud mnou testovaný materiál je vysoce heterogenní, tj. složený z velkého počtu dalších možných faktorů, nikdy nebude možné zjistit, zda ten virus, který předpokládám, že je příčinou nemoci (v tomto případě Covidu), je skutečně příčinou tohoto onemocnění. Stručně řečeno, toto je podstata těch základních principů mikrobiologie, jenž se nazývají Kochovy postuláty.

Ve svých dřívějších pojednáních (a ještě podrobněji v knize, kterou se chystám vydat) jsem poukázal na to, že vědci tyto Kochovy postuláty ani v nejmenším nesplnili a proto neexistuje žádná možnost potvrdit ani s jedním stupněm pravděpodobnosti, že bilaterální intersticiální pneumonie a plicní tromboembolie, které tvoří podstatu onemocnění Covid (nemoci, které vždy existovaly a před rokem 2020 se jim říkalo jejich vlastním jménem) jsou způsobeny virem, natož konkrétním virem SARS-CoV-2.

Typická argumentace pseudo vědců – virologů proti nutnosti plnit Kochovy postuláty je ta, že byly sestaveny pro bakterie a tudíž se jimi nelze řídit. Rivers tyto postuláty posléze upravil pro viry, avšak ani těmito volnějšími postuláty nedokázali virologové kauzalitu mezi údajnými viry a jim připisovanými onemocněními prokázat. Postuláty si pak dále upravovali tak, že jim nakonec stačilo už jen ve vzorku nalézt úseky nukleových kyselin. Vývoj tohoto odklonu od řádné vědecké metodologie skvěle analyzuje Dr. Sam Bailey v tomto videu. Virologové si prostě po neúspěších plnit Kochovy/Riversovy postuláty uzpůsobili tyto postupy dokazování tak, aby nemuseli dokázat nic, pozn. redakce.

Kvůli této mé pozici jsem byl také tvrdě napaden, obviněn jako popírač, ale skuteční popírači jsou ti, kteří popírají skutečnou vědu a chtějí podat za jisté a prokázané pouze to, čím je pouhá hypotéza. Dnes moji pozici definitivně potvrzuje jeden z nejdůležitějších orgánů světového mainstreamového zdravotnictví, americký Center for Disease Control, neboli CDC.

Poté, co se objevila diskuse o údajném viru, se již v roce 2020 začaly dít podivné věci. V dubnu 2020 Evropská komise vydává následující prohlášení:

„Since no virus isolates with a quantified amount of the SARS-CoV-2 are currently available…”.

„Protože v současné době není k dispozici žádný izolát s kvantifikovaným množstvím SARS-CoV2 …“.1

 

A o něco později, v červenci 2020, to samé opakuje americký CDC:

„Since no quantified virus isolates of the 2019-nCoV are currently available…”.

„Protože v současné době nejsou k dispozici žádné kvantifikované virové izoláty“.2

 

Použil jsem prohlášení, abych ukázal, jak byla neizolace viru potvrzena i hlavními institucemi. Nicméně to prohlášení bylo zvláštní, protože i když se tvrdilo, že virus nebyl kvantifikován, stále se tak nebo tak mluvilo o „izolátech“.

Podivnost spočívá v tom, že z logického hlediska je izolát skutečně kvantifikován: izolace znamená oddělení jakéhokoli materiálu, molekuly nebo organismu od celého komplexu, do kterého patří; tudíž v ideálním případě izolát tvoří 100% nového izolovaného materiálu, který se tak získá. Je možné, že nelze dosáhnout 100% kvůli přítomnosti některých nečistot, ale v každém případě bychom mohli hovořit o izolátu na +/- 95%. To by nebylo ideální, protože pokud si mám být jistý, že určitá bakterie nebo „virus“ je patogenní, musím otestovat jeho patogenitu v čistém izolovaném stavu, jinak budu mít vždy pochybnosti, že eventuální patogenní účinek může být způsoben přítomnými nečistotami. Ale mohl bych alespoň mluvit o velmi vysoké 95% pravděpodobnosti.

Hlavní námitkou virologů na realizaci těchto purifikovaných izolátů je, že viry nemohou existovat mimo hostitelské buňky, a proto je nelze „izolovat“ kromě prostřednictvím buněčných kultur.

Toto je neopodstatněná námitka: předpokládaný virus není živý organismus, tedy nemůže zemřít, je to molekula, a proto je-li izolován, pokud neproliferuje, zachovává si svou strukturu a v souladu s tím se může sám znovu aktivovat, jakmile je umístěn na jiné buňky. Takto by bylo možné definovat virus, sekvenovat správným způsobem genom, najít jej a kvantifikovat v buněčných kulturách, do kterých se umístí poté, co byl izolován. Bez předchozí izolace je kultivace kultivací bůhví čeho!

Kdybychom se chtěli přizpůsobit modifikaci Kochových postulátů provedenou v roce 1937 panem Riversem, můžeme také připustit, že pro testy patogenity by se nemusel použít izolovaný virus, ale buněčné kultury, ve kterých by se nechal virus proliferovat, ale abychom si mohli být jistí, že se jedná o buněčné kultury konkrétního viru, je nejprve nutné znát virus, který proto musí být předem izolován / purifikován. Stručně řečeno, bez předchozí izolace / purifikace viru nemá vše, co následuje, žádný smysl. To je důvod, proč tvrzení, že byl vytvořen nekvantifikovaný izolát, nedává smysl, je to protimluv. Rozpor, který v celé své závažnosti exploduje v nedávném oficiálním dokumentu od samotného CDC.

Americká CDC odpověděla na dvě žádosti o izolaci viru, které byly podané na základě Freedom of Information Act (FOIA). Toto je odpověď na první žádost:

Zde je klíčová fráze:

„The SARS-CoV-2 virus may be isolated from human clinical specimens by culturing in cells.”

„Virus SARS-CoV-2 lze izolovat z klinických lidských vzorků jeho kultivací v buněčné kultuře.“

 

Toto potvrzuje to, co jsme tušili, a co jsem v posledních měsících opakoval: tam, kde je izolace procesem odčítání, to znamená, že od komplexu, do něhož patří, odečtete to, co chcete izolovat, pak je izolace identifikována multiplikačním postupem, kultivací, která je pravým opakem izolace.

Ve druhé žádosti FOIA byl tento prvek dále specifikován, protože ten, kdo žádost odeslal, dokonce uvedl slovníkovou definici izolace a to proto, aby se vyhnul hraní si s terminologií:

Žádost je tedy konkrétní a ptá se, zda byl virus izolován podle obecné definice „izolace“, jak je uvedena ve slovníku:

 „to set apart from others” – „Oddělit od ostatních“;

„Select among others – to separate from another substance so as to obtain pure or in a free state”

„Vybírat mezi ostatními – oddělit od jiné látky takovým způsobem, aby se získal čistý prvek nebo prvek ve volném stavu.“

 

Tím nebylo možné požadavek obejít a toto je překvapivá odpověď CDC (kompletní dokument je přiložen v příloze):

Definice „izolace“, která je uvedena v žádosti je mimo možnosti, jakých je virologie schopna, protože viry potřebují k replikaci buňky a buňky potřebují tekutou potravu. Nicméně virus SARS-CoV-2 lze izolovat z humánního klinického vzorku tím, že se vloží do buněčné kultury, což je definice izolace, která je používána v mikrobiologii …

 

Když tedy virologové říkají, že izolovali virus, nemají na mysli, že jej očistili, oddělili od zbytku organického materiálu, ve kterém se nachází. Ne, mají na mysli opak, to znamená, že pro ně izolovat znamená rozmnožovat, snažit se o proliferaci, přesný opak významu pojmu „izolace“.

Na žádost o objasnění, kterou předložil můj přítel a německý novinář Torsten Engelbrecht reagoval například kolektiv čínských vědců, kteří poprvé na světě uvedli, že izolovali SARS-CoV-2:3

Na otázku, zda byla ultracentrifugace biologického vzorku pacientů uskutečněná čínskými vědci provedena v hustotním gradientu (technika používaná k čištění biologického materiálu), vědci odpověděli:

„Jak bylo uvedeno výše, vzorky byly spíše obohaceny než čištěny …“

 

Toto potvrzuje to, co jsem řekl výše: proces běžně používaný ve virologii nečistí, to znamená, že neodečítá, ale obohacuje, jinými slovy, že znásobuje již tak superkomplexní sekreci pacienta ve stejně komplexní buněčné kultuře, protože opičí ledvinové buňky mají stejnou genetickou a molekulární komplexnost jako humánní buňky pacienta.

Výše uvedené prohlášení CDC představuje ohromující potvrzení, které je v tuto chvíli nesporné: viry nelze izolovat, ne ve správném slova smyslu, protože toto je „… mimo možnosti, jakých je virologie schopna“.

Již jsme reagovali na pochybnou výmluvu, kterou CDC ospravedlňuje tuto neschopnost izolovat, podle níž viry potřebují ke své replikaci buňky, ale opakujeme: CDC tvrdí, že viry potřebují buňky k tomu, aby se „replikovaly“, ne k přežití, právě proto, že virus, není živým organismem, nemůže zemřít, je to molekula nukleové kyseliny v lipoproteinové kapsli. Údajný virus, jako takový, lze izolovat jako jakoukoliv jinou molekulu, a jako u všech molekul je jejich aktivita dána jejich strukturou. Tedy izolací údajného celistvého viru, který si zachovává po purifikaci a analýze svoji strukturu, může být virus kultivován na zdravých buňkách a tato kultura může být použita pro testy patogenity.

Překvapivé je, že exozomy, které jsou k nerozeznání od virů a mají stejnou velikost a strukturu jako údajné viry4, jsou oproti tomu izolovány správným způsobem5. Proč tedy virologové nedělají totéž? Možná proto, že by museli připustit, že se snaží izolovat potenciální super toxické viry, ale ve skutečnosti izolují neškodné exozomy? To by vedlo k testům patogenity, ve kterých by zcela chyběla toxicita a patogenní účinek, a tím by se samotné základy virologie ocitly ve smrtelné krizi.

A tak virologové trvají na vytváření nejasných kultur, bez jakékoli předchozí znalosti o viru, který chtějí testovat pomocí zcela zmanipulovaných a zfalšovaných testů patogenity.

Virologové tvrdí, že v buněčné kultuře je patogenní virus, protože buňky Vero (opičí ledviny), na které je umístěn extrakt sekretu pacienta, začínají umírat po 3 nebo 5 dnech. Bez jakékoli předchozí izolace viru, má být důkazem to, že v pacientově sekretu je přítomen patogenní virus, který zabíjí Vero buňky. Ale zejména, kdykoli je tento experiment „virologické izolace“ prováděn testem cytopatických efektů (buněčné patogenity) na buňkách Vero, virologové se nikdy neobtěžují provést adekvátní a správný kontrolní test, aby ověřili, co se stane se stejnými Vero buňkami bez zavedení jakékoli tekutiny pacienta. Ideálně by měl být na druhý kontrolní vzorek umístěn extrakt sekretu prokazatelně zdravého člověka, pozn. redakce.

Někdy se kontrola provádí manipulativním způsobem: jak jsem zdůraznil v článku napsaném o údajné první izolaci viru čínským týmem Zhu et al.6, čínští vědci provedli obvyklou buněčnou kulturu a zjistili, že buňky Vero začaly umírat po 4 dnech; zatímco během kontroly, to znamená bez jakéhokoli zavedení pravděpodobně infikovaného materiálu se stalo totéž, ale za 6 dní. To bylo interpretováno jako známka toho, že v kultuře kam byl umístěn pravděpodobně infikovaný materiál, byl virus! Ale kromě toho, že se dvoudenní rozdíl nezdá dostačující k vyvození jakýchkoli závěrů, autoři zatajili skutečnost, že tyto dvě kultury byly odlišné: kultury s „virem“ byly buňky rakoviny plic, zatímco kontrolní vzorky byly buňky Vero z ledviny opice, které jsou zjevně „robustnější“ a méně křehké než nádorové buňky. Bylo tedy zřejmé, že data neměla žádnou hodnotu. Ale obecně, ani tato falešná kontrola nebyla provedena.

Buňky ledvin opice jsou podrobeny testu cytopatogenity nikoli v neutrálním stavu, ale s přidáním antibiotik, hormonů a dalších syntetických živin; a vzhledem k tomu, že tyto složky jsou také relativně toxické, je nutné potvrdit, že buněčná toxicita je způsobena virem a ničím jiným a je zapotřebí paralelně zkontrolovat, zda směs buněk Vero nedegraduje a nevyvolává sama o sobě toxické účinky, bez zásahu jakýchkoli sekrecí pacienta. Kontrola se však nikdy nedělala.

Tým Dr. Stefana Lanky, který takový kontrolní experiment učinil nedávno, studii dosud nedokončil, vynechal kroky přechodu na elektronový mikroskop a sekvenování, ale zveřejnil první výsledky, které jsou již nyní extrémně významné. K datu psaní tohoto článku ještě dokončeny nebyly, nyní již jsou tyto kontrolní experimenty dokončeny zcela, pozn. redakce.

Zde nahoře vidíte diapozitivy buněčných kultur realizovaných týmem Dr. Lanky, bez přidání jakýchkoli sekretů od pacientů pravděpodobně trpících virovou patologií, ale je zde dodržen týmiž virology běžně používaný postup pro buněčnou kulturu údajného viru. Toto např. je postup popsaný skupinou výzkumníků amerického CDC pro izolaci SARS-CoV-2:

„Klinické vzorky byly odebrány od pacienta, který onemocněl na COVID-19 během cesty do Číny a který byl identifikován ve Washingtonu, USA …Vzorky výtěru z nosohltanu (NP) a orofarynxu (OP) byly odebrány třetí den po nástupu příznaků, byly umístěny do 2-3 ml virového transportního média, byly použity pro molekulární diagnostiku a zmrazeny. Potvrzené vzorky pozitivní na PCR byly alikvotovány a znovu zmrazeny, dokud nezačala izolace viru…K izolaci jsme použili buňky Vero CCL-81… Kultivovali jsme Vero E6, Vero CCL-81, HUH 7.0, 293T, A549 a EFKB3 v Dulbeccově minimálním esenciálním médiu (DMEM), integrovaném s tepelně inaktivovaným fetálním hovězím sérem (5% nebo 10%) a antibiotiky / antimykotiky …Buňky Vero jsme pak trypsinizovali a resuspendovali v DMEM obsahující 10% fetálního hovězího séra, 2x penicilin / streptomycin, 2x antibiotika / antimykotika a 2x amfotericin B v koncentraci 2,5 x 105 buněk /ml… Poté jsme pěstovali naočkované kultury ve vlhkém inkubátoru při 37 ° C, v atmosféře 5% CO a denně jsme pozorovali cytopatické efekty (CPE) …Když byly nalezeny CPE …použili jsme 50 μl virového lyzátu pro celkovou extrakci nukleové kyseliny pro potvrzovací a sekvenční testy“7

 

Zde se opět potvrzuje, že izolace odpovídá svému opaku, vložení do kultivace, takovému vložení do kultury, které se provádí popsaným způsobem, na buňkách Vero E6, které však nejsou v čistém stavu, ale jsou smíchány s různými přísadami: třemi antibiotiky, které se mezi první a druhou fází zdvojnásobí nebo ztrojnásobí, a které jak z tohoto výrazu samo vyplývá, jsou přísady „anti-biotické“ [proti-životní]. Diapozitivy Dr. Lanky ukazují v horním pásmu 4 fáze ošetření buněk Vero v 1. dni a v dolním pásmu ty samé 4 fáze 5. den. 4 fáze postupu jsou stejné, jaké se používají ve virologii a podobné těm, které jsou popsány ve výše uvedeném článku CDC, s jediným rozdílem, že v tomto případě není přidán žádný sekret pacienta s Covidem: 1. den se začíná kultivací buněk Vero s malým množstvím antibiotika; ve druhé fázi se ke kultuře přidá směs živin a glutaminová báze + hovězí sérum; ve třetí fázi se antibiotikum zdvojnásobí / ztrojnásobí a s tímto přidáním se již první den projeví účinky buněčné degenerace; které se dále zhoršují přidáním syntézy genetického materiálu. Ve fázích 3 a 4, po 5 dnech, aniž by byly zavedeny jakékoli sekrety nebo tekutiny pravděpodobně patogenního pacienta, se buňky rozpadají ve stejném stavu degenerace (cytopatogenity), ke které dochází, když se přidá „patogenní“ sekrece.

Toto dokazuje, že cytotoxický efekt není způsoben žádným patogenním virem přítomným v pacientově sekretu, ale dochází k němu spontánně díky způsobu, jakým je strukturována buněčná kultura. Je tedy jasné, proč virologové nikdy nedělají tento typ kontroly, protože by museli přiznat, že sekrece plná údajných virů neprodukuje žádnou další toxicitu a patogenní efekt, než jaký se běžně vyskytuje v buněčné kultuře sám o sobě.

Je to tedy definitivní potvrzení, kromě přiznání CDC, že nebyl izolován žádný virus SARS-CoV-2 a žádný virus nebyl skutečně prokázán jako patogenní.

Existuje poslední mezník, ke kterému se mohou virologové upnout, a tím je elektronový mikroskop. Vědci z týmu Zhu et al., kteří reagovali na žádost Torstena Engelbrechta a uvedli, že údajný virus nepurifikovali, ale naopak obohatili, implicitně tvrdí, že existenci viru však dokazují fotografie elektronického mikroskopu (EM) a že přípravy vzorků jsou přesně zaměřeny za účelem analýzy EM.

Toto citují a upřesňují, že nejde o „sedimentované, nepurifikované virové částice“:

Ale aniž by nejprve izolovali a analyzovali virus, jak vědí, že ty obrazy, které jsou vidět pod elektronovým mikroskopem, jsou obrazy patřící viru, který hledají, a nikoli jiného organismu, včetně lidského organismu, protože je známo, že sekrece lidských pacientů obsahují částice humánního genu (extracelulární váčky, exozomy atd.) až do 95% materiálu?Nevědí, je to jen hypotéza proměněná v jistotu, která zcela zastírá skutečnost, že existují fotografie exozomů realizované elektronovým mikroskopem, které jsou naprosto rovnocenné těm, které jsou přisuzovány koronavirům: Kdy navíc není vůbec jasné, které struktury ze snímků jsou skutečně vlastní buněčné kultuře a které vznikají jako laboratorní artefakty způsobené samotnou přípravou vzorku pod elektronový mikroskop, pozn. redakce.

EM fotografie exosomu
  1. European Commission, Working Document of Commission Services, Current performance of 1 COVID-19 test methods and devices and proposed performance criteria, April 16 2020, p.19.
  2. Center for Disease Control and Prevention, Division of Viral Diseases, CDC 2019-Novel 2 Coronavirus (2019-nCoV) Real-Time RT-PCR Diagnostic Panel, 13/07/2020, p.39).
  3. Zhu N et al, A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019, N Engl J Med. 2020 Feb 20; 382(8): 727–733.
  4. Giannessi F et al., The Role of Extracellular Vesicles as Allies of HIV, HCV and SARS Viruses, Viruses 2020, 12, 571; pp. 572-4
  5. Li P. et al., Progress in Exosome Isolation Techniques, Theranostics. 2017; 7(3): 789–804.
  6. Zhu N et al, A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019, N Engl J Med. 2020 Feb 20; 382(8): 727–733.
  7. Harcourt J et al., Severe Acute Respiratory Syndrome Coronavirus 2 from Patient with Coronavirus Disease, United States, Emerg. Infect. Dis., Volume 26, Number 6, June 2020
  8. Takeuchi S. et al., Metagenomic analysis using next-generation sequencing of pathogens in bronchoalveolar with respiratory failure, in Nature, SCIENTIFIC REPORTS (2019) 9:12909

 

autor: Dr. Stefano Scoglio, BSc PhD

preklad do češtiny: Hana Ferrara

zdroj: https://resetheus.org/konecny-dukaz-ze-izolace-viru-je-fraska/

pôvodný zdroj: https://www.fluoridefreepeel.ca/wp-content/uploads/2021/09/Istituto-Nazionale-Malattie-Infettive-Lazzaro-Spallanzani-PACKAGE-redacted.pdf

 

Čo nám o koronavíruse nikto nepovedal

K 30.06.2020 bolo celosvetovo 10.302 tis. infikovaných koronavírusom COVID-19, čo pri momentálnej miere smrtnosti 4,9% znamená 505 tis. úmrtí.

Tento údaj pochádza z webstránky The Center for Systems Science and Engineering (CSSE) prestížnej John Hopkins University:

https://www.arcgis.com/apps/opsdashboard/index.html#/bda7594740fd40299423467b48e9ecf6

Nezodpovedanou otázkou zostáva, či zomrelí – zahrnutí do vyššie uvedenej štatistiky smrtnosti – skutočne zomreli v príčinnej súvislosti v dôsledku koronavírusovej infekcie alebo „s koronavírusom“, ako pridruženou či následnou komplikáciou, čo by vyššie uvedenú štatistiku smrtnosti významne skresľovalo negatívnym spôsobom.

Len na Slovensku ochorie ročne na akútne respiračné ochorenia, medzi ktoré patrí aj chrípka, približne 800 tis. ľudí, z ktorých zomiera v priemere 816 ľudí ročne – údaje si môžete overiť z materiálu: Výskyt chrípky a jej dopad na zdravie, možnosti prevencie (autori: Mária Avdičová, Cyril Klement):

http://www.vzbb.sk/sk/aktuality/spravy/2018/chripka_2018_Avdicova.pdf

 

Odkiaľ pochádza koronavírus COVID-19?

29. septembra 2005 – teda takmer pred 15-timi rokmi – bola na stránkach scienceexpress.org uverejnená štúdia kolektívu autorov s názvom: Bats Are Natural Reservoirs of SARS-Like Coronaviruses (Netopiere sú prírodným zdrojom koronavírusov podobných SARS):

https://www.researchgate.net/publication/7570445_Bats_Are_Natural_Reservoirs_of_SARS-Like_Coronaviruses

Medzi autormi nachádzame aj meno čínskej vedkyne Zhengli Shi (Wuhan Institute of Virology), ktorá postupne publikovala o téme 92 vedeckých prác:

https://publons.com/researcher/1665691/zhengli-shi/,

medzi inými (30. októbra 2013) aj štúdiu s názvom: Isolation and characterization of a bat SARS-like coronavirus that uses the ACE2 receptor (Izolácia a charakteristika koronavírusu z netopiera podobného SARS používajúceho ACE2 receptor):

https://www.nature.com/articles/nature12711

Ako vieme prostredníctvom receptorov na bunkovej membráne sa vírusy, ale aj iné biochemické látky, dostávajú do bunky, ktorú môžu ovplyvniť – podľa účelu – pozitívnym aj negatívnym spôsobom.

Ďalším zaujímavým menom zo štúdie z roku 2005 je meno: Peter Daszak (EcoHealth Alliance, New York), ktorý s Zhengli Shi dlhodobo spolupracoval a  01.06.2014 zahájil výskumný projekt s názvom Understanding the Risk of Bat Coronavirus Emergence (Pochopenie rizika vzniku koronavírusovej nákazy z netopiera):

https://grantome.com/grant/NIH/R01-AI110964-06

Tento projekt mal byť ukončený 30.06.2024.

Zaujímavý je rok vzniku projektu  – rok 2014 – keď vláda Baraka Obamu, v dôsledku viacerých škandalóznych pochybení, pozastavila všetky laboratórne výskumné projekty v súvislosti s vírusmi (SARS, MERS, atď.) a nariadila vykonanie analýzy rizika pri každom jednotlivom projekte v budúcnosti. Z viacerých hodnoverných zdrojov je však s pravdepodobnosťou hraničiacou s  istotou zrejmé, že prostredníctvom nadácie Petera Daszaka nepriamo financovala tento výskum spôsobom outsourcingu v laboratóriách vo Wu-chane v Číne.

Zdá sa, že koronavírus COVID-19 skutočne pochádza z netopiera, je však nepravdepodobné, že epicentrom nákazy bolo Wu-chanské trhovisko so živými zvieratami:

  • jednak preto, že podľa viacerých zdrojov sa tam netopiere nepredávajú a zároveň preto, že netopiere vo Wu-chanskom laboratóriu, ktoré boli predmetom výskumu, pochádzajú z jaskýň v južnej časti Číny – z Jün-Nanu – ktoré je vzdialené od Wu-chanu niekoľko tisíc kilometrov,
  • po druhé preto, že ešte v januári 2020 bol v medicínskom časopise The Lancet uverejnený článok s názvom: Clinical features of patients infected with 2019 novel coronavirus in Wuhan, China (Klinické príznaky pacientov infikovaných novým koronavírusom 2019 vo Wu-chane) s  priloženým grafom, v ktorom sú vyčíslené počty nakazených ľudí, ktorí mali alebo vôbec nemali žiadny styk s trhoviskom (ani sprostredkovaný), čo je dôkazom, že nákaza nemohla pochádzať z trhoviska:

https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(20)30183-5/fulltext

 

Prečo sú testy na koronavírus nepresné?

15.mája referoval Úrad verejného zdravotníctva o významnom úspechu slovenskej vedeckej obce, keďže: „poprední slovenskí vedci zo súkromnej a štátnej sféry spoločne vyvinuli diagnostický RT-PCR test na nový koronavírus. Testy prešli validáciou podľa protokolu WHO na Slovenskej akadémii vied. Slovenský test na nový koronavírus zaregistroval Štátny ústav pre kontrolu liečiv.“

Predseda vlády Slovenskej republiky Igor Matovič konštatoval, že ide v podstate o zabezpečenie sebestačnosti v testovaní na koronavírus. Pripomenul, že na začiatku pandémie malo Slovensko málo testov a hrozilo, že veľké farmaceutické spoločnosti budú dodávať testy protekčne: „Je to malá škatuľka pre človeka, ale veľký krok pre Slovensko,“ parafrázoval premiér udalosť slovami prvého človeka na Mesiaci.

Gratulácia slovenským vedcom samozrejme patrí, test je štandardný a pre slovenskú ekonomiku určite prospešnejší, ako jeho nákup zo zahraničia. Problém sa „ukrýva“ v účelovom konsenze medicínskeho mainstreamu a záujmov farmapriemyslu, ktorý ďaleko presahuje rámec Slovenska.

Polymerázová reťazová reakcia (PCR – Polymerase Chain Reaction) je technika, ktorá umožňuje namnožiť určitý úsek molekuly DNA. Jej koncept vytvoril biochemik Kary Mullis v roku 1983, za čo bol v roku 1993 odmenený Nobelovou cenou za chémiu. Jej vynález sa stal jednou z hlavných techník používaných v biochémii a molekulárnej biológii. Noviny The New York Times ho opísal ako „vysoko originálny a signifikantný, rozdeľujúci biológiu na dve epochy, pred PCR a po PCR.“ V medicíne sa používa na diagnostiku dedičných ochorení, vo foreznej genetike na identifikáciu podľa DNA a určovanie otcovstva, ako aj na detekciu infekčných chorôb. A práve s tým mal Kary Banks Mullis (28.12.1944 –  07.08.2019) problém.

Dr. Mullis – vynálezca polymerázovej reťazovej reakcie – sa vyjadril takto: „Vedci v mene pomoci svetu spôsobujú obrovské škody. Nevadí mi útočiť na svoje vlastné bratstvo, pretože sa za to hanbím.“ Keďže vlani (2019) zomrel, ku „korone“ sa už vyjadriť nemôže. O to častejšie sa vyjadroval k retrovírusu HIV.

Rozhovor s Dr. Mullisom tu:

http://aidswiki.net/index.php?title=Document:Farber_interviews_Mullis

Názory viacerých vedcov na testy PCR pri infekčných chorobách prináša článok Celie Farber: The Corona Simulation Machine: Why the Inventor of The “Corona Test” Would Have Warned Us Not To Use It To Detect A Virus (Prečo by nás vynálezca „Korona testu“ varoval, aby sme ho nepoužívali na detekciu vírusu):

https://uncoverdc.com/2020/04/07/was-the-covid-19-test-meant-to-detect-a-virus/

Prvý konflikt medzi touto revolučnou technológiou a ľudským životom sa stal na bojovom poli AIDS a sám Dr. Mullis sa dostal na frontovú líniu, pričom argumentoval proti PCR ako diagnostickému nástroju. Mullis, rovnako ako jeho priateľ a kolega Dr. Peter Duesberg, neveril, že AIDS je spôsobený retrovírusom HIV. Bol dlhoročným členom Skupiny pre prehodnotenie hypotézy, že AIDS spôsobuje retrovírus HIV. Je to 500-členná protestná organizácia, ktorá sa snaží preskúmať skutočné príčiny AIDS.

Jedným z najsilnejších argumentov Duesberga v diskusii o AIDS bolo, že vírus HIV je u ľudí trpiacich AIDS sotva zistiteľný. Je iróniou, že keď sa na výskum HIV prvýkrát použila metóda PCR, okolo roku 1989, jeho oponenti tvrdili, že tento argument vyvrátili. Pomocou novej technológie mohli zrazu vidieť vírusové častice v množstvách, ktoré predtým nevideli. Mullis o tom ale zďaleka nebol presvedčený: „PCR uľahčilo zistenie, že niektorí ľudia sú nakazení vírusom HIV,“ povedal v roku 1992, „a niektorí z týchto ľudí sa stretli s príznakmi AIDS. Ale to nie je odpoveďou na otázku: Spôsobuje to HIV?“. Mullis potom pokračoval v opakovaní jedného z najviac kontroverzných tvrdení Duesberga: „Ľudské bytosti sú plné retrovírusov,“ povedal, „nevieme, či sú to stovky alebo tisíce alebo stovky tisíc. Iba nedávno sme ich začali hľadať. Nikdy však nikoho nezabili. Ľudia vždy prežili retrovírusy.“

Jeho hlavným argumentom bolo, že „vírus“ Gallo / Montagnier (vedci, ktorí považujú HIV za príčinu AIDS), bol – rovnako ako všetky vírusy vo svojej triede – sotva schopný infikovať bunky. Infikoval toľko buniek, že Duesberg prirovnal patogénny model k názoru, že môžete poraziť Čínu tým, že zabijete troch vojakov denne.

 

Zamlčané fakty

Prečo spomíname HIV v súvislosti s COVID-19, napriek tomu, že ich genetický kód neobsahuje žiadnu rovnakú sekvenciu?

Ak si chcete prečítať všetky podrobnosti, kliknite si na štúdiu Davida Crowa – kanadského výskumníka s titulom z biológie a matematiky, hostiteľom podcastu The Infectious Myth a predsedom think-tanku Rethinking AIDS: Flaws in Coronavirus Pandemic Theory (Nedostatky v koronavírusovej pandemickej teórii):

https://theinfectiousmyth.com/book/CoronavirusPanic.pdf

Prvá vec, ktorá ma prekvapila je, že test na COVID-19 nie je binárny (podobne ako pri HIV). Crow hovorí, že v skutočnosti ani nevie o nejakých testoch na infekčné choroby, ktoré sú len pozitívne alebo negatívne. Pre vysvetlenie: ak to porovnáme napríklad s tehotenským testom, existuje len jedna možnosť, buď je žena tehotná alebo nie je. Som presvedčený, že drvivá väčšina otestovaných na COVID-19 si myslela, že sa u nich zisťoval koronavírus spôsobom „mám“ alebo „nemám“. Nie je to však tak.

Slovenský test na koronavírus, ako aj tie zahraničné, sa zakladajú na metóde RT-PCR, čiže polymerázovej reťazovej reakcie s reverznou transkripciou, čo je obmenou PCR. V tomto prípade je najprv s použitím reverznej transkriptázy prepísaná izolovaná RNA do cDNA (čiže komplementárnej DNA) a tá je následne templátom pre PCR reakciu, ktorá danú cDNA namnoží. Táto metóda sa využíva pri výskume RNA, konkrétne pri určovaní, aká RNA sa v bunke nachádza. RNA je výhodné prepísať do DNA a následne pracovať s DNA, pretože DNA je omnoho stabilnejšia.

David Crow vysvetľuje: „V teste RT-PCR je krok, v ktorom premieňate RNA na DNA. Takže v skutočnosti nepoužíva vírusovú RNA. Používa DNA, ale je to ako doplnková RNA. Logicky je to to isté, ale môže to byť mätúce. K RNA sa pri jej produkcii pripája fluorescenčná molekula. Tým sa meria množstvo svetla, ktoré sa vracia pri každom cykle a to je ich náhrada za množstvo DNA. V zásade existuje určitý počet cyklov, v  jednom dokumente som našiel 37 cyklov. Ak ste do 37 cyklov nedostali dostatok fluorescencie, ste považovaní za negatívnych. Na inom papieri bola hranica 36. 37 až 40 bolo považovaných za „neurčitých“. A ak ste sa dostali do tohto rozsahu, vykonalo sa ďalšie testovanie. Videl som iba dva doklady, ktoré popisovali, aký je limit. Je teda celkom možné, že rôzne nemocnice, rôzne štáty, Kanada verzus USA, Taliansko verzus Francúzsko používajú rôzne štandardy citlivosti „kovid“ testu. Takže, ak by ste test prerušili po 20 cykloch, všetci by boli negatívni. Ak určíte štandard citlivosti na 50 cyklov, môžete mať každého pozitívneho.“

Na nedôveryhodnosť testov našiel David Crow explicitný dôkaz: „pozoruhodnou sériou grafov publikovaných lekármi zo Singapuru v JAMA (The Journal of the American Medical Association). Tieto grafy boli uverejnené v doplňujúcich informáciách, čo naznačuje, že ich nikto nemá čítať. Autorom sa pravdepodobne hodili, pretože to boli zaujímavé grafy, ale neuvedomili si čo v nich vlastne bolo. Bolo to 18 grafov 18 rôznych ľudí. V tejto nemocnici v Singapure robili denné testy na koronavírus a určili počet cyklov PCR potrebných na detekciu fluorescencie. Ak na detekciu nestačí 37 cyklov, umiestnili na spodnú časť grafu bodku, čo znamená, že pacient je negatívny. V tejto skupine 18-tich ľudí však väčšina ľudí prešla z pozitívnych, čo znamená „infikovaní“, na negatívnych, čo znamená „neinfikovaní“ a znovu naspäť na pozitívnych, teda infikovaných. Ako sa to dá interpretovať? Jediným spôsobom ako sa to mohlo stať, je presunúť referenčný bod z 37 cyklov na 36 alebo na 38. Môžete to posunúť, je to svojvoľné rozdelenie nahor alebo nadol. A v podstate to hovorí, že test nedetekuje infekciu. Pretože ak by to tak bolo, ako by ste sa mohli z nakazených stať neinfikovaní a v nemocnici s najlepšími antiinfekčnými opatreniami na svete, znovu infikovať? A ak ste vyliečili infekciu, prečo ste nemali protilátky, ktoré by vám zabránili znovu sa infikovať? V hlavnom prúde neexistuje teória, ktorá by mohla vysvetliť tieto výsledky. Preto si myslím, že sú tieto grafy také dôležité.“

Áno, čítate to správne. Laboratóriá môžu manipulovať, koľko „prípadov“ Covid-19 má ich krajina. A tu je podobnosť, rovnako ako v boji proti HIV – ľuďom sa nikdy nepovedalo, že „test na HIV“ má v rôznych krajinách rôzne štandardy, od laboratória k laboratóriu. Najvyšší stĺpec (najväčší počet proteínov HIV) bol v Austrálii: 5. Najnižší bol v Afrike: 2. V USA je to spravidla 3 až 4. To znamená, že by ste sa mohli zbaviť „diagnózy HIV“ odletom z USA alebo z Austrálie do Afriky. Ale po mnoho rokov bol „AIDS“ v Afrike diagnostikovaný bez akýchkoľvek testov, len krátkym zoznamom príznakov, ktoré sa presne zhodovali s príznakmi väčšiny tropických chorôb, ako sú horúčka, kašeľ a dýchavičnosť.

David Crow ďalej uvádza, že v PubMed bola publikovaná čínska štúdia, ktorú vydavateľ stiahol, pretože tvrdila, že ak testujete asymptomatických ľudí, až 80% môže byť falošne pozitívnych a iba 20% ľudí skutočne pozitívnych. Crow hovorí, že: „Čínska analýza bola matematická analýza, ktorá sa vykonala miliónkrát predtým. Nebol dôvod na stiahnutie dokumentu z akéhokoľvek dôvodu. Na papieri nie je nič dramatického, je to v skutočnosti nudná analýza. Je to tak, že urobili štandardnú analýzu toho, čo sa nazýva pozitívna prediktívna hodnota a predpokladali, že 1% ľudí v populácii je v skutočnosti infikovaných. Mohli mať 80% falošne pozitívnych. Nie je možné urobiť skutočnú analýzu falošne pozitívnych výsledkov z hľadiska určenia, či je test správny alebo nie, pretože to vyžaduje zlatý štandard a jediným zlatým štandardom je tzv. „čistý“ vírus. Vráťme sa teda k skutočnosti, že vírus nie je „vyčistený“. Ak by ste mohli vírus „vyčistiť“, mohli by ste vziať 100 ľudí, ktorí boli testovaní pozitívne, a mohli by ste v nich vírus vyhľadať. A ak ste našli vírus v 50 prípadoch zo 100 a nenašli v ostatných 50, mohli by ste povedať, že test je presný iba na 50%. Nemáme však žiadny spôsob, ako to urobiť, pretože sme vírus ešte „nevyčistili“. A nemyslím si, že sa to niekedy podarí.“

Dr. David Rasnick – biochemik, vývojár proteáz a zakladateľ laboratória Viral Forensics – k téme dodáva: „Musíte mať ohromné ​​množstvo akéhokoľvek organizmu, aby spôsobil príznaky. Preto nezačínajte testovaním, ale počúvaním pľúc. Som skeptický, že test PCR je vždy pravdivý. Je to vynikajúci nástroj vedeckého výskumu, ale hrozný nástroj pre klinické lekárstvo.“

 

Prečo nepomáha pľúcna ventilácia?

Odborný časopis The Lancet zverejnil jednu z doteraz najdôležitejších štúdii o príznakoch koronavírusu COVID-19 s názvom Pulmonary Vascular Endothelialitis, Thrombosis, and Angiogenesis in Covid-19 (Pľúcna vaskulárna endotelialitída, trombóza a angiogenéza pri Covid-19):

https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(20)30937-5/fulltext

Zo štúdie vyplýva, že koronavírus môže byť zároveň ochorením dýchacích ciest i ciev. Vedci spojili s početnými zdravotnými ťažkosťami ľudí nakazených koronavírusom endoteliárne bunky, teda tie, ktoré tvoria výstelku medzi cievnou sústavou a tkanivami a ovplyvňujú presun látok cez cievnu stenu.

Možno sa pýtate, akú súvislosť vidím v tejto štúdii s psychosomatickými príčinami chorôb, s ktorými sa zaoberáme. V takýchto prípadoch je táto otázka bezpredmetná. Nenahraditeľnou sa stáva funkcia konvenčnej medicíny práve pri záchrane života v akútnom ohrození, akýmkoľvek účinným emergentným zásahom, pretože na nič iné nezostáva čas.

Typickou liečbou syndrómu akútnej respiračnej tiesne (ARDS) je umiestnenie pacienta na dýchací prístroj s pľúcnou ventiláciou. Dr. Paul E. Marik z Eastern Virginia Medical School – vo svetle nových poznatkov – hovorí, že by to mala byť tá posledná možnosť, pretože pacienta zabíja silný zápal vyvolaný vírusom COVID-19 – tzv. „cytokínová búrka“ – a vytvorené krvné zrazeniny.

S ďalšími lekármi preto navrhli a s veľkým úspechom použili – pri záchrane ťažko chorých pacientov s COVID-19 – bezpečný, lacný a vysoko efektívny protokol o liečbe. Musí však byť implementovaný čo najskôr a nie až potom, ako sa pacienti dostanú na jednotku intenzívnej starostlivosti, pretože pri závažných prípadoch je zlyhávanie pľúc a poškodenie ďalších orgánov spôsobené nekontrolovaným zápalom, čo pľúcna ventilácia nedokáže pozitívne ovplyvniť.

Link na odporúčaný liečebný protokol:

https://covid19criticalcare.com/wp-content/uploads/2020/06/MATH-Release-4-24.pdf

Protokol „MATH +“ v skratke:

  1. Metylprednizolón (intravenózne)
  2. Kyselina askorbová – vitamín C (intravenózne s vysokou dávkou)
  3. Tiamín – vitamín B1
  4. Heparín (plná dávka s nízkou molekulovou hmotnosťou)
  5. PLUS kointervencie: zinok, vitamín D, famotidín, horčík a melatonín

V prípade nízkej saturácie kyslíkom použiť prietokovú nosovú kanylu, zvýšiť limity prietoku podľa potreby.

 

autor: Zoltán Németh

 

Side bar